Kampaň proti velkochovům? Ne, reklama ekovýrobků!
DVTV odvysílala srdce (a možná i jiné části těla) rvoucí propagační video bojovníka proti velkochovům, jemuž jest blaho slepic nade vše. Když jsem se na video i pana aktivistu podíval pořádně, zjistil jsem, že jde ve skutečnosti o skrytou reklamní kampaň na ekofarmy.
„Otřesnou realitu velkochovů si připouští málokdo. Nepřetržité uvázání krav na řetězu. Odebírání telat od matek hned po porodu. Držení prasnic v těsných klecích. Kastrace selat zaživa bez tišení bolesti. Velkochovy jsou nejhorší formou koncentrovaného týrání zvířat, tvrdí David Radoň z Nesehnutí.“
Tolik praví pouták videa na DVTV, a když si reklamní propagandistický dvouminutový snímek pustíte, nijak nevybočuje z obvyklé veganské propagandy. Velkochovy jsou fuj. Ale podtrhuji - u videa je výslovně napsáno, že nevyjadřuje názory DVTV.
Děti, nebo slepice?
Nikdy nikdo příčetný nemůže zpochybnit skutečnost, že slepice se má lépe, když běhá po dvoře a hrabe v trávě, než když běhá po hale, či když je zavřená v kleci. Nikdo nikdy ale také nemůže zpochybnit, že výrobek z velkovýroby byl, je a bude levnější než z malovýroby - a neplatí jen pro slepice. Stejně tak je těžké zpochybnit, že dítě, které jí maso, se má lépe než dítě, které jí brambory. Také zcela nesporně platí, že u nás mnoho desítek tisíc dětí vyrůstá ve velice chudých poměrech. A zcela neoddiskutovatelné a vědecky prokázané je, že čím více má v růstu dítě masa, tím víc vyroste.
Když se podíváte na české Vietnamce, kteří zde provozují prodejny, vidíte většinou generaci vyrůstající za vietnamské války, kdy dítě dostávalo jako příděl 100 gramů masa na měsíc. A pokud jste si všimli, bývají tito Vietnamci výrazně menší než Češi. Ale protože už tu jsou dlouho, a mají dospělé děti, které vyrostly v Česku a měly masa dost, tak vidíte, že ty děti těch malých Vietnamců jsou o hlavu větší než jejich rodiče. A neplatí jen pro Vietnamce.
Moje babička, která vyrůstala za první světové války, měřila sto padesát centimetrů, moje maminka, která vyrůstala za druhé světové války, pak sto šedesát centimetrů. Takže pokud chceme bojovat proti velkochovům zvířat, měli bychom poctivě říct: Je nám bližší wellnes slepic než výživa chudých dětí. Je lepší, aby se slepice měla dobře a romské děti v ghettu jedly brambory, než aby byla slepice v nepohodlném velkochovu, a ty děti z ghetta měly alespoň občas maso, protože je levné.
Co se nehodí
Výše zmíněné aktivista neřekl, oni to nejsou ochotni připustit, protože se jim to nehodí do krámu. Když jsem si jeho výlev poslechl pozorněji, najednou jsem zaznamenal, že nám tam z toho aktivismu vykoukla komerční propagace. Pan aktivista nejprve stereotypně a emotivně popisuje hrůzy velkochovů - včetně toho, že tam kastrují telata zaživa. Pokud mohu bioaktivistovi prozradit - kastrovat mrtvolu už nemá smysl. Pak najednou vykřikne: „Nakupujte potraviny se značkou ekologického zemědělství!“ Což je, při plném respektu k nesehnutým aktivistům, reklamní sdělení.
Nesehnutí pana aktivistu neznají, on s nimi spolupracuje jenom okrajově, a jestli dělá marketéra nějakým biozemědělcům, nevědí. Tak jsem panu aktivistovi chtěl napsat přes Facebook, a co nevidím: V kolonce zaměstnání má uvedeno: „Rodič v domácnosti.“ Být zaměstnán jako otec je určitě fajn, ale kdo ho živí? To jako že je na rodičovské dovolené, aby se mohl věnovat plně dítěti? A pokud ano - kde, když se za podporu věnuje dítěti, bere čas na aktivismus?
Napsal jsem tedy panu Radoňovi skromný dotaz: „Znamená to prosím, že nepracujete a žijete ze sociální podpory? A reklamu značce ekologického zemědělství děláte zdarma?“ Otázky mi přijdou poměrně zásadní - mám jistě pomýlenou představu, že když má někdo čas na aktivismus, mohl by třeba místo toho pracovat a živit se sám, a rozhodně by neměl zároveň brát podporu a zároveň být aktivistou. Na odpověď pana Radoně dosud čekám, pokud má zájem, nechť ji prosím apíše pod tento text do diskuse.
Nic, jen marketing!
Takže - až uvidíte nový klip brněnských ochránců zvířat, nenechte se znepokojit. Je emoční. Je srdcervoucí. Je dramatický. Vzbuzuje ve vás manipulativně pocity viny. Tváří se jako boj za Dobro Zvířat. Ale ve skutečnosti je to jen skrytá reklama na výrobky ekologického zemědělství, normální kšeft schovaný pod rouškou dobrokálečského aktivismu.
