Premiér Babiš má milenku a jeho žena Monika už to ví. Jmenuje se zahraniční politika
Premiér Andrej Babiš má milenku. Byla už dokonce představena i jeho manželce Monice. Dotyčná se jmenuje – zahraniční politika. Přičinlivost a frekvence s jakou předseda vlády cestuje do ciziny a přijímá návštěvy v Praze, nemá v české porevoluční historii obdoby. Protože prezident Miloš Zeman je kvůli zdravotním omezením na tomto poli výrazně omezen a ministři zahraničí jsou nevýrazní, Babišovi se za necelý rok, co je na postu premiéra, podařilo posunout mocenské role v české diplomacii a umně tím maskuje i některé věci, které zůstávají doma problematické.
Navíc Andreji Babišovi můžeme v jedné věci stoprocentně věřit. Pokud je to pro něj výhodně, razantně změní názor. Například ještě loni v říjnu v rozhovoru pro deník Právo tvrdil, že „premiér musí jezdit po republice, ne cestovat po zahraničí“. Dělá přesný opak, ale problém to není, protože na rozdíl od jiných českých politiků nezpochybňuje zásadní ukotvení země, které je v NATO a v Evropské unii. A to přesto, že Evropská komise a Evropský parlament vymýšlejí nesmyslné regulace a omezení, nedokážou účinně bojovat s nelegální migrací a rozpínavostí islámského extremismu.
Premiér také pochopil, že zahraniční politika mu skýtá obrovský prostor, pro zamaskování některých domácích problémů. Neustále se chlubí na sociálních sítích i na oficiálních stránkách Úřadu vlády, s kým se setkal. Prohodí v Paříži několik slov s Donaldem Trumpem a česká média to hned popisují jako „setkání s americkým prezidentem“.
Jistě, tak to vždy v diplomacii fungovalo a funguje. Podáte někomu na pár vteřin ruku a je z toho jakoby důležitá zpráva. Pak je na chvíli zapomenuto Čapí hnízdo, pletky s StB i někdejší členství v totalitní komunistické straně. Ale také to, že jízda po českých silnicích je stále náročnější a nic moc se s tím nedělá. Přes Macrona, Merkelovou a Trumpa je pak méně vidět na to, že předseda vlády by měl vyhodit z vlády ministra dopravy Dana Ťoka a že v některých věcech není kabinet tak úspěšný, jak tvrdí.
Na druhou stranu Babiš nedělá v zahraniční politice žádné velké přešlapy. Jedním zřejmě ale bylo možné prozrazení důvěrných obchodních informací o společnosti ČEZ v Bulharsku. Bulharský premiér Bojko Borisov při svém březnovém vystoupení v tamním parlamentu tvrdil, že má od českého premiéra dokumenty o tom, že se v transakci ČEZu angažují rusko-gruzínské společnosti se sídlem v daňových rájích, jakož i ruské a bulharské banky. Premiér Babiš to sice popírá, ale „průser“ se v tomto směru podle všeho stal a nikdo to nevyšetřil.
Česká zahraniční politika byla v posledních 25 letech výsledkem aktivit prezidentů, premiérů a ministrů zahraničí. Často ale v pomyslném trojúhelníku docházelo ke sporům. Boje spolu vedli Václav Havel s Václavem Klausem a ten druhý, když se ocitl na Pražském hradě, zase například s expremiérem Jiřím Paroubkem. Jenže teď je mocenská rovnováha v diplomacii narušena. Andrej Babiš využil toho, že Miloš Zeman na ní nemá kvůli svým zdravotním omezením tolik síly a času. Navíc mu vyhovovalo, že jeho bývalý ministr zahraničí Martin Stropnický byl neslaný-nemastný, pak zdecimovaná ČSSD nesmyslně navrhla na tuto funkci Miroslava Pocheho (který neprošel přes prezidenta) a teď je šéfem diplomacie Tomáš Petříček, který spíše připomíná snaživého úředníka, než politika těžkého kalibru. Premiér si proto mohl vzít zahraniční politiku pod svá křídla a jeho let už nikdo nezastaví.
Protože zahraniční politika a diplomacie je ale také věcí symbolů, dobré prezentace i reprezentace, musíme uznat, že premiér Babiš je v tomto směru zatím úspěšný. Sice pořád netušíme, co si skutečně myslí o Rusku, Číně a dalších důležitých oblastech světa, reprezentuje nás ale v cizině důstojně. To se například nedalo říci o Stanislavu Grossovi či Bohuslavu Sobotkovi, Jiřího Rusnoka tato oblast zase moc nezajímala a velké rozepře vyvolával v tomto směru kdysi i Václav Klaus.
Žádná videa a fotografie, které zesměšňují pobyty prezidenta Zemana v cizině, nejsou v případě premiéra k dispozici. A podle všeho ani nebudou. Babiš má dobrou fyzickou kondici (a ta je při zahraničních cestách nutná), nepije moc alkohol a nekouří, domluví se několika jazyky a vypadá reprezentativně. Někomu se může zdát, že například dobré oblečení není v tomto případě podstatné, jenže veřejnost i média si toho všímají, protože to berou tak, že vrcholný státní představitel zastupuje nás všechny.
Babiš by se ale měl zaměřit i na regiony mimo Evropu. Aby byla země střední velikosti, která je hodně zaměřená na export, úspěšná, a to je právě Česká republika, musí se poohlížet po partnerech a obchodních příležitostech po celém světě. Nutné je vyvažování. Z tohoto pohledu je dobře, že když nás prezident vtahuje do čínského chomoutu (z kterého jednou nebude úniku), tak premiér pojede příští rok v lednu do Indie. Že když Miloše Zemana nechce přijmout v Americe Donald Trump, že se to možná podaří premiérovi.
Zahraniční politika Andreje Babiše připomíná známý americký film Vrtěti psem (rok 1997, hlavní role Dustin Hoffman a Robert De Niro), ve kterém je krásně popsáno odvádění pozornosti voličů jiným směrem. To se premiérovi a jeho týmu povedlo téměř dokonale. Zda z toho nakonec Česká republika bude skutečně něco zásadního mít, ale uvidíme až za několik let.
