Hrozí další útok? Islamistické skupiny v Evropě jsou pro bezpečnostní orgány těžší práce než bývali sovětští agenti
Jsou to již tři roky, kdy ve Francii provedlo komando islamistů rozsáhlé koordinované útoky, při kterých zemřelo 130 lidí a přes 300 lidí bylo zraněno. Naplno se tak ukázaly schopnosti operativců islamistů, kteří dokázali útoky připravit a realizovat takříkajíc pod nosem evropských bezpečnostních sil. Předpokládá se, že hlavním velitelem islamistů byl marocko-belgický muslim Abdelhamid Abaaoud, který zemřel 18. listopadu při boji s francouzskými bezpečnostními silami na pařížském předměstí Saint-Denis.
Události z posledních let dokazují, že evropské bezpečnostní orgány čelí nejspíše mnohem těžší „práci“ v boji proti islamistům, než tomu bylo v dobách boje proti sovětským agentům. Pro západní kontrarozvědky bylo relativně snadné infiltrovat komunistické struktury, získávat tam informátory a mít o těchto strukturách přehled, ovšem v případě islamistů jde o mnohem odlišnější situaci. Nejde ani tak o problém jazykový, jako spíše o problém přirozeného talentu vyslaných agentů.
Tito agenti se totiž nemohou jen tak nějak přetvařovat, ale musejí mít velké znalosti islámského náboženství a hlavně vytvářet dojem zanícených muslimských věřících, a to nejen na pár dní, týdnů či měsíců, ale na celé roky. Nejde totiž infiltrovat islamisty jen tak nějak na pár hodin pracovní doby, a pak si někde za rohem žít svůj neislámský život. A to nezapomeňme na vysoký psychický stres a riziko, že při tak dlouhodobé infiltraci agent podlehne propagandě islamistů a jejich pojetí důvodů, proč bojují proti Západu.
Velkou roli hraje také problém přirozeného despektu a podceňování islamistů. Jistě, většina pěšáků islamistických sítí mnohdy nevyniká inteligencí, ale to se od nich ze strany jejich velitelů ani neočekává. Očekává se pouze to, že budou bez odporu plnit rozkazy. Naopak řídící agenti islamistů jsou mnohdy velmi vzdělaní a inteligentní lidé, kteří dokáží plně využít všech možností jak moderních technologií, tak slabin evropské společnosti.
Největší nebezpečí
Řídící agenty teroristických buněk však osobně považuji za méně nebezpečný typ islamistů. Dělají sice krátkodobě hodně mediální publicity, ale jejich životnost a dlouhodobý dopad jejich akcí je omezený. Za mnohem nebezpečnější agenty islamismu považuji ty, kteří nemají za úkol připravovat a koordinovat teroristické útoky, ale naopak mají za cíl budování islamistického zázemí v Evropě, prosazování odmítání demokracie a sekularismu mezi muslimy, propagaci nastolení islámského systému apod.
Cílem těchto agentů islamismu je ovládnout muslimské komunity, školy a mešity. Jejich vírou je, že islám jako náboženství a jako politika jsou jedno (velice dobře to popisuje britský bývalý radikál a autor knihy Islamista Ed Husajn). Tito agenti se záměrně pohybují na hraně zákona a je velmi těžké je nějak trestně postihnout. Mnohdy totiž mají státní občanství evropských zemí a svou činnost skrývají za proklamaci práva na náboženskou svobodu.
Zároveň je těžké do struktur těchto islamistů proniknout. Jak jsem již psal výše, jedná se o vysoce psychicky náročnou infiltraci, která je v mnoha zemích Evropy problematická i z morálního hlediska doktríny sekularismu – tedy nezasahování do náboženských záležitostí menšin. Je tedy otázka, jak by veřejnost a muslimská komunita reagovaly, kdyby byli například někteří z muslimských představitelů dekonspirováni jako nepraví muslimové – přetvařující se agenti tajné služby.
Francie, Le Penová a islám
Tajným službám pak nezbývá, než se velkou mírou spoléhat na odposlechy, sledování, informátory, ale vždy jde jen o dílčí možnosti a omezené zdroje informací. S tím, jak v evropské politice sílí hnutí odmítající jakoukoliv verzi islámu a hlásající potřebu plošně postihovat všechny muslimy, je otázkou, nakolik by řadoví muslimové včetně těch umírněných byli ochotní pomáhat státním orgánům, kdyby se vládnutí v zemi chopila vláda tvořená zásadními odpůrci islámu.
Paradoxně tato situace hrozí například v ČR (Okamura) či Holandsku (Wilders), ale nejspíše ne ve Francii, protože francouzská nacionalistka Marine Le Penová se těší podpoře části francouzských muslimů (hlavně z řad Alžířanů [tzv. Harkiové], kteří pracovali pro francouzský stát a museli utéci před mstou alžírských nacionalistů po vyhlášení alžírské nezávislosti na Francii) a sama dala veřejně najevo, že rozlišuje mezi problematickým islámem a islámem umírněným.
Česko a islám
U nás v České republice máme také jistou šanci, že umírnění muslimové budou spíše na straně našeho státu, protože většina muslimů (dle analýz českých religionistů a sociologů) prakticky do mešit nechodí (jedno české medium kdysi tento stav pojmenovalo tak, že čeští muslimové jsou vzdělaní a zajdou na pivo) a vyznává individuální přístup k víře. Takže byť se z většiny českých mešit šíří fundamentalistický výklad islámu, jenž je protizápadní, na muslimskou komunitu to příliš vliv nemá. Zatím není ani možné pozorovat, že by na tom něco změnila radikálně protimuslimská agitace SPD Tomia Okamury.
V souvislosti s posledními operacemi českých bezpečnostních sil proti konvertitovi k islámu údajně chystajícímu teroristický útok a bývalému imámovi pražské muslimské obce šířícímu radikalismus a podporujícímu terorismus v Sýrii je víc než pravděpodobné, že se na úspěšném odhalení těchto radikálů podíleli samotní řadoví čeští muslimové ve spolupráci s českými bezpečnostními orgány.
Osobně proto věřím, že pravděpodobnost teroristického útoku v rozsahu útoků z roku 2015 v Paříži je v ČR zatím velice malá. Ovšem budoucnost a rizika terorismu nelze odhadnout a vše bude záviset na tom, jaké vztahy mezi sebou vybudují nejen české úřady a členové muslimské komunity, ale i muslimská komunita a česká veřejnost, a samozřejmě i to, jestli se nadále bude z českých mešit šířit fundamentalistický výklad islámu.
