Tonoucí ČSSD se chytla stébla. Vsází na nové tváře a na vládní taktiku, kterou vypilovalo ANO
Sociální demokraté jsou mediálně viditelní, do éteru dokonce protlačili i několik nových tváří. Ve vládě působí jako slabší partner, daří se jim ale protlačovat svoji agendu a při jejím „prodávání“ se úspěšně přetahovat se silnějším hnutím ANO a občas si vyšlápnout i přímo na premiéra Babiše, nebo přinejmenším vytvářet ten dojem. Socialisté relativně dobře dopadli i v nedávných průzkumech veřejného mínění, které ukazují jejich odskočení od pětiprocentní hranice sněmovního ponoru. Je tedy ČSSD z nejhoršího venku?
Nejdříve k těm průzkumům, konkrétně ke dvěma volebním modelům z konce ledna. ČSSD v nich skončila čtvrtá. Z dlouhodobého hlediska žádná sláva, ale vzhledem k nedávnému vývoji vcelku ucházející výsledek. Podle Medianu by jim dalo hlas devět procent voličů, podle CVVM dokonce 12,5 procenta. Průzkumy ale jako vždy neradno přeceňovat, spíš stojí za to sledovat dlouhodobý vývoj a hlavně porovnávat různé průzkumy mezi sebou. Ostatně podle CVVM by sociální demokraté získali 12 procent také loni v září (pak dočasně klesli pod deset), v květnu dokonce 13 procent.
Je ale pravda, že ČSSD je vidět i slyšet, což bylo nepochybně i jedním z cílů vstupu jejich strany – voličsky i finančně zdecimované – do vlády. A tam se také naučili dělat to, co jim provádělo hnutí ANO v minulosti, když bylo jejich postavení ve vládě v opačném gardu. Tedy prosazování vlastní agendy a hlavně přisvojování si a „prodávání“ té vládní.
Klid na práci, to už známe
Největší mediální pozornost na sebe přitahuje ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, jakkoliv jsou její socialistické nápady nesmyslné a rozpočtově neodpovědné. A i když společně s ČSSD občas ustřelí, jako třeba kritikou premiérova nápadu – jakkoliv úsměvného – na otevření Apple Storu v Praze slovy, že se v ČSSD spíš starají o lidi, kteří si „mobil s nakousnutým jablkem nemohou dovolit“. A mluvčí ministryně pak musel vysvětlovat, proč jeho nadřízená sama používá právě iPhone. Trošku to připomnělo klasické sociálnědemokratické pokrytectví z dob někdejší taktéž-naděje Petry Buzkové, která jako ministryně školství bojovala za státní školy a sama svou dceru dala na soukromé lyceum.
Jinak se ale ČSSD povystrčení Jany Maláčové povedlo, strana se zviditelnila, témata jako proplácení prvních tří dnů nemocenské, státem placené zálohové výživné či školní obědy zdarma pro všechny nepochybně u tradičního voličstva táhnou. Ostatně činí se i sám předseda strany Jan Hamáček, jak dokázal v nedělních Otázkách Václava Moravce na ČT. Hamáček si dobíral premiéra Babiše, že dal na slova ČSSD, tedy že je potřeba se starat i o příjmy rozpočtu, a opakoval nápady jako je sektorová daň. Předseda socialistů se také distancoval od politické reality, tedy od toho že jeho strana seděla ve vládě už od ledna 2014 a měla v ní i svého premiéra. To když pravil: „Nechte nás chvíli pracovat.“
Sociálním demokratům se podařilo nejen zviditelnit, ale i vzít si zpět alespoň část levicové agendy, kterou jim ukradlo hnutí ANO. Ale ani premiér Babiš se nedá, když v tandemu s ministryní hnutí Schillerovou nápady sociálních demokratů otupuje – samozřejmě bez projednání a předběžného varování, jak je jeho zvykem. Tak tomu bylo i v zatím posledním případě, tedy u plošného zavedení obědů do škol zdarma. „Pokud premiér něco řekl, tak se ptejte jeho,“ reagoval na tuto mediální vybíjenou Jan Hamáček, mimo jiné i vicepremiér Babišovy vlády. Tak schválně, jak dlouho tato distanční sólopolitika sociálním demokratům vydrží?
