Ekonom Vladimír Pikora: Smlouva Francie a Německa? Franská říše vstala v Cáchách z popela
Německá kancléřka a francouzský prezident v úterý podepsali v Cáchách smlouvu o spolupráci a integraci. Cílem smlouvy je prohloubení spolupráce obou zemí v oblastech zahraniční politiky, obrany a hospodářství. Důvodem spojenectví je podle prezidenta Emmanuela Macrona fakt, že Německo a Francie „musejí mít odpovědnost za Evropu“. Fajn, to je jedna interpretace. Já to spíš chápu jako pokus o návrat k Franské říši.
Franská říše zahrnovala dnešní Francii a Německo a určovala politický vývoj západní Evropy. I samotné místo podpisu smlouvy na to odkazuje. Franský král a následně římský císař Karel I. Veliký postavil svůj palác právě v Cáchách. A dohoda byla podepsána v sále, kde probíhaly korunovace císařů. Symbolika jistě okázale záměrná.
Franská říše byla vlivná vojensky i kulturně. Neustále se snažila expandovat. Měla své vazaly, kam patřili mimo jiné i Češi, kteří museli platit říši od roku 806 tribut. Ten můžeme dnes chápat jako klasické výpalné.
Teď je otázkou, jestli se něco podobného v modernějším hávu bude opakovat. Řada lidí se spojenectví Francie a Německa bojí proto, že prý bude diktovat Evropě podmínky, když z EU vypadne Británie jako tradiční protiváha Německa. Řada lidí ho naopak vítá jako pokračující proces integrace Evropy.
Německo, nebo Francie?
Já to prvořadě chápu jako přiznání německých a francouzských politiků, že EU selhala. Kdyby neselhala, integruje se celá Evropa. To se však ukázalo jako neprůchozí, tak se spojí dvě největší ekonomiky uvnitř EU. Unie v unii. Chápu, že mají lidé z takového spojenectví strach. Já si však myslím, že dokud nebudeme vědět, zda prakticky povládne nové Franské říši Francie, nebo Německo, nemůžeme soudit.
Pokud bude vládnout Německo, pravděpodobně to bude ekonomická výhra. Německo totiž na rozdíl od Francie umí hospodařit a ještě zde funguje tržní hospodářství. Před krizí měly obě země téměř stejný dluh k HDP. Dluh Francie však v posledních letech dál roste a každou chvíli atakuje hladinu 100 %. Dluh Německa naopak klesá a je o víc než třetinu nižší než dluh Francie. Zároveň s tím klesá německá nezaměstnanost. Výkonnost ekonomiky je úplně jinde.
Naopak pokud bude vládnout Francie, vracíme se do socialismu, kde se bude žít jen na dluh.
Zadruhé chápu smlouvu jako reakci na Brexit. Je to jasný signál všem, že další drolení říše nebude tolerováno. Vzpurná Itálie, Polsko i Maďarko to jistě chápou.
Nová Franská říše
Zatřetí to chápu jako tlak proti skutečné demokracii. Kdyby to tak nebylo, smlouva by nebyla dlouho tajena a prošla by parlamenty. To, že byla tajná, dokládá, že tu nebyla žádná snaha o celospolečenskou dohodu. Docela jasně to řekl šéf německé diplomacie Heiko Maas, když prohlásil, že odpovědí na snahy populistů musí být více integrace. Ten, kdo je proti hlubší integraci EU, je tedy populista. Velmi to připomíná heslo „Kdo není s námi, je proti nám!“ Takto se ale demokratická diskuse nevede. Nálepkování životu ve svobodě nepomůže. Naopak takhle začínají diktatury, když se zbavují odpůrců.
Začtvrté to je pro mě důkaz, že nic jako evropské zájmy neexistuje. Jsou tu národní zájmy Německa a Francie, a ty určují směr těm ostatním.
V každém případě Francie a Německo směřují k federaci. Federaci se budou nejspíš snažit vnutit i dalším zemím - logicky se nabízí Benelux. To však bude stále jen kopírovat někdejší hranice Franské říše. Řada zemí se ale tomuto trendu bude asi bránit. EU tím získá tři vrstvy: Tvrdým jádrem bude nová Franská říše, následovat bude eurozóna a pak zbytek EU.
