Estébák Lorenc na akademické půdě aneb Fakulta sociálních věd poplivala Univerzitu Karlovu
Naprostý úpadek společnosti dobře reprezentuje agent komunistického Gestapa - Státní bezpečnosti - ve funkci premiéra republiky, i skutečnost, že nájemný pravomocně odsouzený vrah Kajínek dělal reklamu legální vymahačské službě. Teď si k celkové degeneraci přisadila i škola, která má vychovávat „hlídací psy demokracie“.
Po převratu 1989 jsme udělali zásadní chybu: Přijali jsme za své heslo Nejsme jako oni, protože jsme byli zblblí atmosférou všeobjímajícího odpuštění. Přitom vraždu Milady Horákové a čtyřicet let otroctví, do kterého naši zemi komunisté uvrhli, odpustit nelze. A po listopadu 1989 byl čas vrátit se ke klasické literatuře. Připomenout si Reynkovu básně Hakeldama: „Hroby místo sadů / z peněz květy, provazy za zradu / len zakletý.“
Estébáci mezi námi
Komunistické zločince jsme nepotrestali, přestože to řada z nich zasluhovala. Odměna náš tolerantní národ neminula: Estébácký práskač, zrádce vlastního národa, je premiérem, Komunistická strana - ani to strašlivé slovo označující zločince nebyli ochotni změnit ve svém názvu - sedí v Parlamentu, a poslancem je bolševická mlátička, která před koncem komunistické diktatury v uniformě přisluhovačů komunistické zvůle bila své vrstevníky - pod ochranou Moci - za projev jiného politického názoru.
Naše odpuštění vyložili komunisté jako slabost, a vrátili se jako krysy do špatně deratizované stoky. Nejde však jen o iniciativu těch individuí, která sloužila komunistické totalitě, a která by zcela jistě za výhody a podíl na moci ráda sloužila i nacistům. Když je koryto, svině se vždycky najde. Podíl na návratu komunistů má i to, že je část našich intelektuálních elit legitimizuje a chápe jako partnery, zve do diskusí, a komunikuje s nimi jako s občany rovnými ostatním - což komunističtí zločinci zcela zjevně nejsou.
Komouši před soudem
Neoběsili jsme je, ale pár největších bolševických grázlů před soud přece jen šlo. Například Miroslav Štěpán, klíčová postava ve zbití studentské demonstrace 17. listopadu 1989, šel sedět. Odsouzen byl i další komunistický zločinec. Alojz Lorenc. Bývalý československý policista slovenské národnosti. V období 1985-1989 působil jako první náměstek federálního ministra vnitra Československé socialistické republiky, pověřený řízením centrálních kontrarozvědných správ Státní bezpečnosti.
Po převratu nařídil skartaci mnoha dokumentů z archivu StB. V říjnu 1993 byl Vyšším vojenským soudem v Táboře odsouzen ke čtyřletému nepodmíněnému trestu. Trest si však nikdy neodpykal a vysublimoval na Slovensko, jehož orgány v roce 2000 jeho trestní stíhání zastavily. Až roku 2002 byl Lorenc odsouzen i na Slovensku, a to k patnácti měsícům odnětí svobody podmíněně. Jde tedy o dvakrát odsouzeného komunistického zločince.
Šéf StB na akademické půdě
V pátek minulý týden byl dvakrát odsouzený komunistický zločinec Alojz Lorenc hostem debaty na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Referuje o tom například Blesk. Akademická půda byla nepřijatelným způsobem pošpiněna - účast komunistického zločince na univerzitní debatě je zcela nepřijatelná. Fakulta sociálních věd by se měla rozhodnout, zda vychovává „hlídací psy demokracie“, novináře, anebo zda je zařízením na seznamování studentů s grázly. Pokud platí druhá možnost, doporučuji pro příští měsíce obohatit výuku i besedami s vrahem Kajínkem a zlodějem Krejčířem. A je fakt škoda, že už umřeli Hitler se Stalinem - to by se teprve na Fakultě sociálních věd diskutovalo!
Anebo platí první možnost: Fakulta sociálních věd chce zůstat respektovanou součástí Univerzity Karlovy. V takovém případě tam ovšem nemají co pohledávat ani Lorenc, ani lidé, kteří ho na fakultu pozvali a besedu schválili. Karlova univerzita nesmí být místem pro exhibice komunistických zločinců.
