Kolem ruských a čínských agentů propuká hysterie už 25 let. Problém přitom nemizí, naopak je stále větší
V první polovině 90. let bylo u českého ministerstva zahraničních věcí akreditováno 140 ruských novinářů. Už tehdy si představitelé naší diplomacie a tajných služeb mysleli, že až dvě třetiny z nich pracují pro ruské zpravodajské služby. Hysterie, která kolem ruských (čínských a dalších) agentů propukla v minulých dnech po zveřejnění informací Bezpečnostní informační služby (BIS), tedy není nic nového a objevného. Vážnější je, že problém se nijak za poslední čtvrtstoletí neumenšil, spíše se rozrůstá.
Podle zprávy BIS „pokračoval ruský extenzivní přístup k využívání nedeklarovaných zpravodajských důstojníků využívajících diplomatického krytí“. To se dá vzhledem k tomu, že Česko je členem Evropské unie a NATO předpokládat. Otázkou ale je, kolik vlastně agentů Ruské federace u nás působí, protože současná špionáž, kontrašpionáž, hybridní válka a s tím spojené šíření dezinformací, se provádí mnoha způsoby.
Je zcela jisté, že ruští agenti a špióni dalších zemí, nejsou jenom lidé s diplomatickým krytím. V globalizovaném světě, kde se obyvatelstvo rychle míchá, patří k agentům (zejména u států s autokratickými vládami) také podnikatelé, studenti, někteří novináři, nebo další občané různých zemí. Vždyť například podle oficiálních údajů ministerstva vnitra k 31. říjnu u nás žilo se zaevidovaným povoleným pobytem 37 544 občanů Ruska. To je obrovské pole působnosti pro zpravodajské služby. Odborný britský časopis Jane's Defence Weekly, který se věnuje bezpečnostním otázkám, přitom už před deseti lety odhadoval, že ruských agentů u nás může působit kolem 400 až 450. Česká republika je totiž velmi příhodným výchozím místem, aby mohli vykonávat práci v celé Evropě.
Pokud jde o zprávy BIS, některé věci, které mají varovat před infiltrací zahraničních agentů do českého politického, vojenského či podnikatelského systému, se přitom opakují. Třeba deník The New York Times v prosinci 2010 zveřejnil rozsáhlý materiál o ruských špiónech v Česku. Už tehdy se psalo s odvoláním na BIS o tom, že Rusové chtějí ovlivnit výběrové řízení na dostavbu jaderných bloků v Temelíně. Uplynulo osm let a podobná tvrzení čteme opět. Bývalý ruský velvyslanec Alexej Fedotov v září 2010 v rozhovoru pro deník Právo označil zprávy o tom, že v České republice působí ruští špióni za „mediální fikci vyráběnou na politickou objednávku“. Takže teď je to opět politická objednávka? Nikoli. Jen se toho tolik nezměnilo. Mimochodem, Fedotov je dnes ambasadorem na Slovensku, takže k nám pořád lehce „dosáhne“.
Samozřejmě, že představa, že agenti cizích zemí u nás působí a žijí jako kdysi slavná špiónka Mata Hari, či všehoschopný a neporazitelný James Bond, jsou naivní (i když se takové případy pořád objevují). Agenti dnes daleko více pracují s veřejnými zdroji a provádějí nejrůznější analýzy, protože jím to umožňuje otevřená demokratická západní společnost, která je kvůli moderním technologiím zranitelnější než v minulosti. Odposlouchávat vás může v podstatě každý, kdo má na to techniku. Je to jen otázka rozhodnutí a peněz. A že sociální sítě, počítače, e-maily, či mobily, jsou ideálním místem, kde se dá někdo „zpracovat“, je také více než zřejmé. Velký Bratr (americký, ruský, čínský či jiný) vidí a ví daleko více, než si někdy připouštíme. Nebuďme paranoidní a nehledejme agenty všude, ale že jsou rozprostřeni na hodně místech, je více než pravděpodobné.
Absurdní je také představa, že zpravodajskou činnost na území České republiky vyvíjejí pouze konkurenti a nepřátelé Západu. Dělají to rovněž naši spojenci, i když v míře daleko menší, protože mnohé informace s nimi sdílíme dobrovolně.
Jak ale zpráva BIS správně upozorňuje, daleko větší problém máme se státy, jejichž dlouhodobým cílem je strategické soupeření se Západem, s EU, se Severoatlantickou aliancí. A to jsou především Rusko a Čína.
Nejlidnatější země světa například rozehrála v tomto směru velkolepou hru, která nemá v moderní historii obdoby. Čína dokázala propojit všechny myslitelné aktivity, které má k dispozici a využívá je k tomu, aby se v budoucnosti stala nejsilnější zemí světa. Kombinuje od konce 70. let jako nikdo jiný své politické, ekonomické, vojenské i společenské cíle. Pokud se například někteří čeští politici, příkladem je prezident Miloš Zeman, domnívají, že ekonomická spolupráce a obchod nejdou u Číny ruka v ruce s cíli politickými a strategickými, tak je na velkém omylu. Zeman to zcela jistě ví, ale neříká to veřejně. Pekingské vlády nasadily světu svým byznysem a investicemi „chomout“, ze kterého už v mnoha případech není úniku. K tomu využívají i zpravodajské informace a činnost svých agentů. Jen pro zajímavost, v Česku žije s povolením 7400 občanů Čínské lidové republiky. Kolik z nich se věnuje také agenturní práci, se můžeme jen dohadovat. Budou to s velkou pravděpodobností minimálně desítky lidí.
Dalším, ještě více skrytým problémem, je, kolik českých občanů slouží cizím státům. Někteří to dělají kvůli své bezbřehé naivitě a hlouposti, když dobrovolně šíří nejrůznější dezinformace. A opět, v případě pozitivního hodnocení Číny a Ruska, či negativního v případě Západu, to vidíme každý den. Další spolupracují za poskytování různých výhod a peníze. Toto prostředí ale není tak dobře prozkoumáno.
Před lety se ve zpravodajské komunitě tvrdilo, že cizí agenti si dávají pravidelně dostaveníčka ve známé pražské kavárně Slavia na rohu Národní třídy a Smetanova nábřeží. Zda je tomu tak i dnes, nevím. Jistotou naopak je, že komplexnost a promořenost Česka nejrůznějšími agenty je dnes velmi vysoká. Nahrává k tomu naše otevřená společnost, volné cestování, stěhování cizinců i moderní technologie. Takže v dalších zprávách BIS bude problém opět barvitě popisován, protože ho nikdo nedokáže reálně řešit. Například možné vyhoštění několika ruských diplomatů nebude pro rejdy špiónů znamenat vůbec nic.
