Evropa nesmí přijmout zpět své občany bojující za Islámský stát, a to ani jejich ženy
Americký prezident Donald Trump vyzval evropské země, ať si „vezmou zpět“ své občany, kteří se přidali k Islámskému státu v Sýrii a Iráku a následně byli zadrženi na Blízkém východě. Řeší se také problém, co se stovkami žen s evropskými pasy, které žijí v tomto regionu a byly či jsou partnerkami džihádistů. Mohou se vrátit? Odpověď by měla znít v obou případech ne. Je to velké bezpečnostní riziko. Evropa se ale chová sebevražedně a část těchto lidí, kteří nenávidí Západ a podporovali zvrhlé muslimské teroristické organizace, zpět přijme.
Donald Trump hovoří o tom, že na severu Sýrie je teď zadržováno kolem 800 džihádistů z Islámského státu, mezi nimiž jsou i občané evropských států, například Velké Británie, Francie či Německa. Otázka zní: Co s nimi?
Nikdo se nehlásí k odpovědnosti
Dokázat každému jednotlivci, že někoho zabil či jen držel v ruce samopal nebo pomáhal bojovníkům, je složité. Poskytnout jim v chaotickém prostředí Blízkého východu adekvátní právní pomoc, která by odpovídala západním standardům (jedná se sice o zločince, ale současně jsou mezi nimi i občané Evropy), je nemožné. Zadržovat trvale stovky či tisíce lidí je pak pro místní úřady mimořádně nákladné, navíc pro to neexistují adekvátní prostory. Hrozí proto, že tito lidé budou nakonec propuštěni, někteří se zřejmě vrátí na náš kontinent. Vždyť kdo by si ale vzal na odpovědnost dlouhodobé věznění občanů evropských zemí bez řádného vyšetření a soudů? Nikdo. Vyloučit nelze ani jejich „likvidaci“ na Blízkém východě. To by bylo proti všem uznávaným dohodám, přestože se jedná o lidi, kteří si nezaslouží žádného slitování, a jsme ve válce.
Jde o patovou situaci, ale Evropa by neměla kvůli možnému vysokému bezpečnostnímu riziku brát tyto lidi zpět. Část z nich by se totiž pro nedostatek důkazů (Kdo by je předložil? Jiní členové Islámského státu? Jak by se tyto případy v Iráku či Sýrii došetřovaly?) dostala na svobodu a to je pro náš kontinent nebezpečné. Každopádně po právní stránce nebude jednoduché někomu bránit v návratu, přestože víme, že se zásadně provinil.
Smířliví Němci, radikální Britové
Nemluvě o tom, že ještě složitější je situace se ženami a dětmi evropských džihádistů. Podle dostupných informací je jenom v táborech v Sýrii zadržováno 700 žen a 1500 dětí. Jenže i mezi nimi jsou zfanatizované osoby, které jsou potenciálně nebezpečné. Například bezpečnostní think tank Globsec ve své studii uvádí, že 13 procent džihádistů Islámského státu tvořily ženy. Které to ale jsou? Samozřejmě, že dnes se k tomu málokdo přizná.
Evropské země jsou v pohledu na přijetí svých zbloudilých občanů, kteří jsou zadržováni v Sýrii a Iráku, rozděleny. Francie by některé přijala a následně soudila, ovšem právě francouzské věznice jsou místem, kde se stále více muslimů radikalizuje a pak nastupuje cestu džihádu. Takže z deště pod okap. Británie je přijmout spíše nechce a Německo říká, že mají právo na návrat, zejména ženy. Německý ministr zahraničí Heiko Mass pak k zadrženým mužům dodal, že by se mohli vrátit „pokud bude zajištěno, že budou ihned zadrženi a souzeni“. Jenže to podle něj vyžaduje informace, které u většiny nejsou vůbec k dispozici. Dodejme, že ani nikdy nebudou.
Aktivně podporovat zločinecké a teroristické organizace, mučit a vraždit lidi je zavrženíhodné a každý takový člověk by měl být potrestán. Evropská justice to ale bez přímých důkazů neudělá. Viděli jsme to kdysi už v mnoha případech nacistů a u nás komunistů.
Problém se týká i nás
Přitom už máme i případy, kdy evropští džihádisté spáchali po návratu z Blízkého východu teroristické útoky. Například francouzský islamista Mehdi Nemmouche, který bojoval v řadách Islámského státu v Sýrii, se vrátil a podle vyšetřovatelů v květnu 2014 zavraždil v židovském muzeu v Bruselu čtyři lidi. Pořád s ním také probíhá soud, u něhož je obviněn z mučení zajatých francouzských novinářů v Sýrii. Nemmouche je francouzských občanem a v zemi galského kohouta se i narodil. Kdyby se tento džihádista po návratu ze Sýrie rozhodl usadit například v České republice, zřejmě by s tím také nebyl žádný větší problém. Jenže on se vrátil do Evropy vraždit.
Tajné služby západních států varují, že kolem 10 procent Evropanů, kteří se přidali k Islámskému státu, je obrovským nebezpečím, protože hodlají pokračovat v zabíjení i ve svých domovských zemích. Kteří to ale přesně jsou? Známe je skutečně všechny? Je to prokazatelné? Ani na tyto otázky nemáme uspokojivé odpovědi, i když u některých lidí se to dá celkem spolehlivě předpokládat. Mezitím se například objevily informace, že v letech 2004 až 2018 členské státy EU v důsledku teroristických útoků přišly o zhruba 180 miliard eur na HDP.
Evropa radikalizaci části muslimů, kteří jsou zde občany, dramaticky podcenila a v důsledku politické korektnosti a vzývanému multikulturalismu se v minulosti o tom málo hovořilo a skoro nic proti tomu nedělalo. Vrací se nám to jako neřešitelný bumerang.
Naivní je i představa, že České republiky se nic takového netýká. Dokud existuje schengenský prostor, nelze nikdy vyloučit, že evropští vrahové z Islámského státu se nemohou pohybovat i u nás. Takže? Návrat z Blízkého východu by jim neměl být umožněn. Ostatně zločin by měl být odsouzen tam, kde byl spáchán. To je obvyklá praxe.