To krátkodobě vnímám víceméně pozitivně v tom smyslu, že Německo a Francie budou v nejbližších letech řešit hlavně sami sebe a nám dají pokoj. Nebudou nám nejspíš vnucovat ani kvóty, ani společný rozpočet či společné dluhopisy.
Rozdělení Evropy
Naši vládnoucí politici na nově vzniklou situaci zatím nijak nereagují. Podobně jako naše středověká šlechta čekají, jestli na ně z hostiny něco nezbude. Bude je hlavně zajímat, jak to bude s dotacemi. Za ty vymění kdeco. Časem se ale budou muset nějak názorově projevit.
Někteří politici budou reagovat tím, že také chtějí být ve Franské říši. Budou voličům tvrdit, že chtějí být u jednacího stolu. Jiní politici se do těchto prvních politiků naopak opřou argumentem, že nehájí národní, ale evropské zájmy. Na to taky mnoho voličů uslyší.
To všechno povede k tomu, že odpůrci větší integrace a EU obecně dostanou nabito. Společnost se ještě víc štípne než dnes. EU jako celek to neposílí, ale oslabí. Výroky typu „EU je jednotná a Británie nejednotná“ se ukážou jako prázdné a jako nevydařený marketing. Proti tomu se naopak bude stále víc mluvit o potřebě vytvořit nové Franské říší protiváhu v něčem připomínajícím někdejší Rakousko-Uhersko. EU tak hrozí, že se v samém tlaku na integraci rozdělí na východní a západní říši podobně jako Říše římská (byť ta měla dělicí hranici krapet jinde).
Postnacistická země
To Macron nedomyslel. Podle mě moc tlačí na pilu. Integrace by přišla sama, ale Evropa na to po mnoha krvavých válkách potřebuje několik generací. Teď se snaží tvářit, že tu nepadly miliony lidí, a chce zvrátit výsledky Druhé světové války, když za prioritu německo-francouzské diplomacie smlouva označuje přijetí Německa za stálého člena Rady bezpečnosti OSN.
Některé věci ale nelze ani v době dlouhého míru vymazat. O tom svědčí fakt, že nás stále podřadně označují jako postkomunistické země. Jak by se tvářili na to, kdybychom Německo označili za postnacistickou zemi? Německo stejně jako Japonsko nejsou z jasného důvodu členy RB OSN. Pokud tam Německo má být, žádá si OSN velkou rekonstrukci. Asi by tam pak mělo být také Japonsko, Indie, Indonésie, Mexiko, Brazílie a s rychle rostoucí populací časem i Nigérie a Pákistán. A možná by se také OSN mohlo zrušit jako nefunkční a zbytečná organizace odkládající vysloužilé politiky do luxusního důchodu.
Budoucnost EU
Německo a Francie chtějí prohloubit také armádní a zbrojní spolupráci, k čemuž má napomoci i nově zřízená společná obranná a bezpečnostní rada. Bojím se, že tady je každá rada zbytečná. Svou vojenskou sílu zvýší země jen tím, když do armády nalijí více peněz. Zprávy o podfinancování a nebojeschopnosti německého vojska jsou žalostné. Problémem je, že na to s radou i bez rady nejsou peníze.
Smlouva počítá i se zřízením společného fondu, z něhož budou podporovány občanské iniciativy. To indikuje, že trh a tržní alokace bude ve Franské říši potlačena. Peníze se budou rozdělovat granty a dotacemi.
Celé to vnímám jako odvedení pozornosti společnosti od skutečných problémů vládců Francie a Německa. Macron tvrdí, že ukázal Evropě cestu. Ale kam? Chce nám ukázat, jak ignorovat žluté vesty? Jak brutálně zasahovat proti studentům? Jak snížit bezpečnost jako ve Francii a Německu, kde lidé vraždí auty, sekerami a noži? Jak se neumět rozejít s Británií a tvářit se, že rozchod dvou je vždy chybou jen jednoho?
