Ať si poslanci klidně přidají. Vysoký příjem berme i jako „bolestné“ za práci, kterou pochválí asi jen maminka
Budou brát poslanci devadesát tisíc plus další desetitisíce jako náhrady? Pokud rychle neschválí změnu zákona, od ledna se jim zvýší platy o dvacet procent. Zařídí to takzvaný automat, který kdysi přijali, aby se už vlastní výplatou „jednou provždy“ nemuseli zabývat. Evidentně to nevyšlo. Zabývají se zase.
V době minulé krize se platy politiků snížily a zmrazily. Pak parlament přijal automat, který jejich platy odvíjí podle platu v nepodnikatelské sféře (nyní 2,5násobek průměru, od příštího roku 2,75násobek). A protože tato i předchozí vláda zaměstnancům ve veřejné sféře štědře přidávaly, automat přikazuje přidat štědře i zákonodárcům. Automatem chtěli politici dát ruce pryč od svých odměn, aby je lidé neustále nekritizovali, ale nepodařilo se. Některým z nich teď připadá automat moc velkorysý. Možná ho zase přenastaví, aby z něj vypadávala jiná čísla… A tak pořád dokola, dokud neumřeli, jako v pohádce. Vždy se mezi nimi najdou populisti i hamižníci, kteří si práci politika v porovnání s jinými profesemi – soudci, lékaři, ministerskými náměstky, manažery – považují míň anebo víc.
Poslanci jsou k rozhodování o svých příjmech zkrátka odsouzeni. Žádný gigantický střet zájmů, jak to kdysi nazval Andrej Babiš, v tomto ohledu nemají. Rozhodují o mnohem podstatnějších záležitostech: o vysílání českých vojáků a policistů do zahraničí, o příjmech a výdajích peněz pro celou republiku, o tom, co smíme a nesmíme, za co půjdeme do vězení, jak bude vypadat zdravotní péče, důchody, vzdělávání, bezpečnost pro deset milionů občanů…
K tomu potřebují jistou dávku politické i sociální inteligence a elementární schopnost ekonomického uvažování. K určení platů pro jednu skupinku lidí by měla bohatě stačit. Ostatně mohli jsme se už dočíst, že i v některých moderních firmách si zaměstnanci rozhodují nebo spolurozhodují o odměnách sami a chovají se přitom nepřekvapivě zodpovědně.
Politickou odpovědnost ctihodní zákonodárci musí unést. S tím si je voliči – tu lépe, tu hůře – vybrali. Pokud jim platy vyskočí o zmíněných dvacet procent, státní kasa to skoro nepozná. Na rozdíl od voličů. Ti to mohou vzít koneckonců z lepší stránky: každý se můžeme o profesi politika s veřejně známou odměnou ucházet, stačí absolvovat výběrové řízení zvané volby. Vysoký příjem je pak svým způsobem i „bolestné“ při práci, za kterou vás budou většinou jen hanit, kritizovat a nepochválí vás kromě maminky takřka nikdo.
