Ohrožuje nás víc islám, nebo Brno?
Věčné spory o to, zda islám a migrace z muslimských zemí ohrožují tradiční české kulturní tradice a naši národní identitu, jsou opravdu směšné, protože tu žádní muslimští imigranti nejsou. V jedné obydlené zatáčce na cestě do Vídně však existuje lokalita, která naší kulturnost skutečně ohrožuje – a vida, nikdo proti tomu neprotestuje!
Nechci obviňovat Pražany ze střídmosti, abstinence, či dokonce slušného chování v restauracích, ale některé jevy v Praze člověk opravdu nezaznamená. V soboru večer dorazil do hudebního klubu v centru Brna host, který názorně předvedl základní vzorce chování tamních občanů. Podle řady svědků v restauračním zařízení nejprve gentleman obcházel stoly, bral u nich sedícím hostům skleničky s pitím a pil jejich alkoholické nápoje. Když jej barman napomenul, tak jej host pokousal.
Vzhledem k tomu, že pokousání barmana není zcela běžnou součástí nočního života ani v brněnské oblasti Dornych, byl tímto zaznamenáníhodným děním upoután i vyhazovač a chtěl hosta vyvést. Ten mu však v souladu s dobrým brněnským mravem dal pěstí, a dokonce i na přivolané strážníky byl tak hustý, že dostal klepeta. Prostě Pražané by se měli smířit s tím, že jsou krátcí nejen na ptáky, ale i na Brňáky.
To se mi nestalo ani v Kem-kem
A nejen Pražané, kousání spoluobčanů není běžné ani v exotičtějších koutech světa. Kem-kem je zapadlé hnízdo v poušti u hranic mezi Marokem a Alžírem. Je to slavné naleziště dinosauřích kostí, proto jsem tam kodrcal. Má trochu nevýhod. Jednak je to asi osmdesát kilometrů od nejbližších projevů civilizace (míněna asfaltka) a jede se tam teréňákem fakt dlouho. Je to tam hnusné. Jsou tam prý – a nikdo přesně neví kde – minová pole. Na marocké straně ta proti alžírské invazi, na alžírské straně pak proti marocké invazi a plány rozmístění min se ztratily v šedesátých letech v obou zemích. Navíc žádný z paleontologických průvodců přesně neví, kde tam ta státní hranice, na které se někdy střílí, vlastně je.
Když jsem tam ale kopal dinosaura, tak mi nejenže nikdy nikdo neupíjel z mých nealkoholických nápojů, ale dokonce mě nikdo ani nepokousal. A to ani muslim, ani dinosaurus. Proto se vážně obávám, že nás zvyklosti panující v Brně ohrožují více než zvyklosti panující na severu Afriky, protože tam jsou o hodně dál. Že má nějaká paní na hlavě hadr a její manžel na WC používá konvičku s vodou, je jejich privátní věc. A navíc tu nejsou. Brněné jsou dvě stě kilometrů blízko a na to, aby mně někdo v hospodě upíjel pití či mne dokonce pokousal, fakt nejsem zvědav.
Kde jsou Konvička s Hamplem?
V souvislosti s výše popsanými jevy, které zjevně ohrožují euroatlantické hodnoty více než zahalování žen nebo používání vody místo toaletního papíru, bolestně postrádám občanskou angažovanost, která tak rozkvetla v souvislosti s imigrační krizí v roce 2015. Proto ve vší vážnosti vyzývám entomologa Martina Konvičku, ať dopřeje hmyzu oddech, i pravicového sociologa Petra Hampla, hlavního protiimigračního aktivistu krize 2015, ať nemlčí ani dnes. Jejich státotvornou nevládní iniciativu proti ohrožování české kulturní identity je potřeba obnovit pod názvem Brno v České republice nechceme!
