Marek Stoniš: Otec a matka končí, bude jen očíslovný rodič. Říká se tomu pokrok!
Pod nátlakem politické korektnosti, homosexuální lobby, všech možných i méně možných moderních politických nátlakových skupin se druhdy civilizovaná země posunula dále směrem k sebezkáze. Francouzský parlament schválil nový školský zákon, který se mění, jak komentují média, „pokrokovějším směrem“.
V čem konkrétně se míra pokroku měří? Ve zdánlivé banalitě. Ve školním formuláři už nebude v kolonce „Otec“ a „Matka“ uvedeno „Otec“ a „Matka“, ale Rodič 1 a Rodič 2. Důvod je prostý. Zákon zohledňuje rodiny, ve kterých se vyskytují dvě maminky nebo dva tatínci a zastaralé vzorce, kdy v domácnostech fungoval muž jako tatínek a žena jako maminka, v nich byly překonány.
Pokroková veřejnost zjevně předpokládá, že takové ty extrémně homofobní rodiny (manžel s manželkou, co mají děti) nepozvednou protestní hlasy proti tomu, že jsou ve formulářích potupně označováni jakýmisi čísly. Ve většině případů místo hlasu pozvednou obočí, kolonky vyplní a nechají to být. V opačném případě by se stejně vystavily veřejnému pranýřování a úřednímu popotahování z nejhorších možných zločinů nenávisti proti rovnoprávnosti menšin atd.
Samozřejmě že jde o slepou uličku společenského vývoje, na jejímž konci za pár let – doufejme – narazíme na zeď zdravého rozumu a vydáme se opačným směrem. A o několik let později možná i ty nejpokrokovější parlamenty přijdou na to, že děti se rodí ze spojení muže a ženy a ti že mají v rodinném soužití přírodou předurčené přirozené role (pokud se tedy muži nějakým zázrakem „nerozkojí“).
Ale do té doby musíme to rovnoprávné běsnění nějak vydržet a držet si nad ním humor a dobrou náladu. Ony se totiž i ty formuláře Rodič 1 Rodič 2 budou dál měnit. To třeba po svých právech začnou volat ještě menší menšiny (transsexuálové, pedofilové, zoofilové?), tvrdě zaútočí na vítěznou homosexuální menšinu, vlastně už většinu, která je až dosud utlačovala, a vymohou si svá hrdá „rodičovská“ čísla ve školských formulářích.
Své by o tom mohla vyprávět třeba naše legendární tenistka Martina Navrátilová, jež tak dlouho bojovala za práva homosexuálů a leseb, až začali muži, kteří o sobě prohlásí, že jsou ženy, porážet ve sportu „normální“ ženy – sportovkyně. Což se Martině Navrátilové přestalo líbit a veřejně prohlásila, že by proti takovým mužům hrát tenis rozhodně nechtěla. A rázem se stala pro transsexuální menšinu veřejným nepřítelem číslo jedna.
Uprostřed očekávané bitevní vřavy menšin nám, bědným nezúčastněným, nezbývá než doufat, že zákonodárci nezakážou dětem aspoň doma si pouštět ústa na špacír a říkat rodičům po staru – maminko a tatínku.
Ostatně, mně kdyby syn doma řekl číslem, se zlou by se potázal.
