Politizace práce tajných služeb. Co horšího si přát?
Kontrarozvědce BIS se její výroční zprávou podařilo na týden rozvířit vody nikoliv ve zpravodajské komunitě, jak by ještě bylo pochopitelné, ale i v politice a debatách na sociálních sítích i jinde. A zdaleka nejde jen o bezuzdnou prostořekost prezidenta Zeman, který si nenechal ujít příležitost, aby si splnil momentální neodolatelnou touhu „něco říct“. Přitom ve zprávě kontrarozvědky je z hlediska obsahu o čem mluvit.
Dalo by se říct, že lépe to pro BIS nemohlo dopadnout. Přitáhla ke své zprávě nebývalou pozornost a dostalo se jí zastání prakticky od všech stran (tedy nepřekvapivě s výjimkou komunistů). Patrné to bylo i v nedělní televizní debatě na ČT, kde se na stranu rozvědky svorně postavili jak zástupkyně vlády (ministryně práce Jana Maláčová za ČSSD), tak hosté za opozici (Zbyněk Stanjura za ODS a Radim Fiala za SPD). Ovšem unisono to nebylo a zaznělo i několik pozoruhodných „objevů“.
Od Radima Fialy, který se možná na chvíli lekl svého až státnického vystupování, jsme se tak v Otázkách VM dozvěděli, že se musíme bránit nejen čínské a ruské špionáži, ale i americké, německé... A také došlo na „fašistickou“ Saúdskou Arábii (jakkoliv samozřejmě nelze sponzoring radikálních islamistů z této země podceňovat). Od ministryně Maláčové jsme pak zase byli edukováni, že „špionáž se v poledních letech (!) stává součástí zahraniční politiky“.
Jen málo se ale dostalo na skutečný obsah zprávy BIS, někdy až románově formulované. A přitom tady je co rozebírat. A nikoliv jen vzhledem k Zemanovým nedůstojným slovům o „čučkařích“. Od hlavy státu by člověk čekal spíš to, že své případné výhrady – ať už oprávněné, či nikoliv – probere s vedením kontrarozvědky či se zástupci vlády v diskrétnosti. Ale to by to bohužel nesměl být Miloš Zeman. Ostatně jak v nedělní debatě na ČT lakonicky konstatoval Zbyněk Stanjura, prezidentovi se zpráva nelíbí už jen proto, co v ní je...
O zprávě kontrarozvědky toho bylo napsáno a řečeno spoustu. Evidentně je za ní spousta práce. Pojmenovává – někdy až nezpravodajsky barvitě – mnohá rizika spjatá zvláště (ale zdaleka nejen) s ruskou a čínskou špionáží. Kompletní obrázek si lze ale samozřejmě učinit až se znalostí i neveřejných závěrů BIS.
Nad pár částmi se lze přesto i pozastavit. Kde to jsme, že jedna z tajných služeb státu hodnotí obsah výuky ve školách? A je jedno, že je to „jen“ v poznámce pod čarou, kde se píše o „de facto sovětské verzi moderních dějin a proruském panslovanství“. Stejně tak za debatu stojí pasáže, kde se píše o „protiimigračním spektru“, které se zčásti přetransformovalo na „protivládní“ hnutí bez zřetelné vazby na extremismus, a možném ohrožení demokratického systému? O něm se dočteme až dále...
Ještě méně šťastná je celková politizace závěrů a práce BIS, což ji přimělo i k nestandardní veřejné obraně a komentování vlastní činnosti. Pokud se z kontrarozvědky a její činnosti stane předmět dalších půtek mezi Hradem a vládou/opozicí, je to mimořádně nešťastné. A dostáváme se na úroveň burianovského Antona Špelce a jeho: „Mně se chce něco říct a já to řeknu...“
