Když jde o vlastní platy, jsou zákonodárci nenasytné pijavice i hlasovací mašinky zároveň
Prezident Miloš Zeman v pátek svým podpisem ztvrdil růst platů vrcholných politiků v příštím roce. Zákonodárci, ministři, ale i samotná hlava státu si tak po Novém roce přilepší o devět procent. Například základní plat řadového poslance vzroste o 6 500 na 82 400 korun hrubého, prezident si polepší o 21 700 na 274 500 korun měsíčně. Schvalovací procedura proběhla bez větších zádrhelů. Zkrátka když jde o vlastní kapsu, mezi zákonodárci není ideového rozdílu.
Termín „základní plat“ jsem uvedl záměrně, protože v této podobě ho nečerpá téměř nikdo. Drtivá většina zákonodárců totiž má funkce ve vedení výborů, komisí, podvýborů či parlamentních delegací a za to se jim navyšuje plat o další tisíce. A pak tu ještě máme mnohými tolik kritizované náhrady, které zákonodárci čerpají (a to velice pečlivě a důsledně) na ošatné, telefony, dopravu, právní analýzy, ubytování a tak dále. I zde se jedná o položky v řádu tisíců i desetitisíců korun. Když se to pak všechno sečte, vyšplhá se u většiny zákonodárců cifra na výplatnici přes 100 tisíc korun.
Schvalování proběhlo bez komplikací. Dříve, než zákon doputoval na Zemanův stůl, jednali o něm senátoři. No, jednali, to je příliš silné slovo. Dělali vše, aby prošla bez výhrad sněmovní verze, pro jakýkoliv návrh ze svého středu jako na potvoru nesehnali dostatek hlasů. Výsledkem tak bylo, že Senát nepřijal k zákonu žádné usnesení (tím se má za to, že zákon schválil) a poslal ho hned na Hrad. Ve Valdštejnském paláci si zřejmě nechtěli špinit ruce, aby je nikdo nemohl nařknout, že hlasovali pro růst svých platů.
Platy ústavních činitelů přitom měly původně vzrůst skokově o pětinu, jeden ze senátních návrhů hovořil o 10,5 procentech. Nakonec prošla varianta ze sněmovny, kterou ještě nedávno někteří zákonodárci horečně spíchli, aby příliš nenaštvali běžné občany. Byla to jen záplata, která valorizační mechanismus nevyřešila. Proto budou mít zákonodárci stejný horký brambor na stole i na konci příštího roku.
V příštím roce vzrostou platy vrcholných státních představitelů jen v návaznosti na průměrnou výši platů ve veřejném sektoru. Koeficient, kterým se tato částka násobí, se však zvyšovat nebude. Nabízí se tu poměrně rýpavá poznámka, a sice když zákonodárci loni i letos zvyšovali mzdu ve školství, v obraně a bezpečnosti či na vybraných úřadech, nepřímo tím zvýšili platy i sobě. Mohou pak jen alibisticky tvrdit, že když rostou výdělky ve veřejném sektoru, dle platného zákona automaticky rostou i jim.
Růst výdělků ústavních činitelů v příštím roce o 9 procent je hodně slušná cifra. V celé tuzemské ekonomice to bude mnohem méně, některé podniky dají pár procent, jiné nedají nic. Budeme proto svědky stejného jevu jako v letošním roce, kdy za růstem průměrné mzdy v zemi budou stát především rostoucí platy ve veřejném sektoru a zvyšující se minimální mzda (od příštího roku to bude 13.350 korun) a na ní navázaná minimální zaručená mzda v jednotlivých skupinách povolání podle jejich náročnosti, která zvyšuje výdělky především nejhůře vydělávajícím lidem. Zatímco firmy si musí na zvyšování platů o každou stokorunu vydělat, zvýšit produktivitu nebo navýšit počet zakázek, zákonodárci si přilepší jedním škrtem pera, respektive párkrát zvednutou rukou.
Jistě, poslanci i senátoři jsou také lidi. Mnozí z nich by se však ve svém civilním životě takto dobře neměli. Svoji politickou misi proto mnohdy berou jako zabezpečovací činnost pro sebe i svou rodinu. To, že jeden je z pravice a druhý z levice, v tomto konkrétním případě vůbec nehraje roli. Zkrátka, když jde o peníze do vlastní kapsy, hlasují zákonodárci jako svědomité mašinky, ale i nenasytné pijavice zároveň.
