Rozhodující týden: Brexit jde (možná) do finále. Nová strana přiblížila druhé referendum
Začínající týden bude klíčovým pro další vývoj brexitu. Škarohlíd jistě namítne, že takových klíčových už jsme tu měli několik, ale teď se skutečně zdá, že dochází na brexitové lámání chleba.
Premiérka Mayová totiž na tento týden naplánovala tři klíčová hlasování o dalším členství Velké Británie v EU. Tato hlasování samozřejmě mohou skončit podobnou „plichtou“ jako minulé projednávání brexitu v britském parlamentu, kdy poslanci schválili dvě protichůdná usnesení a vlastně tím nic nevyřešili. Nyní proto britská premiérka navrhla třídenní rozvrh hlasování, který by měl skončit jasným výsledkem.
Úterý: brexit po dohodě
V úterý bude poslancům opět předložena dohoda o podmínkách vystoupení z Unie mezi Londýnem a Bruselem, kterou už Dolní sněmovna jednou drtivě odmítla. Její podstata se nemění, ale britští vyjednavači se do poslední chvíle snaží od EU získat nějaké prohlášení nebo deklaraci, která by zmírnila obavy odpůrců dohody, a to zejména v otázce tzv. irské pojistky, podle níž může Velké Británii hrozit kvůli otázce Severního Irska, že zůstane svázána s EU „společným celním územím“, fakticky obdobou celní unie. Brusel zatím není ochotný k nějakému zásadnímu ústupku, a tak hrozí že euroskeptické křídlo konzervativců dohodu ani na podruhé nepodpoří. To by znamenalo, že její schválení bude závislé na ochotě opozice, zejména levicových labouristů.
Ti prošli v polední době názorovým posunem, respektive jejich silně levicový šéf Jeremy Corbyn po měsících váhání a mlžení představil oficiální postoj své strany k brexitu. Donutil ho k tomu ale fakticky až rozkol ve vlastních řadách a vznik nové politické formace, která chce labouristům i na poli brexitu konkurovat.
Brexit zrodil stranu
Osm labouristických poslanců se 18. února rozhodlo opustit stranu a založit uskupení s názvem Nezávislá skupina. K odchodu měli dva hlavní důvody. Zaprvé byly nespokojeni s váháním labouristického vedení jasně se postavit proti brexitu a požadovat vypsání druhého referenda v této věci. Jako druhou příčinu, proč už nemohou setrvat v labouristických řadách, navíc zmiňovali nedostatečnou či spíše žádnou reakci oficiálních stranických struktur na množící se antisemitismus ve straně, což ilustrovali zejména na příběhu jedné z odcházejících poslankyň Luciany Bergerové. Ta se stala pro svůj židovský původ ve straně terčem rasistických urážek a vedení to podle nich více méně ignorovalo.
O den později se k Nezávislé skupině přihlásilyi tři poslankyně konzervativců, které pro změnu kritizovaly, že se jejich strana odklonila od politiky předcházejícího premiéra Davida Camerona a dostala se do rukou silně pravicového a probrexitového křídla, které podle nich naprosto zavrhlo jiné názorové proudy ve straně.
Nové uskupení, které by se ke konci roku mělo přeměnit v novou politickou stranu, má zatím nejasnou budoucnost a přes volbu bývalého labouristy Chuky Umunny svým mluvčím mu chybí jasný lídr, ale přesto se už konkrétně projevil jeho vliv na situaci kolem brexitu. Když Nezávislé skupině jeden z průzkumů preferencí přisoudil 18 procent, a to hlavně na úkor labouristů, ledy v hlavní opoziční straně se rychle pohnuly. Corbyn oficiálně vyhlásil, že strana v případě, že neprosadí svou verzi brexitu, podpoří vypsání druhého referenda o odchodu země z EU. Jak se ale blíží úterní hlasování, labouristické vedení opět začíná lavírovat a sází vše na odmítnutí premiérčiny dohody s Bruselem a následné vyjednání nové podoby brexitu. Ve straně sílí názor, že by se labouristé měli po „odstřelení“ dohody zaměřit na vyjednání a parlamentní schválení „Společného trhu 2.0“, kdy by Velká Británie zůstala v celní unii i v zásadních částech společného trhu EU. Pozměňovací návrh o druhém referendu ale labouristé stále nepředložili a nechtějí přijmout politický obchod navrhovaný částí konzervativních poslanců, v jehož rámci by schválili vyjednanou dohodu o odchodu a na oplátku by dostali druhé referendum.
Středa: brexit bez dohody
Premiérka Mayová proto teď tlačí na vlastní poslance i ulsterské demokratické unionisty ze Severního Irska, že odmítnutí „její“ dohody bude znamenat, že Velká Británie nemusí odejít z EU nikdy nebo dojde jen k velmi „měkké“ podobě brexitu.
Na labouristy se naopak snaží vyvinout tlak prostřednictvím návrhu, aby se po případném odmítnutí brexitové dohody hned ve středu hlasovalo o tom, že Velká Británie odejde z EU bez jakékoli dohody a už k plánovanému 29. březnu. V takovém případě by na rozdíl od premiérčiny dohody nenastalo žádné přechodné období a ke konci března by proběhl tvrdý brexit s přerušením všech dosavadních vazeb mezi EU a Velkou Británií.
Jenže platí, že podobně jako premiérčina dohoda ani brexit bez dohody nemá moc velkou šanci ve sněmovně tento týden uspět. Nechtějí ho nejenom téměř bez výjimky všichni labouristé, ale ani část konzervativních poslanců.
Čtvrtek: odklad brexitu
Bude-li sen tvrdých euroskeptiků podle očekávání ve středu odmítnut, mělo by se ve čtvrtek přistoupit k hlasování o usnesení, na jehož základě by Velká Británie požádala o odklad svého odchodu z EU. S takovou možností základní evropská smlouva počítá, ale předpokládá souhlas všech „zůstávajících“ členských zemí EU. Francie už pohrozila, že bude chtít mít dopředu jasno, k čemu konkrétně bude případné prodloužení brexitu sloužit, ale je méně reálné, že by na sebe některá členská země vzala odpovědnost, že způsobí brexit bez dohody, a to ještě v šibeniční lhůtě za pouhé tři týdny. Přesto k němu ale samozřejmě stále může dojít, pokud se britští poslanci tento týden nebudou schopni dohodnout na vůbec žádném z popsaných postupů.
Jedno už je ale jasné. Výsledky prvního referenda o brexitu přivedly britskou politiku do složité situace, která reálně rozkládá obě velké politické strany a vede k stále méně přehledné situaci. Po tomto týdnu bychom měli vědět víc, i když ani to není jisté.
