Bohumil Pečinka: Zeman už dlouhá léta předvádí hru s ohněm
Miloš Zeman v úvodu svého vánočního poselství vysvětlil, proč zrušil tradici prezidentských novoročních projevů. Údajně je zavedl komunistický prezident Gottwald a on se chtěl vrátit k tradicím první republiky.
Rušit něco tolik let po převratu je spíš paradoxní. O důvod víc, že právě prezident Zeman se tento rok aktivně účastnil na začlenění komunistické strany do současné vládní sestavy.
Jak známe Miloše Zemana, v případě návratu k vánočním poselstvím šlo spíše o originalitu za každou cenu. Bývalí prezidenti Havel a Klaus dokázali husákovskou tradici nudných novoročních projevů přebít lepším obsahem, aniž by museli přerušit zvyklost promlouvat k národu 1. ledna, což má ještě jeden hlubší význam. Ten den je totiž Státní svátek vzniku samostatné České republiky.
Vzhledem k tomu, že Miloš Zeman ještě jako poslanec československého federálního shromáždění se proti vzniku samostatné republiky stavěl, lze tuto nedůvěru k tomuto svátku chápat, ale nikoli omlouvat.
Je v tom totiž zkoncentrovaná samotná podstata Zemanova prezidentství, která spočívá v nepochopení ústavní role prezidenta republiky.
Prezident má v našem ústavním systému zemi strategicky vést a sjednocovat různé názorové proudy v zemi. Miloš Zeman namísto toho zůstal zakletý v letech 1990-96, kdy se stal hlavou opozice a formoval tehdejší levici proti „těm nahoře.“
Dnes je však řadu let nahoře on. Ano, to on je hlavou státu, vrchním velitelem ozbrojených sil, členem Bezpečnostní rady státu, to on aktivně spoluvytvářel vládu Andreje Babiše, jmenoval členy bankovní rady a navrhoval ústavní soudce, to jeho podporovatelé z řad ANO, KSČM, SPD a části ČSSD mají většinu v Poslanecké sněmovně a křeslo jejího šéfa.
To ONI JSOU MOC, i když se stále tváří, že zde existují síly, které jim v něčem brání nebo jim znemožňují tu rychle stavět dálnice, tu řešit migrační otázky. Nicméně není nikdo tam nahoře, nahoře totiž sedí oni. To, že sice mají všechnu moc, ale chybí jim širší společenské uznání, je zase docela jiný příběh.
Duchem této opoziční mentality bylo prosyceno letošní vánoční poselství prezidenta republiky. Jedno bylo zvlášť patrné – jak vždycky dokázal popsat nepřátele, kteří za to všechno mohou. Chvíli jsou to nezaměstnaní, odmítající přijmout práci, následně demonstranti v Praze, jak neopomenul kvůli regionální řevnivosti zdůraznit, no a nakonec tzv. lepšolidé, kteří by chtěli všechny poučovat.
A pochopitelně televize, zvláště ta veřejnoprávní a mnohé další entity, které mu nejsou schopni vzdát náležitou úctu, jakou si hlava státu zasluhuje. To je sice všechno pravda, stejně jako je pravda, že Miloš Zeman od počátku výkonu svého mandátu rezignoval na snahy spojovat společnost.
Prezident republiky už řadu let předvádí hru s ohněm. Na jedné straně podpaluje lidovou zlost k určitým sociálním a profesním vrstvám, a na druhé se snaží na této vlně jezdit, přestože on a jeho přátelé mají téměř všechnu moc.
Tyhle staré recepty ve stylu „rozděl a panuj“ fungují v dobrých dobách, kdy lid má plné břicho. Ve chvíli skutečné krize se ten oheň obrátí i proti Zemanovi, kterému se může stát, že spadne do jámy, kterou původně systematicky kopal pro jiné.
