Lepší už to nebude aneb Prezidentovo vyčpělé vánoční poselství
Miloš Zeman ve svém vánočním poselství nepřekročil svůj názorový, myšlenkový ani povahový stín. V lecčems možná naštěstí. Každopádně ukázal, že na Pražském hradě sedí prezident, který není schopen důležité věci nijak výrazněji ovlivňovat a zbývá mu už jen jejich komentování. A to je teprve na začátku svého druhého funkčního období.
Doznívá čas vánoční, proč nezačít z té lepší stránky. Jak je to u Miloše Zemana zvykem, smíchal i ve svém vánočním projevu věci dobré a špatné – podobně, jak to dělá například při rozdávání vyznamenání. Začněme tedy u toho pozitivního.
Ve svém projevu nevypustil ze svých úst – až na pár obvyklých urážek v mezích zemanovských norem – žádný drastický vulgarismus ani se nedopustil jiného excesu. Připomněl důležitost našeho členství v NATO, podpořil naše zahraniční vojenské mise (zvláště tu v Afghánistánu), pochválil spolupráci v rámci Visegrádu, vyjádřil respekt k voličům svého protikandidáta a nastínil rizika zpomalení ekonomického růstu. A popřál vše dobré v roce 2019.
Svým kritikům přesto dodal dost munice, aby si nad jeho projevem odplivli, mávli rukou či alespoň ostentativně dali veřejně najevo, že se na něj nedívali.
S odporem mluvil o účastnících protivládních protestů. K nim šlo mít spoustu výhrad, ale není pravda, že by neměli žádnou konkrétní agendu a především nelze demonstrantům brát právo svobodně vyjádřit svůj názor i tímhle způsobem. Pouštěl se do „lepšolidí“ - samozvaných, někdy planě moralizujících elitářů - a vlastně se sám postavil na jejich úroveň, byť jakožto antielitář a obránce „normálních“ lidí. A není rozhodující, že on sám byl přímo zvolen, je prezidentem všech a měl by se tak chovat.
Pěl chvalozpěvy na kvazivládní trio Babiš-Hamáček-Filip a dokonce v této souvislosti použil i slovo „odvaha“. Inu...
Bagatelizoval čínskou špionážní hrozbu, pro názornost zhmotnělou mobily – ale třeba také datovými sítěmi – firmy Huawei. Ano, možná to bylo podáno trošku hystericky, možná šlo najednou o „objevování Ameriky“ – tedy Číny – to ale nic nemění na tom, že tato hrozba existuje. A prezident kromě rádobyvtipného, ale zcela zavádějícího a nesedícího přirovnání ke strašení mandelinkou bramborovou nepřinesl žádný věcný protiargument. A to, že nezmínil předvánoční návštěvu českého premiéra u čínského velvyslance, po níž zůstala pachuť servility, asi už nepřekvapí vůbec.
Právě tohle téma ale ukazuje, že projevy Miloše Zemana včetně toho vánočního jsou především projevy slabosti (jakkoliv po fyzické stránce vypadal relativně dobře). Práci ani výstupy tajných služeb není schopen jakkoliv ovlivnit (což je pochopitelné), nedokáže si rozpory vyříkat s jejími nejvyššími představiteli (což by už šlo) a nezbývá mu tedy, než jen veřejně trousit.
Podobně omezený je jeho vliv na podobu vlády. Vyvzdoroval si nejmenování skoroministra zahraničí Pocheho, nejspíš protlačil některé ministerské jméno, ale tím to končí. Teď už jen předákům tří kvazikoaličních stran mohl poděkovat.
Stejně tak prezidentovy mantry. Přímá volba starostů, hejtmanů... mluví se o tom nesmyslu hezky, ale naštěstí se to zatím prosadit nepodařilo a snad ani nikdy nepodaří. O Zemanových oblíbených paušálních výpadech vůči médiím netřeba mluvit – jakkoliv i tady by se dalo mnohé konkrétní kritizovat – ale je tohle hodno sebevědomé hlavy státu?
Nejdůležitější ale je, co v prezidentově projevu chybělo...a co jen podtrhuje celkově slabý dojem. Žádné skutečné vize, žádné větší projevy velkorysosti, odstupu hodného hlavy státu. Žádné skutečné poselství. Spíš jen taková vánoční klasika s menšími či většími výkyvy. Jako třeba menšíkovská minikomedie Bohouš. Ostatně i stopáží je to podobné. Ale na druhou stranu – mohlo to být i horší.
