Viliam Buchert: Evropa postrádá alfa samce či alfa samici typu Trumpa, Putina nebo čínského Si Ťin-pchinga
Někdy může mít i Miloš Zeman pravdu. V nedávném rozhovoru pro ruskou televizi NTV řekl, že v EU postrádá silné politické vůdce. „Ať se dívám napravo, nalevo, dopředu či dozadu, silného lídra prostě nevidím,“ sdělil český prezident. Je to tak, jen zapomněl dodat, že ani v zrcadle nic takového nevidí. Na druhou stranu je to vážný problém, protože Evropa je dnes v konkurenci s politickými alfa samci typu Donalda Trumpa, Vladimira Putina a čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Soupeřit s nimi vyžaduje odvahu, neotřelé nápady a jasně strukturované politické myšlení. A takových vůdců se Evropě v současnosti nedostává. Dokonce je v tomto směru hodně oslabená.
Evropa, pokud jde o vyprodukovaný hrubý domácí produkt, nebo výdaje na obranu, na tom špatně není. Naopak. Ale je to „neviditelná“ supervelmoc, protože někdy vystupuje jako EU, jindy jako jednotlivé státy. Například na obranu vydávají země Evropské unie dohromady (dnes ještě s Velkou Británií) dvakrát více peněz než roztahovačné Rusko. Slyšel ovšem někdo někdy o jednoznačném vojenském tlaku, který by EU dokázala vyvinout? Kdepak. Naopak od Rusů to slyšíme pořád. I to má své důvody – někteří evropští vůdci o tom raději mlčí (v Německu), další jen blufují (ve Francii). Skutečně silní evropští vůdci prostě momentálně chybí.
Situace je přitom daleko horší než v minulosti.
Dlouho byla za jednoho z nejvýznamnějších politiků světa považována německá kancléřka Angela Merkelová. Jenže ta doma oslabila po chybách, kterých se dopustila při migračních vlnách. Nakonec se vzdala postu předsedkyně své CDU a na místě kancléřky jen „dosluhuje“. Její vliv se tím bude rychle vytrácet a slábnout.
Macron je k smíchu, Mayová odchází
V otloukánka a šaška se změnil francouzský prezident Emmanuel Macron. Stačil rok a půl a jeho obraz jasného vítěze voleb je v troskách. Macronovy vize o silné Evropě a evropské armádě už nikdo nebere vážně (například alfa samci Trump a Putin). Doma má popularitu nižší než 20 procent a rozhodujícího hráče na světové šachovnici již hrát nemůže. Zničila ho jeho vlastní namyšlenost.
Kvůli Brexitu zásadně oslabila i britská premiérka Theresa Mayová. Odchod Velké Británie z EU provázejí napětí, spekulace a dohady. Mayová už oznámila, že v dalších volbách nebude kandidovat na premiérku (jako Merkelová). Na to, aby bral někdo příštího britského vůdce skutečně vážně, si budeme muset nějakou dobu počkat.
Na světové politické scéně už nikdo další Evropanů nemůže hrát vážnější roli. Italské premiéry si většina Evropanů nedokáže alespoň na nějakou dobu uchovat v paměti, podobné je to se Španělskem. Vliv těchto poměrně velkých zemí je ve skutečnosti malý. Výrazné figury, jako je například maďarský předseda vlády Viktor Orbán, mohou zaujmout jen v Evropě, jinak nikoho nezajímají, jsou to z globálního pohledu naprostí trpaslíci.
Nezapamatovatelní politici a skutečná velmoc
Samostatnou kapitolou jsou pak politici, kteří vystupují jako zástupci Evropské unie. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker je známý pouze tím, že se někdy zdá, že moc pil a že všechny lidi ve svém okolí s gustem líbá. Jeho projevy o Evropě jsou nezapamatovatelné, protože jim nelze věřit. Jsou to jen fráze. Předseda Evropské rady (tedy něco jako evropský „prezident“) Donald Tusk je také mimořádně slabá váhová kategorie. Jestli existuje, či nikoli, je každému jedno. Jeho předchůdcem byl belgický politik Herman Van Rompuy. Pamatuje si alespoň jeden člověk na některý jeho názor?
A pak je tady Federica Mogheriniová, představitelka levice a politoložka, která se skutečně chová jako levicová politoložka, i když by měla být hlavní osobou evropské společné diplomacie. Ani o ní veřejnost v podstatě nic neví a netuší, co prosazuje. Zastává funkci „Vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku“. To se tak skutečně jmenuje. Ve funkci nahradila Britku Catherine Ashtonovou, na kterou si rovněž nikdo nevzpomene. Proč asi?
Za této situace má EU čelit energickým politikům typu Trumpa, Putina a Si Ťin-pchinga, kteří se nerozpakují vystupovat tvrdě až bezohledně a prosazují zájmy svých zemí za každou cenu a vší silou. Proti tomu nemá rozervaná Evropa šanci, přestože podle nejrůznějších tabulek vám kdekdo dokáže, že tou supervelmocí jsme vlastně my. Na to ale samotné tabulky a grafy nestačí.
