Jaké překvapení, zvířata zabíjejí! Nechápu, co na tom někdo nechápe
Všeobecné zděšení nad tím, že lev chovaný v lidské péči zabil svého chovatele, je jistě pochopitelné. Na druhou stranu je ovšem asi dobré si otevřeně říct, že chovatelství nebezpečných zvířat je a bude ohrožením, že jde o chov skutečných šelem a že ty šelmy prostě občas někoho zabijí – neboť to jsou šelmy.
Pro laskavé diskutující – v tomto textu nehodnotím, zda je „rozumné“ či „správné“ chovat nebezpečná zvířata. Je jednoznačně rozumné a správné chovat je tak, aby nemohla utéct a ublížit někomu cizímu. Ovšem to, zda se někdo rozhodne chovat mambu nebo lva a riskovat svůj vlastní život, je čistě privátní záležitost a já (ani nikdo jiný) do ní nemám chovateli co mluvit. Stejně jako nemám co mluvit do svobodného rozhodnutí člověka, který se ve volném čase věnuje horolezectví či jízdě na sportovním motocyklu v běžném provozu. Přestože při obou těchto činnostech zemře více lidí než při chovatelství lvů.
Koníček provozovaný na vlastní nebezpečí
Lev není mazlíček, přesto je stále častěji chován privátními chovateli. A to i takovými, kteří vykazují až povážlivou míru hlouposti. I v případě, který nyní cloumá médii, tomu tak bylo. Ve Zděchově na Vsetínsku choval třiatřicetiletý chovatel párek lvů v oddělených kotcích. Dle iDnes je choval bez povolení (k chovu nebezpečného zvířete naše legislativa vyžaduje zvláštní papír od veterinářů, kteří chodí chovy kontrolovat), ale v podmínkách vhodných pro lvy. Jeho lvi neběhali po vsi bez dohledu, byli izolovaní od veřejnosti. Dnes kolem sedmé ráno našel chovatele v kleci se lvem mrtvého – roztrhaného – jeho otec. Po příjezdu policie (jak se to v podobných případech dělá) policisté devítiletého samce Fufiho, který zabíjel, i tříletou samici Ljůvu odstřelili. A veřejnost nyní na dlouhé týdny ovládne diskuse, jestli by se chov lvů neměl zakázat.
Je to pár měsíců, co média žila zase jiným roztomilým tvorečkem zvláště vhodným k domácímu chovu, totiž mambou zelenou. Ta byla chována tak zodpovědně, že vzala dráhu, a sousedé chovatelky zažívali milé dobrodružství, zda milý hádek kousne je, nebo tchyni. Jako bývalý chovatel jedovatých hadů mohu kompetentně prohlásit, že mít na to peníze, lva si klidně koupím, ale mambu rozhodně ne. Když mambu konečně chytli, chovatelka, kterou had předtím při útěku z radosti nad nečekanou svobodou kousnul, zemřela.
Za pitomost se platí, v těchto případech životem
Obě neštěstí spojuje neopatrnost, hloupost, nezodpovědnost, lehkomyslnost a pitomost chovatelů. Jak lva, tak mambu je nutné zcela zásadně chovat bezkontaktně, v dělených prostorech. Výběh či kotec by měl mít dvě části, které jsou rozdělitelné přepážkou ovládanou zvenčí. Je-li zvíře v jedné polovině terária či kotce, kotec rozdělíme a prázdnou část uklidíme. Vylezeme, zavřeme, vytáhneme přepážku, počkáme, až zvíře přejde do vyčištěné poloviny, spustíme přepážku a vyčistíme – bez přítomnosti zvířete – druhou část výběhu. Jak paní s mambou, tak pán se lvem toto primární pravidlo porušili a umřeli na to.
Vražednost šelem je tak neoddiskutovatelná a přirozená, že mnoho milovníků psů jistě překvapí následující informace: pes je přítel nejvěrnější, nejlepší přítel člověka, kamarád do nepohody a ten jediný, kdo vás nikdy nezklame. Psi ročně zabijí kolem 40 tisíc lidí. Zvířata – a šelmy zvlášť – prostě zabíjejí. I ty nejdomestikovanější.
Nechci nijak snižovat váhu tragédie ve Zdechově, ale prostě patří k chovatelskému světu. Pokud je někdo v kontaktu s velkými šelmami nebo s jinými nebezpečnými zvířaty, jde mu o krk – a pokud při takovém koníčku o ten krk přijde, je to velmi podobné nehodě, při níž se náruživý motorkář zabije na silnici.
