Jak má vypadat legální distribuce marihuany
Minulý týden jsem zde hodnotil návrh zákona Pirátské strany, podle kterého by bylo legální zdarma distribuovat třicet gramů marihuany, jako hloupý až pitomý. Pojďme se podívat, jak to dělají ve vyspělé, pokročilé a nesmírně tolerantní zemi, jakou je Kanada, kde je rekreační užívání konopí již legální. Na tom srovnání pitomost návrhu Pirátů velmi výrazně vynikne.
Filosoficky je to jasné: Není racionální důvod zakazovat dospělým uživatelům kouřit marihuanu, a když je systém dostatečně pevný, vyspělý a disciplinovaný, je naprosto v pořádku umožnit těm dospělým uživatelům, aby si trávu i koupili.
Stejně tak je ale důležité, aby se konopí (stejně jako jakákoliv další droga včetně alkoholu) nešířilo více, než je bezprostřední zájem uživatelů, aby nevznikl tlak výrobců a obchodníků na zvyšování poptávky - to jest obratu a zisku. Jednoduše řečeno - aby na prodávané konopí (ani jiné drogy) nebyla reklama. A zcela zásadně je důležité, aby bylo konopí prodávané tak, aby „neodtékalo“ do rukou dětí.
Kanada legalizovala
Kanada zakázala marihuanu v roce 1923 v době celoamerického protikonopného tažení, které mělo primárně rasistickou motivaci. Konopí v USA totiž užívali hlavně „barevní“, tehdejší americká otevřeně rasistická vláda zneužila jeho zákaz jako nástroj další možné cesty k buzeraci a omezování menšin.
V roce 2001 Kanada marihuanu legalizovala k lékařskému užití, přesto si všichni - včetně politiků - uvědomovali nelegitimnost a nesmyslnost zákazu rekreačního užívání konopí. Ve hře byly i vyloženě bohulibé důvody - třeba omezení příjmů organizovaného zločinu.
Podle kanadského premiér Justina Trudeau černý trh díky legalizaci přijde ročně o šest miliard kanadských dolarů (103 miliard korun). Takže od 17. října 2018 je v Kanadě pěstování a užívání marihuany jako rekreační drogy legální, a je legální i její prodej dospělým uživatelům.
Zatím přes internet
Vzhledem k výše popsaným rizikům je ovšem distribuce pod mimořádně přísnou kontrolou: Je státní, a zatím probíhá pouze přes internet - z čistě technických důvodů. Díky protokolu TCP/IP a institutu „zásilka do vlastních rukou“ je při nákupu přes Internet v úplnosti garantováno, že si trávu objednává zcela jasně určený konkrétní uživatel, a ta objednaná tráva je doručena právě jemu, ne jeho patnáctiletému synovi.
A dokonce i v tak spořádané zemi, jako je Kanada, bude trvat zavedení maloobchodního prodeje až někdy do jara letošního roku. Takovou dá administrativní a regulační práci zařídit, aby z krámků konopí neutíkalo nezletilým konzumentům.
Varování, a omezené množství
Vláda spolu s legalizací ale přistoupila k dalším krokům, které mají možné negativní důsledky legalizace vyloučit či alespoň omezit. Platí úplný zákaz reklamy. Můžete si sice doma pěstovat čtyři rostliny legálně, ale jen ve svém. Pokud jste v nájmu, potřebujete k tomu souhlas majitele. Každé prodávané balení konopí musí být - podobně jako cigarety, a bohužel na rozdíl od řádově nebezpečnějšího alkoholu - opatřeno varováním.
Kromě lidí, kteří mají konopí předepsané od lékaře, nesmějí uživatelé kouřit trávu v práci. Nesmí se samozřejmě kouřit za volantem - první pokuta ve výši 672 kanadských dolarů (asi jedenáct a půl tisíce korun) za řízení s jointem v hubě padla již hodinu poté, co legalizace vstoupila v platnost.
A konečně to nejdůležitější: Jak víme, prvnín „dealerem“, který seznámí nezletilého (obvykle kolem jeho dvanáctého roku života) s alkoholem, bývají nejčastěji rodiče. Pokud ale po kanadské legalizaci dají rodiče dítěti třeba jen jednoho šluka trávy, tak je za to pokuta až 50 000 kanadských dolarů - přes tři čtvrtě milionu korun - a rok kriminálu.
Blbost ze zákona
V Kanadě názorně vidíme, jak neuvěřitelně obtížná a administrativně zabezpečená musí být distribuce konopí i ve vyspělé zemi, kde je řádově vyšší právní kultura, úcta k zákonu i občanská disciplinovanost než u nás. A je na tom dobře vidět, jak je návrh Pirátské strany, že by se v Čechách mohly legálně a zdarma rozdávat malé třicetigramové pytlíčky skunku, slabomyslný.
