Vladimír Pikora: Zakážou diskusi na internetu?
Často se mě lidé ptají, zda čtu na internetu diskuse pod články. Odpovídám, že někdy. Obvykle to je žumpa trollů. Občas se v nich objeví i zajímavý názor. Zásadně ale do diskusí nikdy nic nepíšu. Nebaví mě diskutovat s nějakým anonymem. A své už jsem stejně většinou řekl ve svém článku nad diskusí, tak bych se jen opakoval.
Bývalý slovenský premiér Robert Fico to však evidentně má ještě víc vyhraněné. Nejen že nediskutuje, ale rovnou by diskusi reguloval zákonem. Od médií chce v zákoně dvě velké změny: zákaz anonymní diskuse na internetu a právo politika na otištění jeho reakce na článek.
Fico podobně jako mnozí čeští politici velmi ostře kritizuje média. Tento měsíc prohlásil: „Máme tu dlouholetý problém. Smer-SD čelí nejhoršímu mediálnímu lynči v dějinách strany. To je normálně teror. Do politického ringu se rozhodla vstoupit média. Hledání pravdy se z práce liberálních novinářů ztratilo.“
U nás se média také změnila. Mnozí novináři si pletou zprávu a komentář. Komentář může být dobrý či špatný, ale z definice je vždy nevyvážený, protože vyjadřuje názor. To se po něm chce.
Naopak zprávy žádný názor nepodsouvají. Jen přináší fakta bez komentáře. Jenže ti, kdo píší zprávy – což by měly být třeba veřejnoprávní televizní noviny – často místo zprávy podsouvají své komentáře. Podsouvají nám svůj názor jako pravdu.
To jsme viděli třeba tehdy, když televize hlásila, že v Paříži tento měsíc protestovala krajní pravice. Pak se ukázalo, že protestovalo 300 tisíc lidí. Tolik lidí může být „krajní pravice“? I ukázalo se, že některá média říkají automaticky všem nepohodlným křiklounům krajní pravice, i když mají levicové požadavky…
Jindy mnohá média zase nálepkují, kdo je kupříkladu populista. To, zda je, či není dotyčný politik populista, však do zpráv nepatří. O tom si má udělat názor sám čtenář nebo divák.
Média tímto opravdu spoluvytvářejí politiku. Někomu straní, někomu záměrně ubližují. Mají své oblíbence, kterým dají vždy skvělou fotku, a neoblíbence, kteří jsou foceni v nelichotivých situacích.
Nelíbí se mi to, ale asi s tím nic neuděláme. Je to globální trend. A nějakou regulaci tady nepovažuji za vhodnou. Čtenář a divák si na to po čase zvykne a začne si mezi médii vybírat, což povede k tomu, že bude stále víc opouštět televizi a nahrazovat ji internetovými zdroji. S papírovými médii to bude podobné. Bránit tomu by bylo jako bránit se nástupu mailu a adorovat telegraf. Doba se prostě změnila.
Fico říká: „Nechápu, proč by politik, který je „popliván“ na deseti stranách, neměl právo odpovědět.“ No – a já si myslím, že na to právo rozhodně nemá, pokud je médium soukromé. Soukromé médium nechť si tiskne komentáře, jaké chce. A veřejnoprávní médium podle mě zase podobné komentáře vůbec dělat nemá. Jeho veřejnou službou je, že bude vyváženě informovat, ne že bude podsouvat názory. Názory a komentáře ať nechá na těch, kteří nejsou placeni z veřejných peněz.
Krom toho se mění i vliv médií. Klesá význam televize a rozhlasu a roste význam Twitteru. Tam si může Fico psát, co chce, až do aleluja, a pokud to bude mít hlavu a patu, všichni relevantní jeho odpověď přeberou. Právo na reakci je proto přežité – dnes si ho může vzít na sociálních sítích každý.
Zajímavější je pro mě otázka, zda regulovat internetovou diskusi. Fico říká, že média mají nést odpovědnost za diskusi pod články a zamezit anonymní diskusi. Prohlašuje: „Ať lidé píšou, že Fica a Pellegriniho je třeba oběsit, ale ať se pod to podepíší.“
To sice má svoji logiku, ovšem nezdá se mi, že to je správný požadavek. Problém vidím v technické i filozofické rovině. Hodně médií věc řeší tím, že je nutné se hlásit z Facebooku, kde musíte být registrováni. Pokud dodržujete pravidla sociální sítě, musíte mít určitý věk a vystupovat pod svým pravým jménem. Nicméně mnoho lidí to nedělá, protože to je těžko kontrolovatelné.
