Vladimír Pikora: Čert a vláda nikdy nespí aneb Jak dál rozdávat koblihy a zacpat lidem pusu
Minulý týden nám přinesl mnoho rozporuplných zpráv ohledně toho, co všechno chystá naše vláda před blížícími se volbami do Evropského parlamentu. Jednoho dne se dočteme, že vláda zjistila, že peníze nerostou na stromech a že bude muset šetřit. Druhý den se dočteme, že bude nutné zvýšit daně. A následně se dozvíme, že lidem daně klesnou, a navíc se zjednoduší živnostníkům.
Člověk už jaksi ani neví, co pro samou aktivitu vláda chce. Nikdo ale nepochybuje o tom, že maká. Jestli to není poněkud přebytečné makání, respektive zbytečná práce, už ale jasné není. Vše vlastně začalo už tím, když byla nejprve dotována veřejná doprava studentům a důchodcům, aby byly následně zvýšeny důchody. Pak se začalo mluvit o tom, že budou i obědy zdarma. Chvíli to vypadalo, že zdarma bude všechno, a už jsme čekali jen na ty pečené holuby až do pusy.
Ve volbách to funguje
To se ihned projevilo v rostoucích volebních preferencích. Vše ale skončilo koncem ledna, když se začalo diskutovat o novém rozpočtu. Vláda najednou zjistila, že toho naslibovala tolik, že by už ani nestačilo, kdyby peníze rostly na stromech, ale musely by růst i na keřích.
Najednou všem došlo, že se musí šetřit, i když to na veřejnosti vypadá tak nemožně trapně a nemarketingově. Navíc se potvrdilo, že očekávání vlády ohledně růstu ekonomiky v letošním roce byla (pochopitelně) nadhodnocená – běžný to trik, když někdo chce vydávat víc, než na kolik má. Příjmy státní kasy na tom totiž logicky budou při pomalejším růstu hůř, takže nebudou stačit financovat výdaje.
Sliby jsou chyby
Vláda se totiž při sestavování rozpočtu nedržela pravidla, že je lepší být pesimistický a na konci roku být mile překvapen než populisticky lovit hlasy a být přehnaně optimistický, aby se následně ukázalo, že je nutné nečekaně zvyšovat daně.
Najednou tak začíná být jasné už i posledním pochybovačům, že show kolem obědů zdarma pro všechny byla jen předvolební hrou. Místo toho porostou daně. Ale které daně zvýšit, aby to voliče moc nenaštvalo? Každá vyšší daň voliče naštve, ale některé více a některé méně. Jestliže byli lidé ochotni kývnout na to, že se nebude kouřit v hospodách, tak budou asi nejméně remcat, když zvýšíme daně kuřákům. A také alkoholikům. Budeme říkat, že to stejně děláme pro jejich blaho.
Podobně to kdysi řešil už ministr Kalousek. Pokladna byla tehdy také prázdná. Víme, jak to dopadlo. Rozjela se metanolová kauza a bohužel přišla i řada mrtvých. Ano, alkohol byl až moc drahý a pro mnoho lidí bylo až moc zajímavé alkohol pančovat. Bude to tentokrát jinak?
Možná zdaní všechno
Inkaso z tabáku a alkoholu určitě vzroste, státní rozpočet to ale nevytrhne. Bude proto třeba hledat nové daně. Vzniknou daně, které dosud neznáme. Velmi zajímavá bude třeba daň z nákupu přes internet.
To je pochopitelně nepopulární. V duchu koblihové hospodářské politiky je ale třeba voliče hýčkat. Proto se hned následující den objevuje článek s nadpisem, že vláda chystá výraznější snížení daní, než s jakým původně počítala v souvislosti se zrušením superhrubé mzdy.
Takže budou daně vyšší, nebo nižší? No – jak pro koho! Nemáme dost detailů a bůhví, zda je má vláda. Bude záležet na přesném nastavení systému. Už teď je však jasné, že aby vláda neměla ještě hlubší deficit státního rozpočtu, než si naplánovala, může být snížení daní jen symbolické v rámci několika málo stovek měsíčně a musí být vykompenzováno mnohem výraznějším zvýšením.
Co prospěje ekonomice?
Proč se tedy vlastně zaváděla například superhrubá mzda, když se teď s tak velkou pompou ruší, jako by šlo o něco špatného? Původně se myslelo, že superhrubá mzda ukáže lidem, jak vysoké jsou náklady na práci, a že zaměstnanec stojí zaměstnavatele mnohem víc, než vidí nakonec na svém účtu. Jenže realita ukázala, že ti, kteří byli už v minulosti tak natvrdlí, že to nechápali dříve, to nechápou ani dnes. A ti, kteří to chápali kdysi, to nepotřebovali vysvětlit. Jinými slovy, zrušení i zavedení superhrubé mzdy jsou nakonec o ničem. Nic to neřeší.
Jde o výši sazby a o to, kolik lidé reálně odvádějí. Ani tehdy, ani dnes není třeba nic slavit. Je to jen zbytečná změna systému a hra se slovy. Ekonomice to nic nepřinese. Ekonomice by něco přineslo, kdyby byly daně dlouhodobě neměnné, přehledné, jasné a daňové přiznání na jednu stránku. To zrušení superhrubé mzdy neřeší. Stále platí, že problém není na straně příjmů státního rozpočtu, ale na straně výdajů. Jenže na ty populisté nesáhnou.
Ucpat voliče koblihou
Jak dál tedy rozdávat fiktivní koblihy a zacpat lidem pusu? Mohlo by pomoci údajné plánované sjednocení daní a odvodů do jedné paušální platby pro malé živnostníky s příjmem do jednoho miliónu korun. Těch tu máme kolem půl miliónu. Otázkou je, zda v tom není nějaký háček. Opět neznáme detaily a už vidím rizika, že paušální platba povede k extra nízkým budoucím důchodům živnostníků, což bude zátěž pro celou ekonomiku. Nicméně pokud by byl systém nakonec jednodušší, je to první změna k lepšímu v následující smršti údajných reforem.
Jinými slovy, politici ještě vůbec nic nevědí a už vypouštějí marketingové předvolební balónky, že budou nižší daně, ačkoli jedním dechem říkají, že daně vlastně budou vyšší a rozpočet je ohrožen. Shluk nesmyslných a do sebe nezapadajících slov.
Prostě blíží se volby do Evropského parlamentu a je třeba vykázat aktivitu, jakkoli je zbytečná a zavádějící. Vláda bude o návrzích jednat v únoru. To je dobré načasování. Bylo třeba dát médiím sousto. Sir Humphrey to dělá stále stejně dobře, když vrtí psem.
