S čísly, kolik lidí uprchlo a zase se vrátilo do válečné Sýrie, se manipuluje. Podívejte se jak
Jedním z oblíbených témat propagandy mnoha politiků a neziskových organizací celého světa je tvrzení, jak se lidé, které vyhnala od roku 2011 občanská válka v Sýrii z jejich domovů, vracejí či nevracejí do svých domovů. Hovořil o tom před několika dny v rozhovoru s ruskou televizí NTV i prezident Miloš Zeman. Realitou ale je, že ověřitelná čísla v tomto případě neexistují, každý si je účelově upravuje. Důvod? Nepřehledná situace na mnoha místech Sýrie, nefunkčnost místních úřadů, nemožnost ověřit doklady mnoha lidí a také obrovské peníze, které na pomoc uprchlíkům proudí. Podívejme se, co se kolem toho děje, protože to zásadně ovlivňuje i Evropu.
Například ruský ministr obrany Sergej Šojgu v srpnu uvedl, že kvůli „osvobození“ velkých částí Sýrie se do země vrátí v blízké době zhruba jeden milion uprchlíků. Šojgu měl samozřejmě na mysli oblasti, kde dominuje režim Bašára Asada, kterému Moskva vojensky i finančně pomáhá. Kde Šojgu ale toto číslo vzal, není jasné. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) totiž před několika dny informoval, že od roku 2015 se vrátilo do země pouze 117 tisíc uprchlíků a příští rok by to mohlo být 250 000 lidí. Tento rok to přitom podle OSN bylo jen 37 tisíc osob. Přitom ten samý Úřad vysokého komisaře v minulém roce předložil úplně jiná čísla – tehdy zveřejnil zprávu, že se od roku 2015 vrátilo 260 tisíc uprchlíků. Čísla tedy zjevně nesedí a ani sedět nemohou. Nelze je nijak relevantně ověřit, každý si říká a píše, co chce.
V posledních dvou letech se například opakovaně objevuje, že uprchlíci se do Sýrie vracejí, ovšem čísla, která publikuje UNHCR ukazují, že celkový počet lidí, kteří prchli ze Sýrie a jsou v zahraničí, se naopak nesnižuje. K 9. prosinci letošního roku UNHCR registruje celkem 5 652 186 syrských uprchlíků a podle OSN se toto číslo průběžně zvyšuje (i letošní rok), takže není vůbec jasné, kdo se kam vrací.
Třeba vláda Turecké republiky uvádí, že na jejím území je pořád přes 3,6 milionů uprchlých Syřanů. Tomuto číslu věřit můžeme a nemusíme. Turecko si totiž nechává od Evropské unie platit miliardy dolarů, aby se o tyto lidi mohlo adekvátně postarat. Tím se má zabránit tomu, aby pokračovali dál do Evropy. Kdyby se číslo snižovalo, bude i míň peněz, takže i zde existují pochybnosti.
Přitom podle Eurostatu, statistického úřadu EU, se od roku 2011 dostal na území Evropské unie přes jeden milion Syřanů. Ti se většinově domů vrátit nechtějí, protože jejich domy jsou často poničené, ekonomická situace v Sýrii je mimořádně špatná a budoucnost (pokud jde o možnost výdělku a práce) nejistá. Jen v Německu úřady zaregistrovaly za poslední roky přes 700 tisíc Syřanů, ve Švédsku 130 tisíc a v sousedním Rakousku necelých 50 tisíc. Velkým příjemcem syrských uprchlíků je i Kanada, kam se jich přestěhovalo přes 62 tisíc.
Některé humanitární a neziskové organizace pak čísla nadsazují, protože to pro ně znamená větší příjem. Ani to se úplně přesně nedá ověřit.
Otázkou také je, kdo všechno je vlastně uprchlík. Například za uprchlíky se považují miliony Palestinců a tato situace trvá již 70 let. Tedy po třetí generaci. A USA, EU či Japonsko i jim posílá každý rok stamiliony dolarů. Kdyby totiž status uprchlíka u některých zmizel, peněz bude míň.
Dalším vážným problémem, což může být obrovské bezpečnostní riziko kvůli infiltraci islamisty a teroristy, je fakt, že někteří Syřané nedisponují žádnými doklady. Podle tajných služeb je to záměrné, aby nebylo možné ověřit jejich identitu. Syrské úřady jsou totiž na mnoha místech nefunkční, nebo vůbec v těchto otázkách nekomunikují a celostátní kontrola není a nebude možná. Třetinu území ovládají kurské milice (v těchto oblastech došlo i k etnickým čistkám, když byli ze svých domovů vyháněni nejdříve Kurdové a pak Arabové) a zhruba 5 až 10 procent mají pod kontrolou jiní povstalci proti režimu Bašára Asada.
Situace se může také rychle změnit. Probíhá totiž další ofenzíva turecké armády proti Kurdům na severu Sýrie a to může vyvolat další masový pohyb lidí. Asad společně s Rusy, íránskými milicemi a podporou libanonské teroristické organizace Hizballáh, hodlá také dobýt provincii Idlíb, kterou pořád ovládají různé povstalecké skupiny. I tady by pak mohlo dojít k vyhánění obyvatel (a působí zde i radikální islamisté), což počet uprchlíků dál zvýší.
Zvláštní problém pak vznikl tím, že mimo hranice Sýrie se narodilo v posledních letech uprchlíkům mnoho dětí – odhady jdou až do statisíců. Co s nimi? Syrské doklady totiž nemají a nejsou ani občané zemí, kde se nacházejí. Jedná se především o syrské děti v Turecku, Libanonu, Jordánsku, Iráku, Egyptě či Saúdské Arábii. Jak bude, a zda vůbec, jejich identita legalizována, není jasné.
Mnozí Syřané se navíc vůbec vracet nehodlají a nikdy tak neučiní. Ostatně kdo bych chtěl zpátky do rozvrácené země z bohaté Kanady, Německa či Švédska? Zemi kvůli tlaku islamistů také opustila většina z křesťanské milionové komunity. Protože islám ani v Sýrii nebude více tolerantní než v minulosti, právě naopak, není možné počítat ani s návratem většiny těchto lidí.
Házet proto čísly o návratu syrských uprchlíků, je nezodpovědné. Podle zkušeností z minulosti v případě jiných válek v Asii a Africe, se můžeme naopak domnívat, že pokud se někdy (slovo „někdy“ je důležité uvádět) budou uprchlíci více vracet do Sýrie, tak minimálně polovina jich už zůstane žít jinde. A ti se postupně rozptýlí po světě. Část z nich i po Evropě. To je realita, na kterou je potřeba se připravit.
