Vladimír Pikora: Brexit & Czexit jako užitečné strašidlo
Rozklad Evropské unie získal tento týden jasné kontury. Evropští politici dali brexitu zelenou, když odsouhlasili dohodu pro spořádaný odchod Británie z EU. Nikdo to neřekl nahlas, ale mezi řádky se dá dost zřetelně vyčíst jejich naděje, že házeli Britům tak dlouho a tak hodně klacky pod nohy, že je nebude nikdo následovat.
A kdyby to snad náhodou byla ještě malá výstraha, už jezdí aktivisté po zemích českých a blahosklonně z výše své vševědoucnosti varují prostý lid před tím, jaké drama by přinesl czexit. (A to všechno přesto, že nevím o žádném významném politikovi, který by czexit chtěl. Tudíž debatovat za této konstelace o czexitu je sice ztrátou času a pouhým strašením neinformovaných, zato patrně slušným byznysem.)
Německé kancléřka Angela Merkelová po evropském summitu řekla: „Je to historický den, který vyvolává velmi nejednoznačné pocity. Je tragické, že Británie po 45 letech opouští Evropskou unii. Ale samozřejmě musíme respektovat hlas britských občanů.“
Tragické…? No – jak se to vezme. V jistém ohledu souhlasím. Pro mě je taky brexit prohrou Evropy. Nikoliv však prohrou britské části Evropy – nýbrž prohrou všech Evropanů. Británie byla kolébkou pokroku. Tolik největších objevů je z Británie. Nejlepší školy Evropy nejsou v Německu či ve Francii, jsou v Británii. Ne, to neztrácí Británie – to ztrácí kontinent.
A myslím, že z určitého úhlu pohledu je touto ztrátou nejvíc vinen J.-C. Juncker. Měl odstoupit už dávno. Profesionální politici měli hledat takové kompromisní řešení, aby byli všichni spokojeni. Jenomže Evropa nedokázala, či spíš ze šprajcu nechtěla nabídnout Británii víc. Tvářila se, že s Británií může vyběhnout jako se slaboučkou ekonomikou typu Rumunsko. Nechce pochopit, že Británie sama sebe stále považuje za globální velmoc. Místo toho, aby se evropští politici káli, jak rozchod pokazili, přišli s klasickým úslovím, že „za něj může Putin“. Mají viníka, jedou dál, kdo s nimi nesouhlasí, je Putinův agent. Komunistická masírka padesátých let hadr.
Kdysi jsem doufal, že si EU z brexitu více či méně vezme lekci a změní se aspoň trošku. Mýlil jsem se. EU vůbec nic nepochopila a její nevolení úředníci i volení politici se stále chovají arogantně jako diktátoři. Nejlepším příkladem je francouzský prezident Emmanuel Macron, který po odsouhlasení dohody pronesl, že „EU se musí změnit“. Jak? Přesně na opačnou stranu, než by sebereflexe žádala.
Proč odešla Británie z EU? Primárně jí vadil centralizovaný diktát z Bruselu. A s čím přišel Macron? Evropa se musí změnit tak, aby byla centrálněji řízená. Vůbec nepochopil, která bije. Je jen málo lidí, již si přejí, aby jim vládl někdo, kdo je tisíce kilometrů daleko. Je jen zanedbatelně lidí, které by větší centralizace přiměla EU víc milovat.
Shodou okolností ve stejný čas nám ministerstvo financí píše, jak se ekonomická úroveň ČR blíží průměru EU. Asi bychom se měli bít do prsou, jak jsme dobří. Samozřejmě že dobíháme průměr. A samozřejmě že ho budeme dobíhat ještě více, když EU roste o zaostalé země a ty nejvyspělejší z ní odcházejí. Až se jednoho dne EU rozroste o Somálsko, patrně se ČR zázračně vyšvihne nad průměr.
Finanční trhy samozřejmě bedlivě sledují všechno, co se brexitu týká. Mají z něj strach. Je sice poněkud přehnaný, ale to je typickým rysem strachu, že mívá velké oči. Libra tudíž kupříkladu ve středu posílila po slovech britského opozičního stínového ministra financí Johna McDonnella, že by akceptoval druhé referendum o brexitu – to je totiž přesně ono zpochybnění brexitu, jež se finančním trhům líbí.
