Marek Stoniš: Babiš žádného tajemníka nemá a to, co řekl tajemník do telefonu, taky nesedí
Hřmící znělka pravidelného diskusního pořadu doznívá. Moderátor a premiér vstupují prostřednictvím obrazovek do našich nedělních obývacích pokojů. Dobrý den, vážení diváci. Vítám pana premiéra. Pozvali jsme také zástupce opozice, ale tajemník pana premiéra jej naší televizi zakázal pozvat, proto vedle mě ta prázdná židle.
Nelžete, pane moderátore. Nemáte žádný argument ani graf, že já mám tajemníka. Nebo máte nějaký důkaz, že mám tajemníka, který telefonuje do televize?
(Studiem zní nahrávka telefonátu, v němž tajemník zakazuje televizi pozvat do diskuse opozičního oponenta.)
Můžete mi říct, jak je možné, že jsem odposloucháván? Zítra svolám Bezpečnostní radu státu, nechci být premiérem státu, ve kterém je premiér odposloucháván!
Pane premiére, ale tohle je nahrávka telefonátu s vaším tajemníkem, ne odposlech vašeho telefonu.
Už jsem vám řekl, že žádného tajemníka nemám. A to, co vám řekl do telefonu, taky nesedí.
Pane premiére, přejděme k tomu, co aktuálně trápí naše občany. Mám tady statistiky o tom, že v České republice se za posledních šest let, kdy vaše hnutí má ministra dopravy, postavilo sedmnáct kilometrů dálnic. Pro srovnání, v Polsku to bylo osm set, v Maďarsku pět set, na Slovensku tři sta, v Číně dvanáct tisíc…
To je lež. Čtete média oligarchů, kteří kradou, a teď mi tady máváte nějakými čísly.
Počkejte, to jsou čísla Českého statistického úřadu, Ředitelství silnic a dálnic a OECD. Ty instituce těžko můžete obvinit, že patří soukromým osobám.
Přestaňte mě tady ve studiu urážet. Já nejsem soukromá osoba. Já platím daně a živím statisíce lidí. Podívejte se, já tady mám pravdivé grafy, že jsme postavili sto kilometrů dálnic za rok a že jsme zvedli platy o čtyřicet pět procent. A tady jsem si pro vaše diváky připravil graf, že v letech dva tisíce osm, devět a deset platy klesly o sto osmnáct procent. Vidíte? To bylo za vlády zlodějů, kvůli kterým jsem založil svoje hnutí.
Jak to souvisí s tím, že se nestaví dálnice? Mimochodem, nejsem expert, ale připadá mi divné, že by platy mohly klesnout do záporných čísel.
Vy, pane redaktore, nejste žádný odborník, ale lhář. Nevíte nic o záporných číslech, viděl jsem vaši výplatní pásku. Dálnice se stavějí, jak jsem vám dokázal v předchozím grafu. My plníme náš program, naše sliby. Jenom zpochybňujete čísla.
Pane premiére, máme poslední čtvrthodinu. Pojďme k dalšímu tématu.
Jen se ptejte, já mám ještě mnoho dalších odpovědí. A vůbec není pravda, že máme patnáct minut. To je jenom vaše další lež. Já mám na svých hodinkách ještě tři čtvrtě hodiny.
Ale náš pořad končí teď už za čtrnáct minut.
Manipulace. O tom, co kdy končí, nerozhodují vaše hodinky, ale moje hodinky. Tady mám důkaz. Vidíte moje hodinky? Přestaňte lidem lhát. To není možné toto. Nikdo se mě nezeptal, kolik je do konce na mých hodinkách, a teď tvrdí, že tolik a tolik. To mi prostě nikdo nebude podsouvat…
Pane premiére, poslední otázka…
Nelžete zase.
Já nelžu, ještě jsem se na nic nezeptal.
Tak vidíte, že lžete, když říkáte slovo otázka. Stejně končíme. Můj tajemník na mě mává, že za pět minut mám být někde úplně jinde.
Editorial vyšel v novém Reflexu
