Ekonom Vladimír Pikora: Zlatá devadesátá, to byla ještě svoboda
Čím dál víc jsem šokován tím, jak rychle mizí svoboda. Dlouho jsem si myslel, že to je můj subjektivní pocit, protože jsem na osobní svobodu hodně vysazen. Minulý týden jsem ale pochopil, že stejně jako já to vnímá hodně lidí. Pouze značná část z nich mlčí, protože se už bojí.
Přesvědčil mě rozhovor s hercem Petrem Čtvrtníčkem. Dostal dotaz, zda se ještě někdy bude točit Česká soda. Odpověděl něco šíleného: „V podobě, v níž jsme pořad dělali, je to dnes absolutně nevysílatelné. Svoboda, která byla v divokých devadesátých letech, už tady nikdy nebude. Nejsou na to podmínky, otevřenost a vůle, kterou jsme měli.“
Bojím se, že má pravdu. Pravá svoboda skončila. Jak je to možné? Proč? Česká soda byla fenomén. Na té jsem vyrostl. Dnes není v pravém slova smyslu psaný zákon, který by zakazoval něco říct. Lidé mají přesto strach. Postupně se do našich hlav vkradla autocenzura. Nejednou je mnoho zakázaných témat. Už není možné dělat si srandu z každého a ze všeho.
Lidé se mentálně vrátili do osmdesátých let. To vždy ty nejlepší fóry začínaly tím, že se vypravěč vtipu rozhlédl a řekl: „Ale nesmíš to nikomu říkat, jinak by mi zavřeli tátu.“ Teď sice nikdo neupozorňuje, že se vtipy nesmí šířit, ale dá si dobrý pozor, před kým je říká.
Autocenzura doma i v zahraničí
V hospodě je mnoho lidí, kteří se mnou souhlasí, ale pak řeknou, že na Facebooku moje hlášky raději nepalcovali, protože se báli. Čeho? Prý byly mé vtipy o Babišovi a jedna jeho firma je jejich velký klient. Aha, takže je tu strach politicko-obchodní. Ano, někteří politici zaměstnávají hodně lidí. Takže naši svobodu ničí to, že politiku nedělají politici, ale podnikatelé. To je asi vysvětlení, proč je Twitter plný velmi aktivních lidí schovaných za přezdívky. Vždy je mi jich líto. Jejich předpokakanost je nekonečná.
Ale toto je jen věc domácí. Strach mluvit pozoruji i v zahraničí, a ještě houšť. A tam třeba mnohde ještě vládnou skuteční politici s idejemi. Tam je to zase podle mě dáno odklonem od demokracie bez přívlastků, kde vládne většina, k demokracii liberální, kde vládne menšina.
Zatímco v devadesátých letech se všichni báli hlavně toho, aby nebyla cenzura, dnes se všichni bojí hlavně toho, aby se něco někoho nedotklo. Tím pádem došlo k pravému opaku. Autocenzura je všude. O menšinách se smí mluvit jen hezky.
Ruku v ruce s tím jde boj proti sexualitě. Feministky vygradovaly hnutí #metoo do absurdních podob. Muži se dostali do situace, že se bojí zaměstnat feministky, že budou obviněni z podržení dveří, a zároveň se bojí je nezaměstnat, že budou obviněni z jejich diskriminace. Problém se dostal do slepé uličky.
Menšina a většina
Podobně se všichni bojí obvinění z rasismu. I tady došlo k otočení situace do té míry, že se běloch v mnoha končinách stal štvancem. Údajně má pykat za kolonialismus. To vidíme na zabavování půdy bělochům v Jižní Africe i na amerických Oskarech. Situace rozhodně není vyvážená a globální vůdci se tváří, že to nevidí. (Ostatně jak může bílý Čech za kolonialismus?)
