Potrefená Babišova vláda může být snadnou kořistí. Jsou předčasné volby blíž?
Většina lidí premiérovi Andreji Babišovi podle průzkumu agentury Kantar pro ČT nedůvěřuje a podobně to vypadalo při sněmovním hlasování o důvěře – vláda přežila, ale dostala více hlasů proti než pro. Koaliční ČSSD sál nepříliš koaličně opustila, vztahy mezi některými jejími předáky a zástupci ANO mají k názorovému partnerství daleko jak Krym. Mluví se o předčasných volbách, spekuluje se i o možném posílení vlivu prezidenta Zemana, který jistě nepodpořil Andreje Babiše už před sněmovním hlasováním nezištně. Kam jsme se tedy vlastně uplynulý týden s vládnutím posunuli?
S vládnutím nejspíš nikam, ale s uměním demagogie a vyhýbání se odpovědi o několik mil dál. Karlovarská hejtmanka za ANO Jana Mračková Vildumetzová v nedělních Otázkách Václava Moravce ukázala, že je šikovnou rétorickou žákyní svého předsedy, v mnohém ho i předčila. Během jejího pozoruhodného vystoupení jsme se dozvěděli, že tu není žádná vládní krize (cožpak je snad premiér pod tlakem a vyzýván k odchodu?), ale jen „mediální kampaň“ (alternováno za „pseudokauzu“).
Občané si navíc krizi nepřejí a oponenti by se měli Andreji Babišovi omluvit. A také jsme si hned několikrát připomněli na přichystaných grafech, jak dopadly uplynulé sněmovní volby – ale což, fotky z hezké dovolené si člověk taky rád a často prohlíží. Naopak ani po úporné snaze Václava Moravce jsme se od ní nedočkali jasné odpovědi, zda by měl obviněný člen vlády – a to jakýkoliv – odstoupit. Její učitel musel chválit a závidět.
Neméně pozoruhodné bylo vzájemné poštěkávání mezi hejtmankou za ANO a místopředsedou ČSSD (!) a pardubickým hejtmanem Martinem Netolickým. Premiér Babiš sice na odchod jeho koaličních partnerů ze sněmovny při hlasování o důvěře reagoval otcovsky, že šéfa ČSSD Jana Hamáčka vzhledem k dění v jeho straně „chápe“ (což ovšem také lze číst různě). Pokud ale toto pochopení na koaličních debatách vypadá jako nedělní debata v ČT, tak to spíš jde nazvat slovy Netolického „trvale neudržitelnou situací“.
Jejím řešením by mohly být předčasné volby, o nichž mluvil v jiné nedělní televizní debatě – v Partii na TV Prima – nový předseda Senátu za ODS Jaroslav Kubera. Podle něj by se mohly konat zároveň s květnovým hlasováním do Evropského parlamentu, přidal i další nápady – zvýšení prahu pro vstup do sněmovny na 10 % (podobně to mají například v Turecku) a zavedení tzv. konstruktivního vyjádření nedůvěry (zjednodušeně řečeno, nelze sundat vládu, aniž by byla nová vládní většina – takhle to funguje např. v Německu).
O posledně jmenovaném návrhu se u nás občas vede debata, ale nic víc. Desetiprocentního prahu by se asi většina stran bála, takže by se těžko nalezla potřebná většina. A podobně je to s předčasnými volbami, kde by záviselo buď na změně postoje prezidenta Zemana („protože jen idiot nemění své názory“), či opět: nalezení potřebné většiny. Tady by k nim ale muselo cítit důvod ANO, například kdyby mu došla trpělivost s ČSSD či by se cítilo na přinejmenším stejný procentní výsledek a (díky způsobu přepočtu) uzmutí křesel menších stran potácejících se na hranici volitelnosti.
V tuhle chvíli nevíme, jak nedávná „pseudokauza“ zahýbe s preferencemi hnutí Andreje Babiše, průzkum zveřejněný v nedělních Otázkách Václava Moravce ale v Průhonicích asi moc radosti neudělal – zhruba 60 procent dotázaných uvedlo, že premiérovi více či méně nevěří. To je pro něj sice nepříjemné, ale nelze to přeceňovat. Jednak je to jen průzkum a jen jeden, navíc volební potenciál hnutí ANO (a tedy i jeho předsedy) je stejně kdesi lehce nad 30 procenty. Takže pokud mu stále věří alespoň třetina voličů, kromě špatného pocitu ho to nemusí budit ze snu. Zatím...
