Koblovský: Víc, hned, levně a kvalitně aneb Ministryně Nováková měla o datech tak trochu pravdu
Mobilní data, zvlášť ta neomezená, jsou častým tématem vzrušených (a někdy i vzrušujících) debat. V minulých dnech republiku zaskočilo tvrzení ministryně průmyslu a obchodu Marty Novákové o tom, že jsou data drahá proto, že je lidé nedostatečně čerpají. Kdyby ve dnech poté někdo ukradl Orloj, asi by si toho ani nikdo nevšiml. Takový to vzbudilo poprask. A jasně to ukázalo, jak zbytečná je diskuse o čemkoliv neomezeném. Proč zbytečná? Protože člověk přeci vždy bude chtít všechno neomezené.
Při vysvětlování poptávky a spotřeby pracuje mikroekonomie s jednoduchým modelem člověka, kterého nazývá Homo Economicus (člověk ekonomický). Takový člověk je ve spotřebě velmi přímočarý, protože na ni má jednoduché požadavky: Levnější je lepší než dražší. Více je lepší než méně. Kvalitní je lepší než nekvalitní. Teď je lepší než za chvíli. A ačkoliv ne vždy modely korespondují s realitou, například i Homo Economicus si určitě uvědomuje, že neomezeně u komodit podléhající rychlé skáze nebo nutnosti je nákaldně skladovat není úplná výhra a mediánový spotřebitel se podle těchto jednoduchých vzorců chování veskrze pravidelně řídí.
Oblast mobilních dat není výjimkou. Dáte-li spotřebiteli na výběr, samozřejmě se bude chovat jako Homo Economicus: víc, hned, levně, kvalitně. „A co takhle neomezeně, pane?“ - „Zcela samozřejmě! Děkuji, ale už to mělo dávno být!“
Vždycky neomezeně
Zkuste se schválně někoho zeptat: Máte možnost dostat 365 hamburgerů či kopečků své oblíbené zmrzliny ročně, nebo libovolné množství téhož, zcela bez omezení! Co si vyberete? Vsaďte se, že ani racionální jedinec nebude uvažovat nad tím, že na hamburger ani zmrzlinu chuť mít každý den nebude. Nekonečná možnost spotřeby je natolik lákavá, že zcela potírá pocit nasycenosti či racionality. Neomezená spotřeba elektřiny? Neomezená čerpání pohonných hmot? Neomezená konzumace dobrého vína? Spolehněte se, že každý bude inklinovat k magickému „Už nemůžu, ale je dobré vědět, že bych klidně mohl.“, protože co je doma, to se prostě počítá.
Stejné je to s mobilními daty. I kdybychom připojili váš mobilní telefon ke stahování filmů nebo streamování videa na 24 hodin denně po 7 dní v týdnu, dostali bychom se k nějakému stropu v objemu dat, která je možné reálně využít jedním člověkem. Tento bod, jenž se v čase samozřejmě může (a s ohledem na kvalitu přenášeného obrazu bude) posouvat, tvoří jednu hranici intervalu. Druhou hranici intervalu tvoří nulová spotřeba dat. Cokoliv mezi tím je hrací pole, na kterém by se měla odehrávat interakce mezi nabídkou a poptávkou.
Nabízející má právo tento interval ocenit podle nákladů a očekávaného zhodnocení investic, rozčlenit si uživatele do segmentů a přitom doufat, že to konkurence neudělá atraktivněji. Spotřebitel má právo být nespokojen a chtít více. Pravděpodobně bude. Ale založit debatu na volání po neomezeném nedává žádnou logiku.
Ministryně Nováková a dlouhé období
Tvrzení Marty Novákové bylo samozřejmě velmi nešťastné, ale ekonomie jejími slovy může některé situace vysvětlit. Například kdyby lidé před desítkami let nepoptávali astronomicky drahé přenosné počítače, firmy by do jejich vývoje neinvestovaly miliardy dolarů, čímž pádem by jejich dostupnost ani kvalita nebyla taková jako dnes.
Obdobně je to třeba také v případě automobilů či dámských punčoch – v minulosti se jednalo o zcela exkluzivní produkty, jejichž cena časem klesala právě z důvodu vysoké poptávky a volného vstupu konkurentů na nabídkové straně.
V regulovaných odvětvích toto neplatí automaticky. I když například cena dat také v čase významně klesá, největší problém spočívá právě v regulaci: Stát na jedné straně generuje svými regulatorními omezeními a rozhodnutími obrovské náklady současným poskytovatelům, nutí je takové náklady přenést na zákazníky, a těmito náklady také fakticky omezuje vstup na trh komukoliv jinému. Na druhou stranu pak ale volá po změně cenotvorby současných poskytovatelů.
Z hlediska zdravého rozumu nelogické, z hlediska tvoření si prostoru pro politickou (úřednickou) kariéru zcela brilantní.
Autor je advokát, působí jako předseda správní rady Liberálního institutu.