Dokud někdo z média neuvidí vaši občanku, neví, kdo jste. Striktní výklad zákazu anonymity tak povede ke konci diskuse. Pokud by serveru hrozily každý den milionové pokuty, diskuse prostě zruší. To už dělá hodně zpravodajských serverů ve světě. A přibývá jich. Už jich je většina.
Pravda, dá se na to dívat se zamhouřením obou slepých očí třeba tak, že diskuse pod články „stejně jsou žumpa“, kde „se vykecávají frustrovaní lidé, kteří nemají nic lepšího na práci“, takže zákazem diskuse nic neztratíme. A skutečně mnoho lidí chodí do těchto diskusí jen nadávat, aniž by články reálně četli. (Kupříkladu jeden rekordman jednou dokázal napsat do diskuse pod mým článkem nejspíš předem připravenou hlášku dvě vteřiny po zveřejnění článku. Pak jsem zjistil, že stejnou hlášku píše u všech článků.) Tací lidé pak doslova „soutěží“, kdo dřív článek okomentuje. Tito lidé by tedy zákazem přišli o zábavu, čtenáři by ale nepřišli o žádný relevantní názor.
Jenomže na totéž je i jiný pohled. Takové neškodné lidi, kteří nemají nic na srdci, ale mají mnoho na jazyku, přece není třeba regulovat. Mají jen nějaký problém – jako třeba grafomanii – a na internetu ho ventilují. Když jim vezmeme možnost diskuse, jejich vnitřní stres se v nich bude tlakovat a pak jednou někde ošklivě vybuchne. Je tedy bezpečnější, když popustí páru na internetu mezi svými. Je to podobné jako zakazovat pornografii. Některým lidem prostě pomáhá. Když ji nemají, hledají ventil v reálném násilí.
Vyžadovat podpis u všech výroků a zakázat anonymitu je také nezdravé. Už dnes pozoruji, jak se lidé bojí mluvit. Píšou mi, jak jsme údajně s ženou odvážní, když napíšeme to či ono. (Já si tak vážně nepřipadám!) Kdysi mi to psali, když jsem komentoval Kalouska. Dnes mi to píšou, když komentuju Babiše. Ale u nás se zatím nepohodlní novináři nestřílejí! U nás je zatím svoboda. Bojujme za ni. A to i tím, že povolíme diskuse na internetu.
Když zakážeme anonymitu, svoboda poklesne. Lidé se ještě víc budou bát veřejně vyjadřovat. Potřebujeme volnou diskusi ke tříbení názorů. Každý, kdo mluví veřejně, si musí zvyknout na kritiku a na lži psané v diskusích. Musí se je naučit ustát.
Časem všichni pochopí, že v diskusích se obvykle dočtou něco málo rozumných názorů a vedle toho hromadu balastu a irelevantních urážek, na které není třeba reagovat. A proto je není třeba ani regulovat.
Svým způsobem podobný jev pozorujeme i s rozmáháním terorismu: Když postříleli první lidi ve Francii, celá Evropa brečela. Letos v prosinci proběhl další teroristický útok ve Francii, další mrtví – a všichni to přešli. Tím neříkám, že to je dobře, že by se terorismus měl přecházet. Tím dokumentuju, že lidé si zvykli i na to, na co se zdánlivě zvyknout nedalo. Změnili se. Už si navykli, že média nejprve napíšou, že došlo k útoku, ale podle policie prý nešlo o teroristický čin. V tu chvíli už vědí, že to terorismus byl zaručeně, což druhý den média stejně potvrdí.
A s diskusí pod články to je podobné. Když se Fico dočte v diskusi nějaký nesmysl, jako třeba (vymýšlím si) že své milence koupil výlet na Mars, či že jí věnoval vládní tryskáč, musí si každý umět uvědomit, že to napsal nějaký grafoman či troll jen pro zábavu. Časem budou všichni podobným útokům v diskusích věřit asi tolik, jako když se dočtou, že ve Francii nastal další útok, při kterém Francouz narozený v Africe mával nad hlavou mačetou, ale rozhodně nešlo o terorismus.
Takže závěr? Vyšinuté názory nečíst. Nereagovat na ně. A hlavně internet neregulovat.
