Lidé na Babišovu dluhopisovou návnadu s hubeným úrokem neskočili
Půjčit státu na šest let a první čtyři roky na tom reálně tratit a pak doufat, že to potom něco málo vynese? Děkuji, o tohle nemám zájem. Asi takto by se dal shrnout přístup drtivé většiny Čechů k první emisi státních dluhopisů pro občany pod názvem „Dluhopis republiky“. Podle dat ministerstva financí si lidé v 7131 objednávkách sjednali dluhopisy za 3,07 miliardy korun. Ve srovnání s výsledky, které kdysi u spořicích dluhopisů pro občany i drobné instituce měl Babišem nenáviděný Kalousek, je to fiasko.
„Zájem občanů o Dluhopis Republiky nás potěšil. Nejen, že se nám podařilo zvýšit podíl spořicích dluhopisů na státním dluhu, ale také jsme téma veřejných financí a jejich udržitelnosti otevřeli ve veřejném prostoru,“ prohlásila při prezentaci výsledků ministryně financí Alena Schillerová. Asi málokdo mohl očekávat jiná slova z její strany. Jako něco ve smyslu, že se to nepovedlo, nebo že je to málo. Nicméně při srovnání s emisemi, které tu proběhly v letech 2011 až 2013, to opravdu málo je. A přitom kolem Dluhopisu republiky byla obrovská mediální kampaň a lidé si mohli dluhopis objednávat hned několik týdnů.
Ministerstvo financí si určitě zaslouží ocenění, že přišlo s tímto produktem a nabídlo lidem možnost podílet se na státním dluhu své země. Na západě, v USA či Japonsku je to běžná věc a proč by něco takového nemohlo být ani v České republice? Potíž je však v tom, že nabídnuté podmínky nebyly žádné terno, ale naopak velice cynické. Jejich účelem byl zisk finančních prostředků za co nejvýhodnějších podmínek pro stát. Lidé však vzali do ruku kalkulačku a nebo selský rozum do hrsti a zjistili, že bude lepší, když si své peníze raději nechají doma v prasátku nebo je uloží na některý z rozmanitých bankovních spořicích produktů. Na nich nyní také není žádné terno, ale přístup k nim je mnohem snazší a operativnější.
Ministerstvo financí již plánuje nové emise dalších spořicích dluhopisů pro občany. Jejich podmínky se neliší od těch prvotních. Lze předpokládat, že ani v budoucnu se nedostaví nějaký zářný úspěch. Lidé vidí, že Česká národní banka zvyšuje úroky a postupně (a to i u spořicích nebo termínovaných účtů) tak činí i komerční banky. A vzhledem k tomu, že úroky už budou jen růst, není důvod fixovat své peníze za produkt, který za první čtyři roky ani nepokryje inflaci. Řada bankovních produktů také, ale lidé se svými penězi mohou nakládat mnohem operativněji než u státních dluhopisů, u kterých je možné jejich předčasné splacení pouze ve výroční den jejich nabytí.
Stát sice v posledním období hospodaří plus minus vyrovnaně. Potíž však je ta, že musí refinancovat své starší dluhy a na to každoročně potřebuje stovky miliard korun. Doby, kdy mu investoři půjčovali zadarmo nebo mu dokonce za to platili, jsou pryč. Úroky na dluhopisových trzích jsou již někde jinde a stát musí musí investorům slíbit mnohem více, než v minulých letech. I proto si vzpomněl na své občany. Protože proč už nenabídl dluhopisy lidem mnohem dříve? Zkrátka to nepotřeboval a nechtěl nic moc platit. Teď se situace změnila.
Pokud všichni, co si dluhopis objednali, ho i zaplatí, budou drobní střadatelé držet státní dluh České republiky nově v objemu 8,3 miliardy korun. To je něco jako plivnutí do moře. Má-li se tato situace a čísla změnit, musí stát v dalších emisích nabídnout lepší úrok a třeba i více druhů dluhopisů s kratší dobou splatnosti. Pokud tak neudělá, bude paběrkovat po drobcích.
A na závěr ještě jedna drobnost. Zkusme si celkovou upsanou sumu první várky Dluhopisu republiky vydělit počtem objednávek. Vyjde nám docela zajímavé a hodně kulaté číslo. Řekl bych, že tak dobře na tom drtivá většina českých domácností (a o drobných střadatelích ani nemluvě) není. Kdo potom byli ti kupci?