Jestli je na brexitu skutečně něco tragické (a pro mě nechutné), pak to, že strach jako zbraň a formu vydírání už používají obě strany. Takže nejenže EU straší jednotlivé členské státy, jak by je zaječí úmysly zničily. Také britská premiérka Mayová tlačí na britské poslance, aby schválili dohodu s EU, protože kdyby dohoda neprošla, nastala by div ne apokalypsa. (Já si troufnu odhadovat, že by to prvořadě znamenalo konec vlády této premiérky.) Mayová se tedy vytasila s dost hrůzostrašnou prognózou:
Pokud by byl v původní podobě přijat červencový návrh Mayové, za 15 let by byla britská ekonomika o 2,1 % menší než v případě, že zůstane v EU. (Smutné.)
O tomto návrhu už ale víme, že přijat nebude, protože počítal se zachováním volného pracovního trhu. EU si však vydupala k tomuto návrhu dodatek, který by v podstatě zmrazil volný pracovní trh. Pokud britský parlament schválí takto upravený návrh Mayové, aktuálně pro Británii tu nejpříznivější variantu akceptovatelnou oběma stranami, pak podle vládní prognózy by za 15 let už byla britská ekonomika o 3,9 % menší než v případě, že by zůstala v EU. (Ještě smutnější.)
Jenomže pokud by britský parlament návrh Mayové úplně smetl se stolu a Británie by EU opustila bez jakékoliv dohody, za 15 let by už byla britská ekonomika menší téměř o děsivých 10 %. (Tragické. Tedy – tragické alespoň dle britské vládní prognózy.) Mayová tak vlastně mezi řádky říká, že nejlepší by bylo EU vůbec neopouštět. Ale protože slíbila, že naplní vůli lidu, tlačí brexit dál. To jí aspoň budiž přičteno ke cti.
Jenomže celá tahle slavná prognóza, jež má britské poslance přitlačit ke zdi, je nehorázně lživá manipulace. Prognózovat vývoj ekonomiky na 15 let vpřed je nesmysl. To nikdo neumí. Nejde to ani v centrálně řízené ekonomice, natož v tržní. Prognózovat HDP plus minus jedno procento na rok – ano, to jde. Prognózovat směr vývoje cen akcií, dluhopisů na rok – ano, to také jde. Ale spočítat alternativy vývoje HDP na 15 let a na desetinky procenta – to nejde.
Jen pro představu, české ministerstvo financí pouze pro letošní rok změnilo očekávání už dvakrát. A to přitom má před sebou výhled už jen na pár měsíců a má všechny informace. Britská vláda však tvrdí, že ví, jestli bude za 15 let ještě existovat euro, nebo jestli už bude EU jedním celkem s jednou vládou, armádou, daněmi atd. A přitom kupříkladu guvernér britské centrální banky se nezdráhal navázat na premiérku a prohlásit, že vystoupit z EU bez dohody by byla podobná katastrofa jako ropná krize v 70. letech.
I tohle je ale zoufalá propaganda. Fajn, dnes se všichni skoro až hystericky bojí brexitu, Britové říkají, že byli s EU velmi propojeni, a to hned čtyři desetiletí. Nějaké obavy jsou pochopitelné. Jenomže Češi a Slováci žili v jednom státě 70 let a určitě byli ekonomicky propojeni víc než Britové s EU. Koneckonců Britové se nedokázali se zbytkem Evropy sladit ani v tom, na jaké straně silnice budou jezdit!
A i přesto, že Češi a Slováci žili společně v jedné ekonomice déle a byli víc právně a obchodně propojeni, zvládli rozdělení státu bez větších problémů. Měli to přitom mnohem těžší než Britové a EU. Na rozdíl od nich museli Češi a Slováci také dělat měnovou odluku, dělit armádu a státní instituce. A zvládli jsme to. A po rozdělení obě části země dál rostly, žádné „zmenšení ekonomiky“, jakým se straší v souvislosti s brexitem, se nekonalo.
Tehdy ovšem bylo důležité, že si obě strany přály, aby rozdělení proběhlo hladce — což se o britské vládě sice víceméně s trochou fantazie dá říct také, o Bruselu se to však říct rozhodně nedá.
Zkrátka a dobře: Já osobně sice považuji brexit za nepříjemnou administrativní komplikaci, ale za žádnou ekonomickou tragédii, s níž je nutno celý kontinent strašit a vydírat.
