Lukáš Lhoťan: Je židovsko-křesťanský Bůh xenofob? Bible zavrhuje multikulturalismus
Věděli jste, že židovsko-křesťanský Bůh nenávidí multikulturalismus, mezináboženský dialog a je xenofob? Než na výše vyřčenou otázku odpovím, tak nejprve předestřu jistou konspirační teorii, která tvrdí, že cílem židů je šířením multikulturalismu, mezináboženského dialogu a kulturního relativismu rozložit evropskou (křesťanskou) civilizaci. Konspirátoři vycházejí z faktu, že mnozí propagátoři a ideoví spoluzakladatelé multikulturalismu, neomarxismu a mezináboženského dialogu měli židovské kořeny a hlavním ideologem kulturního relativismu je židovský antropolog Franz Boasem.
Jistě, pro toho, kdo se nevěnuje těmto tématům do hloubky, může výše popsaná konspirační teorie připadat reálná, ovšem je to celé nesmysl. Naopak výše popsané ideologie – multikulturalismus, neomarxismus i kulturní relativismus – jsou pro věřící Židy stejně nepřátelské jako pro člověka věřícího v křesťanství či evropského nacionalistu.
Osobně si myslím, že mnozí z těchto židovských intelektuálů – spoluzakladatelů multikulturalismu či kulturního relativismu – byli pouhými pokračovateli části etnických Židů, kteří nevěřili v židovskou víru a již měli tezi, že když se zbaví všech symbolů judaismu a židovské víry, tak se stanou pravoplatnými občany nežidovských společností a budou přijati nežidovskými obyvateli za spoluobčany.
Těmto etnickým Židům mohla vadit i náboženská koncepce vyvolenosti a morální nadřazenosti židovského národa nad pohanskými uctívači mnohobožství, které od židů převzali křesťané a které se v syntéze s římsko-řeckým pohledem na svět stalo základem evropské společnosti. Proto tito židovští intelektuálové nejspíše přišli i s kulturním relativismem a tezí, že nemáme právo soudit a poměřovat, nebo si dokonce přemýšlet o nadřazenosti evropské civilizace.
Bůh zavrhuje multikulturalismus
Jenže v historií židů nejsou teze multikulturalismu, mezináboženského dialogu a kulturního relativismu ničím novým, a byť nebyly takto definovány, z popisu historických událostí je můžeme snadno definovat. A zde se dostáváme k podstatě úvahy.
Židovsko-křesťanský Bůh a jeho proroci nejsou žádní fanoušci multikulturalismu, mezináboženského dialogu a rovnosti kultur. Naopak jsou to pěkní extremisté a (použiji-li terminologii dnešních obhájců multikulturalismu) fašisté.
Vezměme si například příběh Šalamouna. Šalamoun byl velice osvíceným vládcem a také velkým zastáncem multikulturalismu a mezináboženského dialogu. Jenže tím naštval židovského Boha Jahveho a ten mu vzkázal: „Protože to s tebou dopadlo tak, že nedodržuješ mou smlouvu a má nařízení, která jsem ti přikázal, zcela jistě odtrhnu království od tebe a dám je tvému služebníku.“ (V tomto článku je použit český text ekumenické bible.) A v biblické První knize královské je dále popisováno, jaké útrapy na Židy za jejich podporu multikulturalismu a respektu k pohanským bohům seslal židovský Bůh.
V biblické knize Ezedráš se například o multikulturním míšení píše: „Země, kterou jdete obsadit, je země znečištěná nečistotou národů zemí, jejich ohavnostmi, kterými ji ve své nečistotě naplnili od jednoho konce po druhý. Proto nedávejte své dcery jejich synům a jejich dcery neberte pro své syny!“ A o pár řádků dále se píše: „Tu promluvil Šekanjáš, syn Jechíelův, ze synů Élamových, a řekl Ezdrášovi: ‚Zpronevěřili jsme se svému Bohu, když jsme si přivedli ženy cizinky z národů země. Přesto je ještě pro Izraele naděje. Uzavřeme nyní smlouvu se svým Bohem, že propustíme všechny ženy cizinky i jejich děti podle rozhodnutí Panovníka i těch, kdo se třesou před příkazem našeho Boha. Ať se stane podle Zákona!‘“ V této knize se o mezináboženských sňatcích vysloveně hovoří jako o činech vyvolávajících „planoucí hněv“ židovského Boha.
Židé proti Sorosovi
Celkově mezináboženský dialog v rámci knih Starého zákona spíše připomíná válečná jatka. V První knize královské se například píše o stylu mezináboženského dialogu jistého proroka: „Elijáš jim poručil: ‚Pochytejte Baalovy proroky! Nikdo z nich ať neunikne!‘ Když je pochytali, zavedl je Elijáš dolů k potoku Kíšonu a tam je pobil.“
Jistě je třeba chápat výše popsané události jako historické momenty, vynechávám teď téma jejich možné či nemožné autenticity, ale podstatné je, že autority kodifikující posvátné texty židovského náboženství rozhodně nebyly nakloněny multikulturalismu, morálnímu relativismu či mezináboženskému dialogu. Naopak je vidět, že byly jejich rozhodnými odpůrci.
Jistě není bez zajímavosti, že kdybychom ideologií multikulturalismu a morálního relativismu aplikovali na dnešní Stát Izrael v kontextu požadovaného práva na návrat potomků odešlých Palestinců, přestane být státem židovským, ale promění se ve stát arabský s islámským systémem. Možná i proto židovští nacionalisté odmítají aktivity známého multikulturního Američana maďarskožidovského původu George Sorose a nejsou zastánci multikulturalismu v evropském pojetí jako ideologie, ale budují stát etnicky a nábožensky sice rozmanitý, ovšem s důrazem na jedno pojetí společenských pravidel a společenských hodnot neboli společenské smlouvy (jak ji definuje například filozof Hobbes).
