Ondřej Kobza: Digitální detox aneb Jak jsem řekl Facebooku NE!
Na Nový rok si vždy sepisuji přesná čísla, kolikrát jsem byl běhat, kolik bylo holek (cílím na co nejmíň) a také, jak mi přibývají followeři na Facebooku. Tím posledním jsem měřil úspěch svého života. Každý rok to rostlo a já si pochvalně říkal, že asi někoho zajímám. Zároveň jsem se přistihl, jak se procházím lesem, polňačkami a chorobně čučím do mobilu a kontroluju, jestli se počet lajků zvedl ze 47 na 56. Nebo sedíte po roce s nejlepší kamarádkou na víně, sdělujete si nejniternější věci, ona jde na toaletu a já pokoutně kontroluju statusy.
A tak jsem ho před pěti měsíci zrušil. Nedeaktivoval, zrušil. Jak Cortés spálil lodě, aby nebylo cesty zpět, já jsem nechal odstranit účet s 13 000 followery. Mnoho pseudokoučů hovoří o digitálním detoxu. To je nesmysl. Nemůžete čelit monstru, skoro nejmocnější firmě na světě, která zaměstnává stovky nejlepších psychologů, jejímž úkolem je, abyste na modrém rozhraní trávili co nejvíce času, sledovali reklamy a placený obsah, a tím se stali tak trochu zaměstnanci velkofirmy, bez nároku na honorář. Dvě miliardy dvě stě miliónů lidí takhle dobrovolničí.
Většina přátel mi souhlasně přikyvuje, že oni prý nemohou, že jej potřebují k práci. Víte, já se snažím během roku zvát desítky tisíc lidí na střechu Lucerny, na Malostranské dvorky, na koncerty symfoniků na poště. Mé povolání je, že furt někoho někam zvu. A přesto jsem tak učinil. Musíte propad dohnat nápaditostí akcí či způsobem zvaní. V roce 1995, když jsem ve svých sedmnácti poprvé pořádal rockotéky v hasičárně v Ústí nad Orlicí, jsem rozdával na náměstí sympaticky vyhlížejícím kolemjdoucím nakopírované pozvánky. A fungovalo to.
Stojí to trochu odvahy, zpočátku trochu ztratíte. Celkově ale zvítězíte. Holt promýšlíte, kudy jinudy dostat své sdělení k lidem, a ono vás něco trkne. A přivábíte také náhodu. Den po facebookové sebevraždě potkávám na ulici poprvé na živo Bohumila Pečinku a zvu jej k sobě na střechu a z pozdějších hovorů o možném blogu se stalo psaní fejetonů v tomto časopise.
Aby mohlo vzniknout něco nového, potřebujete ukončit něco neživého. To platí s prací, která vás nebaví; musíte ji ukončit a pak si hledat novou. A ona přijde. Podobně vztahy, aby se uvolnil prostor pro někoho nového; musíte ukončit to staré, nefunkční. Třeba má na vás Facebook jen pozitivní účinky. Pokud si ale připadáte, že ztrácíte duši, nebojte se s ním rozejít. Přijde daleko kultivovanější životní láska.
