V roce 1920 lhali, 1948 kradli a začali zabíjet. Pak zas lhali a teď chtějí znovu krást. Chceme si to celé zopakovat?
Blíží se vánoce a další výročí. Uteklo to jako voda, těch jedenasedmdesát let! Co mám na mysli? Přece Únor, Vítězný únor, vy zapomnětlivci! Za pouhé dva měsíce oslavíme 71. výročí dnů, kdy ozbrojená lůza s flintami bez nábojů, ale za zády s armádou, vedenou agentem KGB i StB, hrdinou od Buzuluku a ministrem sebeobrany, Ludvíkem Svobodou, pochodovala Prahou. K pěknému výročí patří i pěkný dárek a je třeba přiznat, že se kryptobolševici plácli přes kapsu a soudruzi dostali k výročí od jiných soudruhů jako dárek opět vládu. Ne jako tenkrát, ještě líp!
Bez zodpovědnosti a s třešničkou na dortu bude zdanění církevních restitucí. A holota opět volá Heuréka! Už nepochoduje ulicemi, na to je chladno, už nemá flinty, na páchání zla stačí sociální sítě a vlastní nevzdělanost. Těmi šíří nesmysly o majetku z desátek, roboty a pálení čarodějnic. Pravda, jak vznikaly a rostly církevní majetky je daleko prostší.
Základem byly kompenzace krále za nevrácené dluhy, v podobě neosídlených oblastí, kam nechtěli ani medvědi. Následovalo osídlení, kultivace, dřina, stovky let hospodaření a podnikání. Spolu s tím péče o nemocné a nemohoucí, kteří neměli dost prostředků ani na to, aby mohli umřít. Podpora umění a autorů velkého talentu, ale pramalých prostředků. Šíření vzdělanosti, díky níž se i nejbědnější této země naučili číst a psát - byť o tom v poslední době někdy pochybuji.
Okradený má platit daně?
Církvím se po sedmdesáti letech vrátil zlomek majetku, či co z něj zbylo v podobě ruin a trosek. Za majetek, co zmizel – a Cimrman by se divil, že ukrást se dá nejen díra v zemi - dostaly církve úřední odhad sumy, za níž se zavázaly, že už nebudou žádat stát o almužnu. Do poslední chvíle se erár pokoušel vydrancovat, co šlo. Kácelo se v lesích, jež měly být vráceny, stavělo se na polích, aby vrácena být nemohla. Jak ale nahradit miliardy, zmizelé proto, že s majetky nebylo možné nakládat? Jakou cenu mají desetitisíce zničených životů mužů a žen? Kolik stojí jeden umučený a zavražděný? Nebylo by možné na ně uplatnit množstevní slevu?
Nakonec má okradený z vrácení ukradeného majetku platit daně! Neměl by páter Josef Toufar uhradit soudní náklady za proces, jímž byl odsouzen k smrti poté, co byl nejdřív k smrti umlácen? Neměl by kompenzovat vyšetřovatelům mzdu? Vždyť mnozí ho jistě třískali přesčas. Co provaz, spálení a vysypání jeho zbytků do jámy, to všechno stálo peníze!
Boj o Lidový dům
Ač neznaboh, přirozený civilizační pud mi říká, že lhář, zloděj a vrah má být potrestán. Prý kdo lže, ten krade a kdo krade, ten zabíjí! V květnu 1921 přišli formálně na svět s holou řití, přesto ale lhali, až se jim z kožichu prášilo. Už v prosinci 1920 přitom zkusili násilím ukrást soudruhům socanům sídlo. Boj o Lidový dům - tak tomu říkala marxisticko-leninská historie. Stát ale tehdy nebyl slabý jak dnes, nenechal si od lůzy diktovat a socanů se zastal. Nakonec se bolševici rozhodli netroškařit, počkali dvacet let a místo jednoho domu ukradli celý stát. Vraždit začali souběžně!
Dům - ukradený socany již v roce 1918 Losyům z Losinthalu – ukradli komouši v roce 1948 socanům a ti jej znovu získali po roce 1989 podfukem. Autorovi podfuku dluží dosud hromadu peněz. Dnes ale patří k těm, kteří nejvíc řvou: Zdanit církve!
Majetek komunistů
Jak bylo řečeno - v roce 1920 přišli na svět s holou řití. Kde se vzal jejich dnešní majetek? Souhlasím s voláním: Proč to máme platit my?!
Řešení je prosté! Každý, kdo byl členem KSČ byť jeden den jakkoliv dlouho do roku 1989 či je členem KSČM, bude splácet církvím dluh za nemožnost hospodařit s majetkem v letech 1948 až 2012 a státu alikvotní část daní, které bolševici požadují. Vězněným za každý den života v kriminále a pozůstalým za životy zavražděných. Výše splátky se bude odvozena od výše partajních příspěvků či jejich propočtu na dnešní hodnotu. Pokud zemřou, bude povinnost přecházet na jejich pozůstalé, neboť součástí pozůstalosti jsou i dluhy.
Ptá-li se Petr Kolman řečnicky, zda pro nehoráznost požadavku zdanění církevních restitucí skončí komunisté v pekle, pak jediné peklo, kterého se bojí, je chudoba. Slýcháme, jak se stranám, jež ztrácejí podporu, doporučuje návrat ke kořenům. Ať se tedy bolševici vrátí, kam patří, odkud vzešli - mezi lůzu a lumpenproletariát. Je tu totiž jedno velké nebezpečí – každá choroba hrozí recidivou! V roce 1920 lhali, 1948 kradli a hned na to začali zabíjet. V roce 1990 začali znovu lhát, 2018 chtějí opět krást…necháme je dojít až na konec? Chceme si tu periodu zopakovat? Já ne!
