Co do nás hustí reklamy: Poctivost nade vše
S poctivostí nejdál dojdeš? Možná… Pokud ovšem nemáte na mysli výraz poctivost v tuzemské reklamní branži. Jeho nadužívanost a velmi často i nesmyslnost jsou pro mne fascinující. Sdělení je jasné jak facka: Ve světě tvůrců tuzemských reklam všichni kradou, šidí a podvádějí. A to nejen všichni živnostníci, jak tvrdí Babiš. Prostě všichni. Poctivost je skutečnou raritou, svatým grálem. Výrobky už nemusejí být kvalitní, inovativní, čerstvé ani čímkoli výjimečné, stačí, že jsou „poctivé“.
Co přesně ona adorovaná poctivost obnáší? U „poctivého výrobce uzenin“ si ještě dovedu představit, že do salámu prostě sype především maso. Dobře vím, že nesype, ale výraz poctivost si s odřenýma ušima uchová pozitivní vyznění. Vysvětlí mi ale někdo, jak mohou „poctivé borůvky padat do poctivého jogurtu“? Mám tomu rozumět tak, že nepoctivé borůvky falšují své příjmy v daňových přiznáních, zatímco nepoctivé jogurty dealují drogy invalidním důchodcům? Z dnešních reklam se dokonce dozvíte, že poctivá může být i chuť. Jen opravdu netuším jak.
Nezbývá než se poctivě zeptat: A co politici, novináři, policisté? Zůstanou ve svém vyjadřování pozadu, nebo se v rámci téhle módní vlny konečně dočkáme nějakých těch poctivých obstrukcí, poctivé korupce a poctivých ublížení na zdraví s následkem smrti?
Jedno je jisté. Kdyby se Standa Gross snažil přiblížit voličům v dnešní době, pustil by chudáka upřímnost k vodě. Kupředu poctivost, zpátky ni krok!
