Europranýřování Babiše je lákavé, ale neprozíravé
Andrej Babiš se nikdy neměl stát ministrem financí, natož premiérem. Jak kvůli svému byznysu, který je nezdravě prorostlý se státem a společností a bude vždy koulí na noze – buď jeho, nebo státu. A samozřejmě kvůli svému bezcharakternímu naturelu a komunisticko-estébácké minulosti. Jeho nynější pranýřování na půdě Evropského parlamentu a v kuloárech Evropské komise ale není správnou cestou, jak na něj. Naopak je to cestou, jak celou tu mizérii ještě zhoršit.
Andrej Babiš si stěžuje, že „Lex Babiš“ byl přijatý kvůli němu, že se mu podvolil a stejně to jeho oponentům nestačí. Ano – nebo možná spíše ANO – ten zákon byl vytvořen kvůli situaci, kterou on sám způsobil a na níž bylo třeba reagovat, byť je to i opatření přijaté pro případné budoucí situace tohoto typu (snad nenastanou, ale kdoví...). A samozřejmě ten zákon není dokonalý, jako žádná právní norma, pokud schází vůle naplnit kromě její litery i jejího ducha. Pokud někdo čekal, že převedením svého byznysu do svěřenských fondů – což mimochodem není úplně levná a jednoduchá operace – rezignuje i na svůj vliv na své firmy, tak musel být naivní. Pokud se někdo dnes diví, je to hlavně jeho vina.
Problémem ale je, že to, co lze logicky vnímat u Andreje Babiše jako problémy, takto nevidí voliči. Přesněji, jeho voliči, kterých je stále nemálo. Ukázaly to minulé volby a signalizují to i současné průzkumy veřejného mínění. A bitevní pole, kde jej je nutné porazit, je zde, v české politice. Pokud tento boj přenášíme na půdu evropských, či přesněji bruselský orgánů, tak si nejspíš moc nepomůžeme a pouze si zaděláme na další problémy.
Zastavení dotací pro Agrofert může být logickým krokem a pro Babišovy oponenty i pocitem zadostiučinění. Ostatně celá dotační politika EU je překrucováním ekonomické reality a pokřivuje přirozené fungování trhu. Jenže tak to holt je. A přiškrcením peněz pro Agrofert nejen zmenšujeme objem peněz přicházejících do ČR, ale i dáváme naší republice cejch zkorumpované problematické postkomunistické zemičky. A bohužel toto ani mnohým opozičním politikům nedochází.
Šéf lidovců Pavel Bělobrádek v nedělních Otázkách Václava Moravce dal najevo oprávněnou obavu, co auditoři EU můžou najít třebas na takovém ministerstvu pro místní rozvoj. Jeho postoj byl kultivovaný a rozumný. Jen možná ten potutelný úsměv si mohl odpustit. Předseda pirátského poslaneckého klubu Jakub Michálek pak dokonce o chystaném zevrubném euroauditu mluvil jako o něčem nutném, či dokonce pozitivním. Cožpak chceme být opravdu zemí s takovým cejchem a pod takovým kritickým drobnohledem? Cožpak se s eurodotacemi nekouzlí i jinde v EU? Je hezké, že i takový italský europoslanec Fabio Massimo Castaldo (pro pořádek, z Hnutí pěti hvězd) zná Mafru, jak přesvědčoval plénum EP, ale opravdu sleduje dění u nás tak pečlivě?
Těžko říct, zda českým europoslancům, kteří bruselské pranýřování Babiše přinejmenším přiživovali, opravdu dochází, jaké důsledky to může mít. V lepším případě nevědí, co činí, tu horší možnost radši nedomýšlet. Už takhle jsme na paškále kvůli „nedostatku solidarity“ v uprchlické krizi a každá záminka, jak nějakým způsobem přitlačit naši garnituru trošku ke zdi, je vítaná. Maďaři a Poláci by mohli vyprávět... Navíc u premiéra a jeho názorové vyprázdněnosti nelze očekávat, že bude u nynějšího prozápadního směřování setrvávat věčně, zvlášť pokud vyschne dotační důvod. Je to možná cynické, ale je to tak.
Je tedy moc hezké, že se třebas takový Jaromír Štětina chlubí, co všechno ještě do protibabišovské rezoluce v EP protlačil, ale opravdu si je i on vědom důsledků? A mimochodem, není to i voda na mlýn protizápadním elementům od komunistů dál, jak v nedělních OVM neomylně prokázal i arcišéf jejich poslaneckého klubu Pavel Kováčik, když mluvil o „brutálním“ zasahování do zdejších záležitostí...?
S Andrejem Babišem se musíme vypořádat tady doma. Vytvořením, posílením či prostě stmelením lepší alternativy. Pokud nynější eurohon povede k jeho pádu, budiž, pak účel světí prostředky. Moc to ale na takový výsledek nevypadá...
