Nic není zadarmo: Proč jsou bezplatné školní obědy dalším příkladem Babišova cynického populismu
Premiér Andrej Babiš a o několik dní později ČSSD přišli s nápadem, aby děti v mateřských školách (v případě ANO jen v posledním předškolním ročníku) a žáci prvního stupně základních škol měli obědy zdarma. Podle premiéra i sociálních demokratů by mohlo opatření začít platit od roku 2020 a státní pokladnu by vyšlo až na šest miliard korun. Přestože se zcela nepochybně najde řada lidí, kteří tomu zatleskají, jde o další příklad populismu. Bohužel opět cynicky vypočítavého.
V podstatě jde o úplně stejný či velice podobný princip, jako když byly letos od začátku září zavedeny 75procentní slevy na vlaky a autobusy pro seniory a školáky do 26 let. Došlo při něm k vyjmutí a zvýhodnění jedné skupiny lidí na úkor většiny lidí, kteří jsou momentálně v produktivním věku a tento dáreček (který sami nedostávají) zaplatí ze svých daní.
V plánu na bezplatné obědy je to obdobné. Na úvod předesílám, že nejsem od reality odtržený jedinec, ale táta od dvou malých dětí. Rovněž jsem si dobře vědom, že v Česku žije nemalé množství dětí, jejichž rodiče pro ně nemají (z nejrůznějších důvodů) dostatek prostředků na obědy. Není to sice příjemná informace, ale také to není žádná novinka. Kdo ji chce znát, ví o ní.
Tuto minci je však potřeba otočit i na druhou stranu a dodat i jiné argumenty. Na obědy pro děti ze sociálně slabých rodin už nyní přispívá Evropská unie i stát. Mnohde se konají i různé sbírky v rámci měst, kdy na obědy pro děti přispívají firmy či jednotlivci. Za malé strávníky přitom už i dnes rodiče hradí jen malou část skutečných nákladů jejich stravování, 75 procent za ně zaplatí stát. Podobný model platil vždy a proti němu nelze nic namítnout, je to určitá podpora státu rodinám. Navíc erár si takto "vychovává" i své budoucí daňové poplatníky.
Přidejme však další argumenty. Podobnými návrhy se tu poněkud roztírá povědomí o tom, že vše má nějakou svoji hodnotu. Tedy i oběd pro malé školáky. Ani ten přece není, nikdy nebyl a ani nebude zadarmo. K jeho výrobě jsou potřeba suroviny a energie, vedle toho je potřeba zaplatit paní kuchařku, která ho uvaří. A tohle všechno něco stojí. Když to nezaplatí rodič, musí to zaplatit někdo jiný z daní, které mu stát sebere z výplaty nebo z jeho spotřeby. Například ten, kdo má děti odrostlé, ale nikdy takové úlevy neměl a nebo i ti, kteří děti z nejrůznějšího důvodu nemají nebo mít nechtějí. Tito lidé přitom státu odvádějí pravidelně daně a očekávají za to nějakou službu, ale ta stejně mnohdy vůbec nepřijde.
Přestože v minulých letech rostla česká ekonomika velice rychle a svižněji než většina zemí Evropské unie, končí český státní rozpočet (s čestnou výjimkou jednoho roku) opakovaně ve schodku. Tedy ve stavu, kdy se na daních vybere méně, než stát vydá. V době růstu by přitom měl být rozpočet přebytkový. Zde je vše naopak a co hůře, podobná opatření jako toto či slevy na jízdném jen deficit rozpočtu prohlubují. Zmíněné prostředky by se přitom mohly utratit za něco jiného, například na opravu silnic, na zkvalitnění hospicové péči či růst platů v profesích, které jsou nedoceněny. Anebo by mohly snížit schodek rozpočtu a stát by ušetřil na úrocích ze svých půjček.
Současná vládnoucí reprezentace si však dělá ze státních financí takovou PR pokladničku a uplácí z ní jednotlivé skupiny voličů. Že to dělá nekoncepčně, bez jakéhokoliv efektu je Babišovi a v řadě případů i sociálním demokratům úplně jedno. Pro ně jsou důležité jen hlasy voličů. O tom, že tyto dárky musí zaplatit někdo jiný, už však nepadne ani slovo. Je to zkrátka další příklad cynického populismu a zkouška toho, na co všechno český volič skočí. Smutné na tom ale je, že se nástrojem k lovu hlasů voličů mohou stát i malé děti.
Jste unaveni Andrejem Babišem? Odpočiňte si u politicko-satirické deskové hry a chyťte si svého Bureše. Hra humorně upozorňuje na absurdity z naší politiky, rozšíří vaše vědomosti a zároveň se u ní pobaví celá rodina.
