Bohumil Pečinka: Máme obnovit monarchii?
Na sté výročí vzniku samostatného státu se dá dívat různě. Pro větší část české veřejnosti je letošní 28. říjen kulatým výročím vzniku republiky. Stejně tak to může být výročí, kdy u nás skončila konstituční monarchie jako státní forma, která měla nejen své zápory, ale i klady.
Nemá cenu si na této ploše přehrávat alternativní dějiny. Jeden příklad za všechny. Před pár dny bez povšimnutí uplynulo sté výročí od okamžiku, kdy poslední rakouský císař Karel vyhlásil federalizaci Rakouska-Uherska, po níž česká politická reprezentace předtím 50 let volala. Jak by to celé dopadlo, kdyby to udělal jeho předchůdce o deset let dříve? Básník Ivan Diviš na toto téma kdysi řekl: nejhorším slovem na světě není nikdy, ale pozdě.
Nejde jednoznačně říct, zda je lepší republika, nebo monarchie. Záleží na politickém systému dané země, prožívání historie a spojující síle národních symbolů. V jedné věci je ale přednost konstituční monarchie nepopiratelná – ve většině republik, kde hraje dominantní ústavní roli premiér, mají nějakou potíž s prezidentem jako hlavou státu. Zvláště v posledních třiceti letech, kdy se Evropou prohnala chiméra, že prezidenta je třeba volit přímo, což většinou vede ke společenskému štěpení. Kvůli tomuto volebnímu systému se z prezidenta stává reprezentant jednoho světa proti druhému. U významné části národa to vede k odcizení od vlastního státu.
V parlamentním systému se silným premiérem symbolizuje konstituční monarcha a jeho rodina lépe národní jednotu, společnou historii i hodnoty. Když dojde k diskreditaci hlavy státu jako svého času ve Španělsku nebo Švédsku, vyřídí si „otázku nástupnictví“ královská rodina a show může pokračovat.
Jestli něco jde říct s jistotou, tak toto: výkonných pravomocí zbavené královské rodiny jsou lepšími nositeli národních zájmů než vysloužilí politici, vědci, nebo dokonce psychopati převlečení za rebely.
Nejde o akademickou úvahu, ale o praktický problém. Prezident Zeman se například rozhodl, že sté výročí republiky pojme jako setkání svých sympatizantů. Jeho svět se 28. října sejde v sídle českých králů a ocení se mezi sebou jako středověká královská družina.
Krátce nato veřejnoprávní Česká televize pustí ze záznamu debatu prezidenta s premiérem Babišem, tedy lidí, kteří drží na základě voleb nejdůležitější úřady v zemi, ale současně reprezentují jen o něco větší než poloviční část národa. Co zbude té druhé? Pořádat alternativní setkání.
Nedávné volby ukázaly jedno: Babiš se Zemanem jsou schopni úspěšně oslovit určité společenské skupiny, ale jejich koaliční potenciál den ode dne klesá. Jsou zakletí ve své bublině a ostatní je odmítají. Nevolám po obnovení monarchie, ale po lidech schopných sjednocovat rozbitou společnost. Tak všem pěknou sváteční neděli.
