V Evropě se rodí méně dětí, než je potřeba k zachování populace. Stav vyrovnává odmítaná migrace
Česká republika měla koncem září 10 637 794 obyvatel a číslo se v posledních patnácti letech pomalu zvyšuje. Děje se tak ale jenom kvůli tomu, že se k nám stěhují cizinci. Za hraniční hodnotu potřebnou k zachování populace se přitom považuje hodnota 2,1 potomků na jednu ženu, v Česku je to ale momentálně jen 1,5 dítěte. Podobná situace, někde i daleko horší, je také ve většině vyspělých zemí. Odborníci ale říkají, že stárnutí obyvatelstva planety a nedostatek pracovních sil, by nemusely být až takovým problémem, jak se v minulosti předpovídalo.
„Předpoklady, že jednotlivé státy potřebují hodně lidí, aby mohly ubránit svoji zemi a ekonomicky se dostatečně rozvíjely, je opravdu ukázkou starého myšlení. Zdravější stáří, změny ve výrobě a migrace způsobí, že státy již nepotřebují tolik obyvatel, aby se udržely v dobré kondici,“ řekla anglickému listu The Guardian Sarah Harperová, odbornice na změny obyvatelstva, která působí na univerzitě v Oxfordu.
Například postupující robotizace a automatizace i zapojení umělé inteligence ve výrobě a službách, postupně podle odborníků nahradí nedostatek pracujících v některých zemích. Nízká míra plodnosti se projevuje zejména v Evropě, Austrálii a Oceánii, nebo ve vyspělých státech Dálného východu.
Například míra plodnosti klesla v Singapuru pod neuvěřitelnou hranici jednoho dítěte na ženu, v Jižní Koreji je to pouze 1,15 dítěte. V této zemi proto vlády jen v posledních deseti letech vynaložily na podporu růstu populace v přepočtu stovky miliard korun. Nestalo se ovšem nic, co by situaci změnilo.
Jak říká Sarah Harperová, alarmistické předpovědi nejsou na místě. „Celková míra plodnosti sice celosvětově klesá a dnes je na hranici 2,4 dítěte na ženu, ale před 25 lety jsme byli vyděšeni informacemi, že světová populace dosáhne na konci našeho století 24 miliard lidí. Podle dnešních odhadů to bude ale jenom mezi 10 až 12 miliardami,“ vysvětluje Harperová.
Méně narozených dětí je dokonce pozitivní věc z hlediska životního prostředí. Nedávný výzkum totiž ukázal, že jedno dítě sníží rodičovskou uhlíkovou stopu o 58 tun oxidu uhličitého ročně. Přitom někteří klimatologové tvrdí, že právě vyšší koncentrace oxidu uhličitého způsobuje zvyšování teplot na planetě.
Jak se navíc ukazuje, nepřirozené vládní zásahy, kolik dětí se má narodit, nemusí vést jen pozitivním výsledkům. Například komunistická Čína po desetiletí nařizovala takzvanou „politiku jednoho dítěte“ a trestala rodiče, kteří měli více dětí. Jistou dobu přinášelo snižování porodnosti v Číně dobré výsledky, ale teď se ukazuje, že to současně vedlo k nerovnováze mezi pohlavími (mužů je více než žen) a ve velkých čínských městech, kde se bouřlivě rozvíjí ekonomika, je nedostatek pracovních sil, což je nahrazováno masovou vnitřní migrací, která se týká kolem 200 až 300 milionů lidí. To na druhou stranu vylidňuje zemědělské oblasti v Číně a způsobuje to velmi nerovnoměrný rozvoj.
Ani podobné věci ale nevedou k úpadkům společnosti. Zemědělská výroba je efektivnější, člověk (i když to vyvolává u mnoha lidí odpor) dokáže potraviny vyrobit i jiným způsobem a způsoby průmyslové výroby se rychle mění. Není u nich potřeba tolik zaměstnanců.
„Pokud se rodiny, domácnosti, společnosti a země, musí vypořádat s velkým počtem závislých osob, odebere to zdroje, které by mohly být vloženy do celé společnosti, do ekonomiky,“ vysvětluje také Sarah Harperová. Navíc lidé zůstávají déle v lepším zdravotním stavu a mohou proto delší dobu pracovat. To také na mnoha místech světa eliminuje „nedostatek“ nových potomků.
Nejvyšší porodnost podle posledních dostupných údajů má africký Niger, kde se narodí až 7 dětí na jednu ženu. Kolem 6 dětí pak mají v průměru ženy v Demokratické republice Kongo, v Mali, Čadu, nebo Somálsku. Jak vidíme, je to v zemích, kde panuje nestabilní situace a probíhají zde ozbrojené konflikty. To pak vede k mohutné migraci uvnitř těchto států a lidé utíkají i do ciziny.
Nejmenší porodnost v Evropě pak zaznamenává Bosna a Hercegovina s pouhým 1,3 dítětem na ženu. Mezi 1,3 až 1,4 dítětem na ženu se narodí ale i v Polsku, Řecku, Itálii, Španělsku, Bulharsku, Rumunsku, či na Ukrajině. Jen malinko lepší čísla vykazuje Německo a Rakousko. Průměr zemí Evropské unie je pouze 1,6 dítěte na ženu. Podle tohoto stavu, by měla postupně Evropa vymírat. Ani to se ale podle odborníků nakonec nestane.
„Vyrovnání“ podle odborníků způsobí migrace jak v rámci EU, tak z jiných zemí. To je na druhou stranu velmi citlivá společenská a politická otázka, s kterou si budou muset jednotlivé státy poradit. Že by se ale začalo rodit daleko více dětí v Evropě, experti nepředpokládají.