Ani sexuální menšiny si neberou servítky. Nemají problém s potíráním přírodních zákonů. Většina jim ustupuje, aby menšiny nebyly pohoršeny. Manželství lidí stejného pohlaví je tím nejmenším, kde většina ustoupila. Třeba já s tím nemám problém, protože manželství nejlépe řeší společný majetek. Vložení třetího pohlaví do německého zákonodárství je ale jiná káva. Protože u třetího pohlaví to nekončí. Už jsou genderovými studiemi vymyšlena další pohlaví. Už jich jsou desítky. Dál se tedy bude tlačit na pilu.
Jakmile někdo vyjádří jiný názor, je ihned okřiknut. Já nemám nic proti jakýmkoliv menšinám jako takovým, mám ale hodně proti nevyváženosti: Jakmile se mluví o kvótách na pohlaví, rasu, jakmile někdo dostal práci, protože je gay, tak už je to špatně. Příslušnost k menšině není důvodem pro žádný typ diskriminace, tedy ani pro diskriminaci pozitivní. Příslušnost k menšině nesmí zavdávat žádnou výhodu proti majoritě. A to se právě nyní děje.
Co se (ne)smí říkat?
Svoboda slova je tedy okřikovateli systematicky zašlapávána. Právo na názor má přeci každý, i když je tento názor nepohodlný. Dobrým příkladem je nedávná příhoda z České televize, kdy jeden diskutující prohlásil, že je Václav Havel vlastizrádce, a moderátor se ihned ozval, že to nedovolí říkat. Chápu, že moderátorovi takový názor nemusel být po chuti. Jenomže neumožnit ve veřejnoprávním médiu říct názor je porušení ústavně dané svobody slova.
Jak je to možné? Je snad moderátor veřejnoprávní televize soudce, aby posuzoval, co se smí, nebo nesmí říkat? A takové okřikování vidíme ve společnosti všude. Vždyť moderátor mohl říct, že s tímto výrokem nesouhlasí, a další diskutující se k tomu mohli vyjádřit. Ale bránit někomu ve vyjádření názoru je nedemokratické. To je nesvoboda. To je návrat totality.
Já třeba Havla rozhodně nepovažuji za vlastizrádce, ale současně chápu, že si někdo může myslet něco jiného. A určitě mu nehodlám zakazovat jeho názor. Pokud mám pravdu, tak mu názor vysvětlím, pokud to nedokážu, asi má pravda není dost jednoznačná. Svoboda je o diskusi, nikoli o zákazech.
Podobnou nesvobodu nám nadiktovali zákazem kouření. Já nikdy nekouřil, teprve až z protestu proti dalšímu nesmyslnému zákazu jsem si zapálil. Zákaz udělal z nekuřáka kuřáka. Zákazy prostě nefungují.
Facebook a ňadra
Globálně největším bojovníkem proti svobodě je podle mě Facebook. Ten si stanovil tak nesmyslná pravidla komunity, že jsem je porušil i já, když jsem jednou sdílel obálku časopisu Reflex. Pamatujete si na ten obrázek, kde je Miloš Zeman jako bůh slasti a krásky mu dolévají víno? Facebooku se nelíbilo, že krásky byly bez podprsenky, a zákaz na tři dny byl na světě.
Všechny kostely jsou plné ňader a nikdo s tím nikdy neměl problém. Facebook je ale mravokárce a vychovává nás. Podobné to je s vyjadřováním o menšinách. Kamarádka se sama o sobě (!) po dovolené vyjádřila, že je tmavá jak cikánka, a vyfasovala měsíc. Časem možná přijdou i umístěnky do Brixenu. Svoboda slova je absolutně porušována kecy, že Facebook je prý soukromý, a tudíž může porušovat i Ústavu třeba v podobě porušování listovního tajemství. Nemůže. Ústava je nadřazena pravidlům soukromé společnosti.
Zákazů je tolik, že už ani nevím, co se ještě smí. Zdravý rozum se vytratil. Chci, aby se vrátila Česká soda se svou politickou nekorektností. To, že se něco někoho dotkne, ještě není důvodem k tomu, aby to nebylo vysloveno. Liberální demokracie je prostě konec svobody.
