Noví politici se tváří jako svatí. Stáváme se terčem nebezpečných „nepolitických“ experimentů
Rozmohl se nám tady takový nešvar. Rojí se nám Homo nepoliticus. Tento druh má několik podob, ale všichni mají jedno společné – svorně tvrdí, že „nejsou jako ti politici“.
Je to v dnešní době sexy trend, na který lidé hodně slyší, a to hlavně ze dvou důvodů. Jeden důvod je, že je tradiční politici v minulosti naštvali. Druhý důvod je, že zažíváme dobu nebývalé prosperity, kdy lidé neřeší základní životní problémy, a proto je pro ně lehčí volit podle chvilkové sympatie než podle jasných hodnot, principů a dlouhodobých vizí. Je to určitý způsob rozplizlosti, který v danou chvíli může být i pochopitelný. Nicméně pro budoucnost velmi nebezpečný.
Kdo je Homo nepoliticus
Poznáte ho podle toho, že často reprezentuje blíže nedefinovanou nezávislost, odbornost, a dokonce je prý jediným nositelem toho, co si občané doopravdy přejí a myslí. Něco jako „svatý“. Jeden se zaštiťuje manažerskými schopnostmi, druhý občanskou společností, třetí jasně definovanou strategií, čtvrtý místní znalostí problému, pátý nezávislou odborností, šestý…, sedmý…, desátý. Jako když pejsek s kočičkou vařili dort.
Ovšem nejhorším druhem Homo Nepoliticus jsou ostřílení politici, kteří najednou naskočí na tuhle sexy vlnu a jsou schopni a natolik odvážní (abych nepoužila slovo drzý) si stoupnout před mikrofony a veřejnosti bez zrnka studu tvrdit, že přinášejí změnu a ty největší nezávislé odborníky. Pominu fakt, že jsem nepotkala nezávislého odborníka, protože by to musel být člověk mající kromě své odbornosti ve všech ostatních aspektech společenského života vygumovaný mozek. Takový odborník neexistuje, tudíž neexistuje ani nezávislý odborník.
Jak se projevuje
Čím větší nejistota o vlastním konkrétním nepolitickém směřování, tím větší medializace podružných témat a očerňování druhých – těch zlých v době politické, v době před dobrem Homo nepoliticus. Není ani ojedinělé, že mnozí – kvůli volebnímu zisku – kandidují společně jako nesourodý slepenec, který ve většině případů potírá vidění světa toho druhého. Sem tam někdo poslouží jako užitečný idiot cizím zájmům, ale většinou tyto slepence slouží jen zájmům jednotlivců, což dříve či později vyjde na světlo Boží.
Ostatně historie jasně ukázala, že nesourodé slepence bez hlubších představ nenabízejí nic konkrétního kromě „změny pro změnu“ a touze po vlastní moci.
Homo politicus vrátí úder
Stáváme se tak už několik let terčem řady „nepolitických“ experimentů, jež dříve či později končí nezdarem. Nahrává tomu všeobecný hodnotový chaos stokrát umocněný vlivem názorových bublin na sociálních sítích. Politika v pravém slova smyslu, tedy prosazování zájmů širších skupin obyvatel, opřené o jasné hodnoty člověka, hledání konkrétních řešení a kompromisů Homo nepoliticus totiž vůbec nezajímají. A v tom jsou čitelní, nejsou přece politici!
Opravdová politika vyžaduje odpovědnost, smysl pro pořádek, kontinuitu a fungující hierarchii, dovednost umět prosadit řešení. Vyžaduje to politickou vyspělost, osobní autenticitu a odvahu. Odvahu názory, které se asi nebudou líbit všem, nejen říkat, ale také si za nimi stát. Jednoduše nekázat vodu a sám pít víno.
Dlouho jsem si lámala hlavu, proč jsem vždy já a moje osoba tím terčem hlavně pro Homo nepoliticus – ať už jsou to ostřílení politici, či aktivisté. Přišla jsem na to, kde je kámen úrazu. Já se totiž netajím tím, že piji víno, ale zároveň ho také kážu, a to se jim brutálně nehodí.
Víno je lahodné, dobré, a hlavně ve víně je pravda! A v tom je moje svoboda. Dokud oni budou kázat vodu a pít víno, já budu kázat víno a zároveň ho pít.
Autorka je 1. místopředsedkyní ODS
