Karel Steigerwald: Konec polistopadové republiky. Čeká nás občanská válka. Nebo ne?
Od těch dob, co máme prezidenta sjednotitele, je občanstvo víc a víc štěpeno na tři tábory, které se sobě vzdalují. Nejvýraznější je tábor Babiš–Zeman, sjednocený obdivem k oběma předákům a nulovou mírou kritičnosti. Říkejme mu, vzhledem k nejčastěji u nich používanému nářečí, Východňári. Druhý tábor nemá vůdčí postavu, ale má vůdčí pocit úzkosti, že mu polistopadová svoboda protéká mezi prsty a sen o demokracii mizí kdesi v písku. Pro jeho pestrost říkejme mu Občané. Třetí tábor, ten největší, nemá ani vůdčí postavu, ani vůdčí pocit. O politiku se nezajímá. S podvědomým přesvědčením, že se zabydlí v každém politickém počasí, si počká, jak to dopadne. Pokud ovšem ví, že něco má nějak dopadnout.
Přidají se k vítězi
Takové rozložení občanských sil by mohlo na válku mezi občany vystačit. Dvě strany by se bily, odvážní z třetí strany by se pustili do rabování ve vypálených vsích. Na vozejčku by si vezli domů lup, na obzoru zář požárů, hlas polnic a nářek umírajících. Ale Češi nemají dost politického temperamentu, jaký nám právě předvádějí ti pouliční Francouzi. Češi si počkají, pak se přidají k vítězi, kterému se budou tajně pošklebovat. Vždyť od husitských válek se do sebe už nepustili, což může být dobře nebo ne.
Občanská válka proto nebude. Bitvy propukat budou. Teď, co čas odvál aféru syna na Krymu, jde do popředí absurdní bitva o BIS. Ta napsala do veřejné zprávy to, co každý dávno ví i bez rozvědek: že jsme cílem ruské rozvědky, že je u nás agentů jako blech, že vedení státu nekoná náležitou obranu.
Smyslem bitvy o BIS není prospěch státu, nýbrž jeho oslabení, a rozklad BIS k tomu. Což svého druhu pro Východňáry prospěch je, protože chtějí jiný stát. Tak zaútočili. Řekli, že američtí agenti tu jsou taky a proč je nikdo nekontroluje, nechytá, nevyhání! A vůbec, ze Západu, tolik agentů, rozvědčíků všude a o těch BIS nepíše nic! Jak se mají ty dva tábory shodnout, jak mají najít společný parametr státu, když každý chce jiný stát, jedni víc k Rusům, druzí zůstat v demokracii? Ale nebojte, občanská válka nebude. Jen bitvy, krok sun krok, dopředu, dozadu.
Všechny azimuty
V oboru opatrnické velezrady na sebe upozornil prezident. Má přitažlivé argumenty: chce politiku všech azimutů, což jako vždy, když se tohle vytroubí, znamená pro Čechy azimut jediný: ke Kremlu.
Okamura má naopak azimut jen jeden, říká mu Vlast.(A nebyli by to Češi, kdyby v čele vlastistrůjců neměli Půljaponce. Pozor – to je chvála, Češi nejsou xenofobní, klidně si postaví do čela vlasti Japonce. Ale je to také hana, což nemají svého vůdce třeba z Kozinova rodu?) Odejít z NATO a z EU je jistě statečné, ale obsahuje to v sobě i odpověď, kam se dojde. Do Kremlu, mistr Okamura. Nebo si myslíte, že když odejdete z NATO a sednete si v Praze s komunisty na společný kufr s idejemi, všichni dají naší vlasti pokoj?
Malí šmrksové
Prezident a premiér se vzájemně potřebují u moci. Okamura a komunisti spekulují, co je k moci pozvedne. Být pro NATO, nebo proti? Jít farářům po krku: Nebo ne? A socialisti? Ti už nevidí, že budou snědeni jako v roce 1948. Nakonec jako Fierlinger podepíší i to sežrání. Nevědí, že být u moci neznamená moc mít. Na dělání dějin jsou příliš malí šmrksové.
A Občané? Bojuje se dnes o to, co zůstane z polistopadové republiky. Boj vypadá jak městská gerila – tisíce prohraných šarvátek ve sklepích, za rohem, na půdě, ba i v ložnici. To jako zásadní boj nevypadá, směje se beznázorová většina, ale zásadní boj to je. Teď právě bude poražena BIS, protože dává o Rusech špatné zprávy.
A na řadě budou příště třeba penze. Kdo byl v StB, tu máš příplatek k důchodu. Zní vám to divně, ale prosadí se to.
