Tři varianty po odmítnutí dohody o brexitu: Odklad vystoupení z EU, tvrdý odchod, i úplné zrušení brexitu
Návrh dohody o podmínkách odchodu Velké Británie z EU podle očekávání v britském parlamentu neprošel. Téměř nulová očekávání, že by mohl nastat opak, vedla k tomu, že kompromisní návrh o brexitu vyjednaný mezi Velkou Británií a Bruselem prohrál dokonce o nečekaných 230 hlasů.
Proč neprošla dohoda o brexitu
Britské noviny proto píší o historické porážce konzervativní premiérky Mayové, protože ještě nikdy v demokratické historii země žádný vládní návrh v ostrovním parlamentu neprohrál o tolik hlasů jako nyní. Za vládním propadákem stála v první řadě nejednota konzervativců. O dohodě jich hlasovalo v parlamentu 314, ale jen 196 ji podpořilo. Více než třetina konzervativních poslanců naopak návrh nepodpořila. Většinou je k tomu vedlo přesvědčení, že dohoda ponechává Británii příliš v područí EU a fakticky v celní unii.
Jednotnější byli opoziční labouristé, z nichž „ustřelili“ jen tři zastánci brexitu, kteří návrh premiérky proti vůli vlastní strany podpořili. Labouristická strana totiž chce zachovat ještě silnější vazby s EU, takže jim předloha připadala naopak příliš euroskeptická. Hlavním motivem pro odmítnutí dohody a postoupení rizika, že kvůli tomu může nastat jimi odmítaný tvrdý brexit bez dohody, se ale stala domácí vnitropolitická taktika. Jejich silně levicový lídr Jeremy Corbyn chce z rozhodování o brexitu hlavně „vytřískat“ pád vlády a předčasné volby a osud brexitu je pro něj vlastně méně důležitý.
Hlasování o nedůvěře vládě Theresy Mayové
I proto okamžitě po výsledku Corbyn vyvolal parlamentní hlasování o nedůvěře vládě premiérky Mayové. Šance na odvolání vlády by po hlasovací „nakládačce“ měly být teoreticky vysoké, ale opak je pravdou. Mayovou chtějí při hlasování o důvěře podpořit nejenom příznivci rebelujícího, euroskeptického křídla její strany, ale i severoirská, unionistická strana DUP, která dosud menšinovou konzervativní vládu držela při životě, ale včera hlasovala jednotně proti dohodě o podmínkách brexitu. Obě skupiny totiž dobře vědí, že pád Mayové bude nutně znamenat „změkčení“ brexitu, což euroskeptici opravdu nechtějí.
Mayová tak vlastně prožila politickou zombifikaci, kdy sice přežije v čele vlády, ale nadále nebude mít většinu v parlamentu pro prosazení dohody o podmínkách brexitu (minimálně v aktuální podobě). To halí do mlhy prognózu dalšího vývoje.
Opozice s částí proevropských konzervativců prosadila minulý týden v parlamentu povinnost vlády do tří pracovních dnů po odmítnutí návrhu dohody o brexitu předložit nový plán postupu. Na stole jsou nyní tři možnosti:
1. Brexit bez dohody
Ten si přejí euroskeptici v Konzervativní straně. Znamenal by, že Británie přestane být členem EU o půlnoci 29. března a bude okamžitě vůči EU v pozici jakékoli jiné třetí země, která nemá žádný nadstandardní vztah s Unií. Nenastane žádné přechodné období.
Pro tuto variantu v britském parlamentu velmi pravděpodobně není většina, protože ji nechce ani určitá část vládních konzervativců. Může k ní ale dojít, když se Dolní sněmovna nedokáže shodnout na žádném jiném řešení.
2. Nová verze dohody o podmínkách brexitu
Pokud premiérka Mayová podle očekávání přežije večerní hlasování o důvěře, velmi pravděpodobně v pondělí předloží strategii vyjednání nových podmínek odchodu Britů z EU. Není ale jasné, kterým směrem by navržené změny dohody šly.
Mayová se může posunout v návrhu ještě více k euroskeptikům a naklonit si tím vnitrostranické rebely i severoirskou stranu DUP. Jenomže s takovým postupem bude jen velmi těžko souhlasit EU a vznikne i riziko, že ji naopak nepodpoří proevropský „konec“ jejích vlastních poslanců.
Pokud se Mayová vydá opačným směrem a bude se snažit vyjít vstříc opozičním požadavkům na dojednání celní unie s EU (varianta známá na ostrovech jako Norsko plus), bude sice moci získat většinovou podporu v Dolní sněmovně, ale bude zároveň riskovat opravdovou rebelii v řadách konzervativních poslanců. Euroskeptici v řadách její strany budou v takovém případě minimálně koketovat se sestřelením vlastní vlády, aby země nějak „doklouzala“ k plnohodnotnému (co nejtvrdšímu) brexitu.
Ať už se ale Mayová v tomto scénáři vydá kterýmkoli směrem, bude potřebovat základní ústupek od EU. Nová jednání se pravděpodobně nestihnou do 29. března a pokud Unie nebude chtít brexit bez dohody, bude muset jejích 27 „zbývajících“ členů souhlasit s prodloužením lhůty pro brexit, která vyprší 29. března. Zatím se spekuluje o možnosti odkladu brexitu například do července. Unii by ale takový odklad zamotal hlavu v případě evropských voleb. Ty by se v Británii zřejmě musely v květnu konat a navíc by se muselo narychlo vyřešit, kolik poslanců „na chvíli“ bude Spojené království mít, když už Unie přerozdělila část poslaneckých míst „po Britech“ mezi ostatní členy EU.
Kdyby ale přes všechna úskalí scénář „dojednaného“ brexitu nakonec prošel britským parlamentem i na straně EU, nastalo by přechodné (například dvouleté) období, kdy by Británie už formálně v EU nebyla, ale její členství by se v praxi „vypínalo“ postupně.
Kandidáti ve volbých do Evropského parlamentu >>>
3. Druhé referendum a „zrušení“ brexitu
Odpůrci brexitu před westminesterským parlamentem v Londýně bujaře slavili odmítnutí původní dohody, protože věří, že to je začátek konce brexitu. Mohl by být, kdyby se za toto řešení tvrdě postavila hlavní opoziční strana – labouristé. Jenže její lídr Corbyn je euroskeptikem z důvodů silně levicového pohledu na politiku a zatím ve své straně brzdí požadavky na vypsání druhého referenda.
Už téměř polovina jeho poslanců ale veřejně deklarovala, že bude druhé referendum v parlamentu podporovat. Připojí se k nim i menší skupina konzervativců, takže by stačila podpora celého labouristického klubu a Britové by šli hlasovat o brexitu znovu. Corbynovo vedení ale tenhle postup nechce, protože se mu prý bude socialistická politika lépe prosazovat mimo EU. Corbyn sice riskuje, že tímto postojem ztratí podporu zejména mladších voličů, kteří z EU odejít nechtějí, ale ustoupit nechce. I on říká, že, kdyby se dostal k vládě, vyjedná lepší podmínky odchodu a nepřipouští zatím „zastavení“ brexitu. Pokud na poslední chvíli neotočí, je zastavení brexitu aktuálně nejméně pravděpodobným scénářem ze tří variant.
I po historicky rekordní „nakládačce“ vládě, proto zůstává další vývoj a definitivní podoba brexitu stále nejasná.
