Marek Stoniš: Vozová hradba Babiš–Filip–Hamáček–Zeman aneb Politickou nehybností ke zkáze
Existují tři důvody, proč je lépe nepouštět se do sebevědomých prognóz čehokoli, natožpak politických nebo ekonomických dějů:
1 Můžete dopadnout jako předpovědníci počasí, kteří do nejbližších týdnů prognózují počasí, jaké panuje právě teď. Když neprší, tak prostě pršet nebude. Když prší, tak bude.
2 Nikdy nemůžete kalkulovat s nepředvídatelnými událostmi typu živelní katastrofa, letecké neštěstí nebo náhlé úmrtí významné osobnosti, která až dosud významně hýbala věcmi veřejnými.
3 Rovněž nevěřím, že většina prognostiků se dokáže oprostit od svých vlastních preferencí a osobních priorit. Ostatně ani já to neumím. Pamatujete třeba tuto legendární větu expremiéra Vladimíra Špidly před českým referendem o vstupu do Evropské unie? „I ti nejskeptičtější jsou přesvědčeni o tom, že nejdéle do sedmi let od vstupu do EU se příjmová hladina českého obyvatelstva vyrovná hladině lidí ve Spolkové republice Německo.“ Méně skeptičtí, včetně něj, asi tipovali měsíc dva… Co by na svá tehdejší slova říkal Vladimír Špidla dnes, mě samozřejmě nezajímá. Nevěřil jsem jeho socialistickým bludům kdysi, proč by mě měl zajímat jakýkoli jejich výklad dnes.
Politika cukru a cukru a vyjedená kasa
Přál bych si opak, ale s vědomím nepředvídatelného si dovolím předpovědět, že se u nás a kolem nás v letošním roce mnoho nezmění. Bohužel. Svět racionálního rozumu zůstane ukřičen svalnatou, sebevědomou levicí, která na sebe bere podobu zelenou, pirátskou, sociálně demokratickou nebo paradoxně oligarchickou. Kupuje si hlasy chimérami, případně penězi těch, proti nimž plamenně bojuje. Vozová hradba této sociální a politické nehybnosti bude mít u nás poněkud nevábnou podobu čtyřúhelníku Babiš–Filip–Hamáček–Zeman. Všichni čtyři společně, ale i každý sám, by se měli modlit, kdyby to samozřejmě uměli, aby k nám nedorazil negativní hospodářský výkyv a jejich politika cukru a cukru nenarazila na vyjedenou kasu. Veškeré úsilí, jak z této patálie, by se pak zúžilo na jedinou kruciální otázku: Na koho to všechno svést, když de facto vládneme už sedmým rokem?
A zbytek Evropy? Ta půjde dál svým sebevražedným tempem. Papež František bude kázat o různosti, která obohacuje, zatímco budou v ulicích dříve bezpečných měst v ještě větší permanenci nože ve jménu Alláha. Evropa se v reakci na to usnese na novelizaci globálního paktu o migraci, ve kterém tvrdě zakáže (neboli vydá milióny brožurek v arabštině, že se to nedělá) nábožensky motivované násilí a zároveň bude sankcionovat všechny ty xenofoby, jimž se tato politika bude zdát poněkud nedůslednou.
Vrátíme-li se ovšem do české kotliny, jedině v tomto ohledu můžeme být klidní. I když všechny podobné pakty o dobrovolném a nezávazném zániku křesťanské civilizace naši diplomaté schválí a podepíšou, a to včetně ministra zahraničí, premiér oznámí, že s tím nesouhlasí. A my si oddychneme.
Třeba takto: ACHJO!!!
