Očima libertariána: Kdy nás stát konečně přestane okrádat na důchodech
Představte si, že by k vám každý měsíc přišel nějaký Franta, vzal vám čtvrtinu vašeho výdělku a vy byste ho jen tak nechali. Co nechali – vy byste mě považovali za blázna, kdybych po Frantovi chtěl, aby vám ty peníze nechal. Hloupá představa? Ani v nejmenším. Franta je totiž politik a slíbil vám, že až budete staří, bude okrádat stejným způsobem vaše děti a dávat jejich peníze vám. Protože tak je to správné a tak to má být.
Právě jsem vám popsal aktuální důchodový systém. Propaganda je strašlivá zbraň. Dokáže nás přesvědčit, že bezvodé pisoáry chrání přírodu, nikoliv že ušetří majiteli desetník za každé spláchnutí. Že dotace prospívají ekonomice, nikoliv že zajišťují, abychom si pořizovali to, co chce úředník a politik a ne to, co bychom si chtěli pořídit my….
A tak si do žaludků cpeme svinstva, močíme na smrdutých WC a děsíme se toho, že nám někdo přestane dávat dotace z peněz, které nám předtím vzal. A po Frantovi nechceme, aby lidem nebral peníze, ale aby jich důchodcům dával víc. Protože si to, chudáci, zaslouží.
Po tisíce let bylo nejlepším zajištěním na stáří mít hodně dětí. Dobře vzdělaných. Dobře vydělávajících. A dobře vychovaných. Aby se postaraly o své předky s postproduktivním věku.
Stáří a hlasovací právo
Dnes už to neplatí. Dnes máme demokracii. A nejlepším zajištěním na stáří je naše hlasovací právo. Zvolíme si Franty, kteří jiným vezmou dost na to, aby nám ve stáří dali co nejvíc. Děti mít nemusíme. Když už je máme, necháme stát, ať je vzdělá. A vychová. Aby dobře vydělávali, aby jim Franta mohl vzít dost na to, aby nám hodně dal. Franta to totiž všechno zařídí. Slíbil nám to. Má ministerstvo, úředníky, experty, kteří to všechno vymyslí a zařídí za nás. Prostě – ať se stará někdo jiný, to není „náš problém“.
Chyba lávky. Je to náš problém. Chováme se totiž racionálně. Máme čím dál méně dětí. Nestaráme se moc o jejich vzdělání a výchovu, naším partnerem ve stáří je totiž Franta. I Franta, jeho úředníci a experti se totiž chovají racionálně. Jim ten důchod zaplatíme totiž taky. A když je málo dětí, tak přemýšlí, co s tím. Přemýšlí, jak nás odměnit, když máme víc dětí. Vymyslí přídavky, podpory… Jenže na to zvýšeným množením reagují hlavně ti, po které je pár tisíc navíc k rodinnému rozpočtu dost. Kteří se výchovu a vzdělání svých potomků moc neřeší. Z nich moc daní do rozpočtu nebude. Tak úředník vymyslí, že nabereme „daňové poplatníky“ odjinud. Lidí je na Zemi dost. Tak nás začne přesvědčovat, že se musíme otevřít imigrantům, protože jinak na důchody nebude. Jenže imigranti netouží vydělávat na cizí stařečky. Mají své rodiny, kterým posílají peníze. Peníze, které vydělají, nebo které dostanou na sociálních dávkách. Protože i oni jednají racionálně. A našemu systému nevěří. Protože je divný.
Už tzv. Stanfordský vězeňský experiment dokázal, že ve špatném systému se i slušní lidé chovají špatně. Náš sociální systém je špatný. Odměňuje nezodpovědnost a dělá z lidí almužníky, kteří s nataženou ruku očekávají od Franty, že se o ně „dobře“ postará.
To je trest za to, že jsme na Frantovi nechali to, o co bychom se měli starat sami. Není to chyba Franty. On vlastně jen dělá to, co po něm chceme.
Autor je zakladatelem Libertariánského institutu.
