Pokálená Klinika: Pedagog Univerzity Karlovy Putna lže v mediích a volá po cenzuře
Pokrokoví humanisté a filosofové to v Česku dotáhli opravdu daleko. Volání po cenzuře se neozývá odněkud z neonacistické stoky či od voličů Miloše Zemana, kde by jej člověk očekával, ale od známého humanisty z Univerzity Karlovy. Pokud nějaké medium říká pravdu, která se panu filosofovi nelíbí, mělo by se to medium zakázat!
Martin C. Putna, proslavený učitel Univerzity Karlovy, proslul především svým sporem s Milošem Zemanem. Prezident mu nechtěl dát profesuru. Nyní se ukazuje, že Zeman nejspíš měl pravdu. I já si myslím, že je lepší, aby lidé volající po cenzurování pravdivých informací, co se jim nehodí do krámu, nebyli profesory. Takto uvažující jedinci mají své místo v politických stranách pánů Vandase či Okamury, ale ne na akademické půdě.
Jak Putna lhal v rozhlase...
Martin C. Putna je - jako řada zvláště humanistických intelektuálů - příznivcem Kliniky a squatterů, kteří okázale porušují zákony, nerespektují výroky soudu a doslova se tím vysmívají demokracii. V pondělí vystoupil v Českém rozhlase, a ukázalo se, že své sympatie k ultralevici nezvládá do té míry, že veřejně, v médiích, lže, manipuluje veřejností, křivě obviňuje nevinné lidi a dopouští se horší demagogie než Miloš Zeman.
Putna v rozhlase nejprve vysvětlil, že - na rozdíl od řady intelektuálů podporujících Kiniku - ve squattu skutečně byl, dokonce opakovaně, a že tam měl i jakési školení mužstva. Takže to tam nemohl nevidět, a je dokonce pravděpodobné, že tam byl i na WC. Na tom, v jehož okolí nyní budou muset dle informací Hygienické stanice dekontaminovat zeminu od fekálií.
Přesto Putna lhal - na veřejnoprávním rozhlase - tyhle nesmysly: „Klinika byla vždy uklizené, úhledné a sympatické místo bez drog. V několika posledních dnech se je média, zvlášť TV Prima, snažila představit jako feťáky a bordeláře. To je dle mého soudu manipulace. To exekutor, který vnikl do budovy, rozmlátil zbylé zařízení a udělal tam ten nepořádek. A ten pak předvedli divákům.“
Představa, že hromadu výkalů, kterou jsme na Klinice nafotili, nakáleli na zahradě exekutoři, aby poškodili dobrou pověst anarchistů, je daleko za hranicemi slabomyslnosti, a Putnovy výroky daleko za hranicemi normální politické lži. To, co Putna vykládal, je čirá sprostota, mnohem větší faul proti exekutorům, než byl faul, který vykonal Miloš Zeman proti Putnovi. Ale sprostota s odborným názvem: Za komunismu se tomu, co Putna předvedl, říkalo propaganda. Marxisticko - leninská propaganda.
Nejen lež, i cenzura!
To však není na Putnově projevu to nejhorší - že levice lže, je zdravou normou. Mnohem horší je, že pedagog univerzity volá po tom, aby stát pravdu, co se panu humanistovi nehodí do krámu, zakázal šířit. Putna v rozhlase po svých lžích plynule navázal: „Tímto tady oficiálně vznáším podnět na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, aby se zabývala touto reportáží televize Prima (o Klinice, pozn. aut.) a tím, jestli televize Prima neporušila zákon. Protože podle mého soudu lhala, je na to řada svědků, a je to ovšem lhaní, které je tolerováno. Není tady společenská vůle, aby vědomě lživé referování o něčem bylo trestáno.“
Pan Putna tedy nejprve lže veřejnosti, pak volá po tom, aby se zakázala šířit pravda, a pak si stěžuje, že zde není lhaní trestáno. Taková míra pokrytectví až rozesměje. Ale ono to není jen pokrytectví, ale také bohužel pravda. Já i většina mých známých bychom byli raději, kdyby na Karlově univerzitě neučili ultralevicoví propagandisté, co volají po cenzuře a chtějí zatajovat pravdu, která se jim nehodí do krámu.
Ovšem, jak správně pan Putna říká, na to, aby ho za jeho lži o pořádku na Klinice a neslýchané obviňování exekutorů z narafičení důkazů proti squatterům z univerzity vyhodili pro porušení základní etiky pedagoga, zde skutečně politická vůle není.
O myšlení filosofů
Wikipedie sice o Putnovi říká, že je literární historik a kritik, ne filosof, ale rozhodně jde o filosofujícího vědce. A řada předních filosofů minulosti již prokázala mimořádný talent při odhadu, ke kterému politickému subjektu je potřeba být servilní, neboť se dostává ke korytu. Dobrým příkladem může být třeba zasloužilý nacista a filosof Heidegger. Když přišel ve třicátých letech v Německu Hitler k moci, Heidegger, který bádal nad autenticitou bytí, tak strašně toužil být rektorem, že vstoupil do NSDAP, a funkci dostal.
Sloužil nacismu ze všech sil své čiré kariérní oddanosti, až ho přestali nacisté potřebovat a poslali do zákopu. Chudák filosof tento nevděk za svou servilitu neunesl, nervově se zhroutil, a sepsal filosofické dílo Dopis o humanismu - o tom, že když někdy něco kecal, tak to přece nemusel myslet vážně a nic to neznamená a on je stejně hodnej. Proto si Martina C. Putnu dovoluji upozornit, že až se soudruzi zleva dostanou k moci a přestanou ho potřebovat, poletí přes palubu stejně jako Heidegger. A že mu ty jeho lži a volání po cenzuře nebudou nic platné.
