Komunisté vyhráli, Babiš má vládu v suchu, církve to zaplatí. A my všichni frčíme z kopečka
Je to výsměch právním jistotám i vkusu. Andrej Babiš v roce 30. výročí krachu komunistického režimu zaplatil komunistům za svou vládní moc dalším okradením církví. Sněmovna přehlasovala veto senátorů, kteří dodatečné zdanění náhrad za nevrácený církevní majetek odmítli jako protiústavní.
Jenže moc chutná a řada poslanců se raději ohnula, zákon o dodatečném zdanění i proti svému přesvědčení podpořila, jen aby poslušně/zištně splnila komunistickou podmínku podpory Babišovy vlády. Komunisté návrhem na zdanění církví testují svou moc, předvádějí voličům svaly.
S polistopadovou nápravou totalitních křivd mají obecně problém – křivdy minulosti si nepřipouštějí, a pokud, tak rozhodně ne ty spáchané na třídním nepříteli, na církvích. Socialisté a anoisté si mohou v politickém deníčku udělat čárku do kolonky užitečný idiot. Bez ohledu na to, že mnohý jejich příznivec zdanění zatleská a oni získají alibi v podobě „naplněné vůle lidu“.
380 milionů ročně
O těch 380 milionů ročně, které z církví a židovských obcí nově vyždímají, vůbec nejde. Z pohledu státní kasy jsou to drobné. Účelovost zákona dokazuje i hlasování v Senátu - zdaňovací zákon jednoznačně odmítli nejen zástupci nevládních stran, ale i vládní ČSSD, další vládní senátoři se zdrželi. Byl to jasný distanc od cynické politické hry, která se tady na účet církví a ústavních principů hraje.
Podle senátora (za ČSSD) a daňového poradce Pavla Štohla jsou náhrady zaúčtovány jako splátky pohledávek církví vůči státu a jako takové zdaněny být nemohou. Podepsané smlouvy s církvemi jsou navíc jednostranně nevypověditelné. Stížnosti k Ústavnímu soudu se už píší a jako poslední pozemská instance je tu teoreticky ještě štrasburský soud, jenž mimo jiné chrání i majetková práva.
Odstrašující způsob zákonodárství
Často se opakuje, že poslanci především vládní ANO podvedli své voliče, přesněji ty, kteří nemají církve v lásce. Splnili podmínku komunistů, zavřeli jim ústa, ale mnohý z poslanců přitom tajně doufá, že zdanění nakonec zarazí Ústavní soud. S těmito „hráči“ spiklenecky pomrkávají i jejich informovanější voliči. Jestli si však na tak odstrašující způsob tvorby zákonů zvykneme, frčíme z kopečka právního státu rychle dolů.
