Dluhopis Republiky není žádné terno. Nastavené podmínky nevzbuzují hrdost, ale jsou vychytralé a cynické
Od pondělí 3. prosince si mohou občané Česka začít objednávat Dluhopisy Republiky, které ministerstvo financí bude následně emitovat 1. února příštího roku. Stát tím chce docílit dvou věcí. Zvýšit podíl státního dluhu, který drží lidé. A díky tomu i snížit svoji závislost na situaci na finančních trzích, kde si každoročně erár půjčuje stovky miliard korun na krytí deficitu rozpočtu, ale především na refinancování svých starších půjček.
Ministerstvo financí pro tento instrument použilo marketingově líbivý název Dluhopis Republiky a očekává, že v roce 100. výročí vzniku Československa to v mnoha lidech vzbudí pocit hrdosti a ti ve velkém otevřou svoje prasátka. Nastavené podmínky přitom nejsou žádné terno a za avizovanou hrdost stát nabízí pouze drobné a cynický úšklebek k tomu.
Na úvod pro úplnost dodejme, že dluhopisy pro občany nejsou žádným vynálezem ANO, Andreje Babiše či Aleny Schillerové. Zavedl je tu kdysi už Miroslav Kalousek, který s nimi slavil poměrně velký úspěch. Naopak Babiš a jeho nohsledi pak všude vykřikovali, jaká to byla zhůvěřilost a jak na tom stát hodně prodělával. Svoje tvrzení pak doprovázeli argumenty, že Česko je miláček investorů, kteří mu dokonce platí za to, že mu mohou půjčit. Tento takzvaný záporný úrok tu sice nějakou dobu existoval, ale byl spíš způsoben spekulacemi investorů, kteří si spíš chystali masivní pozice na okamžik až Česká národní banka ukončí režim intervencí. Nyní tu už žádné záporné úroky nejsou, ale naopak Česko platí na finančních trzích úroky jako mourovaté a suma, kterou každoročně takto vyplatí na úrocích, bobtná. Například v příštím roce má stát podle návrhu rozpočtu na obsluhu státního dluhu vydat 46,5 miliardy korun, což je zhruba o miliardu více, než kolik je rozpočtováno pro letošní rok.
Velcí finanční investoři nemají žádný důvod se s námi nějak mazlit a taky se ani nemazlí. Proto tak trošku přišla bída na kozáky a Babiš se Schillerovou seznali, že ty dluhopisy pro obyčejné našince nejsou tak úplně špatný nápad. A když se k tomu udělá hezké povídání kolem, zahraje se na národní strunu a zamlčí se, že je to takřka čisté obšlehnutí toho, co tu kdysi dělal jimi nenáviděný Kalousek, úspěch se musí dostavit. Ale všeho s mírou.
Nastavené podmínky se tak nesou v těchto intencích a není to žádné terno. Dluhopis (kterých si může jednotlivec nakoupit maximálně za jeden milion korun) je nabízen jako šestiletý a úročení je odstupňované. První rok začíná na 0,5 procentech a v následujících třech letech se úrok vždy zvyšuje o 0,5 procenta. Pátý rok už však přináší skok a nese zhodnocení 3 procenta a šestý rok dokonce 4,5 procenta. Jen pro doplnění, současná inflace činí 2,2 procenta. Takže čistě hypoteticky pokud zůstane na stejné úrovni jako nyní, nevynese dluhopis do čtvrtého roku svého trvání reálně vůbec nic. Nominálně sice ano, ale za ty čtyři roky vzroste cenová hladina natolik, že ji připsaný úrok ani nepokryje. Jinými slovy ten, kdo státu takto půjčí, tedy i reálně prodělá.
Teprve pátý a šestý rok přináší poněkud zajímavé zhodnocení. Ale pět let je dlouhá doba, během které se může stát cokoliv, a rodin či jednotlivců, kteří na mnoho let mohou odložit stranou větší obnos, v této zemi asi tolik není. Alespoň do té míry, aby to státu přineslo velký objem peněz a on si nemusel tolik půjčovat od velkých hráčů. Vedle toho lze očekávat, že i v příštím roce zvýší Česká národní banka úroky a tato skutečnost zahýbá úrokovou politikou bank. To se projeví jak v úročení půjček (včetně těch státních), tak i postupnému navyšování úroků na spořicích či termínových účtech, které co nevidět začnou nést mnohem lepší výnos než Dluhopis Republiky.
Dovolte ještě jeden aspekt. Podle informací, které Reflexu poskytla Šárka Šmolíková z tiskového oddělení ministerstva financí, vyplývá, že Dluhopis Republiky lze prodat, respektive státu vrátit předčasně, ale pouze vždy k datu vyplacení výnosu, tedy datu, kdy stát věřiteli dluhopis vydal. K jinému datu to možné není. K tomu datu stát i věřiteli vyplatí výnosy za předešlé roky, samozřejmě ponížené o daň.
Mechanismem těchto dluhopisů je to, že roční výnos držitele dluhopisů se zdaní a za tu částku (zaokrouhlenou na celé koruny nahoru) se koupí nové dluhopisy, tedy zisk se zpět reinvestuje. Pokud si koupíte dluhopisy v hodnotě 1000 korun, v druhém roce takto stát za vás reinvestuje 5, ve třetím 9, ve čtvrtém 13, ve čtvrtém 18, v pátém 27 korun a za šestý rok získáte po zdanění 41 korun. Podtrženo sečteno: za to, že státu půjčíte na šest let tisícovku, vám za šest let vedle ní vrátí 113 korun. Pokud budete potřebovat peníze dříve, za první rok dostanete za vloženou tisícovku úrok pět korun, za dva roky dohromady 14 a za tři roky 27 korun. Skutečně balík!
Aby mně bylo rozuměno, proti dluhopisům pro občany nic nemám. V minulosti jsem tu opakovaně psal, že to je dobrý instrument a že větší zainteresovanost lidí na zadlužení vlastní země je v západní Evropě či USA úplně normální. Jen jsem však poukazoval na to, že pokud stát tento instrument opráší, měl by nabídnout trochu důstojný úrok, aby k sobě přilákal co nejvíce drobných střádalů. Takto nastavený model ale tímto směrem nejde. Naopak státu zde vychytrale jde o to, získat peníze na co nejdéle za co nejlevněji. Dluhopis Republiky určitě své kupce najde. Obávám se jen, že to nebude žádná masovka, ale že si je koupí bohaté rodiny či výše postavení manažeři, kteří takto uloží část svých přebytečných úspor. U obyčejných a chudších lidí se spíš místo hrdosti dostaví pocit frustrace a vzteku.
