Marek Stoniš: Tři obrazy, které ukazují český politický úpadek. O čtvrtém nemluvě
To by dříve nebylo vůbec možné. Věta, která se dá stále častěji použít i při komentování paranormálních projevů současného převažujícího politického myšlení. Zde tři doklady tohoto tvrzení.
1. Ministryně EET
Ministryně průmyslu Marta Nováková, které jsme věnovali aktuální obálku i navazující téma, si vážně myslí, že Češi příliš využívají možnosti bezplatného připojení k wi-fi sítím, málo kupují drahá mobilní data, a proto jsou naše drahá mobilní data tak drahá. Za tuto ekonomickou taškařici se jí sice dostalo řádné porce typicky českého sarkastického posměchu, ale co považuji za vážnější a pro její výkon veřejné funkce daleko nehoráznější než hloupé výroky o tržních zákonitostech nabídky a poptávky?
Ačkoli má Marta Nováková ve svém resortu i „vlajkovou loď“ Babišovy politické éry – elektronickou evidenci tržeb –, zároveň je spoluvlastníkem firmy, která na jejím rozšiřování vydělává. Je možné od někoho takového očekávat nezávislý výkon veřejné funkce ve prospěch občanů této země?
Bylo by to dříve možné?
2. Blábolná oslava Jaromíra Soukupa
Prezident Miloš Zeman je na oficiální slovo skoupý, nic například nepronesl k výročí 17. listopadu 1989 (plky jeho Ovčáčka se nepočítají), ale na oficiální webovou stránku prezidenta republiky neváhal vyvěsit svou oslavnou řeč k padesátinám majitele televize Barrandov a moderátora Jaromíra Soukupa. V ní pohaněl, vyjma samotného Soukupa, českou novinářskou obec způsobem sobě vlastním. Tedy hodně urážlivým.
Oslavné řeči jsou specifický žánr, a protože se nedají považovat za vědecké práce, nemá ani smysl se pohoršovat nad způsobem, jímž prezident spláchl novináře. Ale vydávat tuto blábolnou oslavu Jaromíra Soukupa za oficiální projev prezidenta naší země?
No řekněte, bylo by něco takového dříve možné?
3. Babišův střet zájmů
A nejhorší nakonec: „Já mám pocit, jako kdyby naše země vznikla s nástupem našeho hnutí do vlády nebo jako kdyby před námi nic nebylo… Brzy po roce 1989 se začaly dít věci, které naši zemi nevratně poškodily,“ prohlásil na sněmu své sekty ANO český předseda vlády, který záhadně zbohatl v první polovině oněch divokých devadesátých let. A nikdo si po takové do nebe volající nehoráznosti už ani neodplivne.
Vše dovoleno, stejně tak obří konflikt zájmů, z něhož tento pán žije a který omlouvá pohádkami o svěřenském fondu, kam své firmy přece převedl. V této souvislosti si dovolím parafrázovat anekdotu, jež úpadek českých politických mravů dokumentuje asi nejlépe: Andrej Babiš před jednáním vlády: „Až budeme hlasovat o evropských dotacích, odejdu kvůli střetu zájmů za dveře. Zavolejte mě až na hlasování o výši úhrad pro reprodukční kliniky a zemědělské dotace na pěstování řepky olejky, jo?“
Nic z toho by dříve možné samozřejmě nebylo. Žijeme ovšem v době, kdy se hranice možného nenávratně prolamují. Líp už bylo. Bohužel.
P. S.: O návrhu pirátů regulovat prostituci, aby bylo na obědy pro děti, nepíšu záměrně. Ten je mimo všechny kategorie.
