Zisk, nebo ztráta? Šest poznámek k Václavu Klausovi mladšímu a jeho vyloučení z ODS
Hned na úvod se musím přiznat ke strašlivé věci. Nevím, zda vyloučení Václava Klause mladšího z ODS straně pomůže, nebo uškodí. Jsem si samozřejmě vědom toho, že to všichni ostatní vědí – jedni, že to pomůže, druzí, že to uškodí. Ale já prostě nevím. Dokonce ani nevím, zda to bylo správné. Přesto cítím neodbytné nutkání k tomu taky něco napsat, vždyť už jsem poslední.
1. Na Klausově pitomém přirovnání něco je
Co to vlastně Klaus řekl a proč?
„Mně to připomíná něco jako židovský výbor, jo, když nám řekli, že máme vypravit transport, a my jenom tak jako rozhodujeme, že ty nemocné ženy ještě nepošleme, ty půjdou až příštím vlakem, ale jinak prostě děláme to, co nám řeknou [...] Tady 57 procent zákonů jsou nařízení Evropské unie, kde my jako ovce pro to zdviháme ruku a v nějaké podobě to posíláme dál českým občanům. Tak jestli vám to nevadí, mně to vadí,“ řekl Klaus ve sněmovně při projednávání pravidel souvisejících s GDPR.
Klaus tím svým osobitým způsobem upozorňoval na paradox demokracie v Evropské unii, kdy poslanec národního parlamentu, pokud se mu předkládaná legislativa EU nelíbí, často stojí před následujícím dilematem: Buďto bude hlasovat v souladu se svým vědomím a svědomím, nebo vystaví vlastní stát riziku, že ho Brusel „potrestá“.
Jasně, Česko se podílí na vzniku legislativy v Bruselu prostřednictvím Evropské komise a Evropské rady, ovšem to je exekutiva. V Evropském parlamentu máme jen asi tři procenta poslanců. Národní parlamenty sice mohou vystavit Bruselu „žluté karty“, ale k tomu je potřeba stejný postoj alespoň třetiny národních parlamentů a Brusel ani po zvážení výhrad nakonec nemusí změnit vůbec nic, nebo alespoň nic podstatného. Ostatně to se již v nedlouhé historii žlutých karet ukázalo. To, že Klaus poukázal na – z hlediska demokracie – (jemně řečeno) nestandardní pozici poslanců národních parlamentů, by nemělo zapadnout.
2. Klausovo přirovnání je pitomé
Všichni se denně rozhodujeme. Jedno musíme obětovat, abychom měli druhé. Řízek, nebo lasagne? Zůstanu zaměstnancem, nebo začnu podnikat? Někdy jde o banální volby, jindy o volby velmi důležité. Pokud jde ale pořád jen o oběd, výběr školy či povolání, pořád bych to nepřirovnával k Sophiině volbě. Chápu potřebu zaujmout, zvlášť v současném politickém světě, ale neztrácejme uměřenost.
3. Kdo další jde proti zásadám ODS?
V oficiálním usnesení k vyloučení Klause mladšího se ODS odvolává na dva konkrétní body vlastních stanov, jež definují povinnosti člena strany: 1. „jednat a vystupovat způsobem, který nepoškozuje dobré jméno strany nebo není v rozporu s hlavními cíli strany uvedenými v ust. 2.1 stanov“ a 2. „spolupracovat na uskutečňování cílů strany a prosazování jejího programu“
Ale jak důsledná v tom ODS je, byla a bude? Připomeňme, že tahle strana v souladu s cíli uvedenými ve svých stanovách chvályhodně hlásá nízké daně (nebo alespoň jejich nezvyšování). Navzdory tomu však v době nedávné její zákonodárci hromadně hlasovali opakovaně pro zvyšování daní (konkrétně v období 2010 až 2013). Hromadně také hlasovali pro Lisabonskou smlouvu, ačkoliv si na vlastním kongresu nedlouho předtím odsouhlasili následující: „Kongres ODS zakazuje všem politikům ODS předávat další kompetence ČR na úroveň Evropské unie a rozšiřovat rozsah evropské agendy schvalované kvalifikovanou většinou.“
Vůbec se tu nechci přít o to, zda je lepší mít vyšší, či nižší daně, a už vůbec ne o to, zda ČR měla, či neměla souhlasit s Lisabonskou smlouvou. Chci pouze poukázat na to, že řada z poslanců, kteří takto hlasovali proti programu a idejím vlastní strany, dosud v ODS je a dost z nich sedí v Parlamentu dodnes. Teď s radostí vylučují Klause, přitom právě kvůli nim byla strana málem na odpis. Vždyť obliba ODS spadla z nějakých 35 procent až k sedmi. To není poškození dobrého jména strany, vystupování v rozporu s hlavními cíli a rozpor s prosazováním jejího programu?
Možná je vyloučení přece jen příliš velká zbraň. Jen aby si na takové bombardování občanští demokraté nezvykli.
4. Chcete ho do týmu?
Klausův poslední příměr samozřejmě není tím hlavním důvodem, proč ze strany vyletěl. V senátních volbách podporoval protikandidáta vlastní strany (to se přežije v americkém politickém systému, tady těžko), avizoval, že nebude ODS volit v eurovolbách a vůbec vlastně bude v Itálii (co by mělo být pro špičkového politika svatějšího než volby?), nakonec dokonce řekl, že by v Itálii volil Mattea Salviniho. Jenže Salvini prosazuje migrační kvóty, které ODS i sám Klaus absolutně odmítají. Je určitě důležité kritizovat i vlastní partaj v případě, že se odchýlí od svých zásad (ODS už by to měla vědět), ale takhle? Národní parlament je v demokracii suverén. Co by na takového člena řekl Václav Klaus starší v době, kdy byl předsedou ODS? A to ani nemluvíme o jednáních s jinými stranami kvůli volbám do Europarlamentu
5. Hitler, Židé a politici ODS
Pamatujete, jak skončil v čele ODS Mirek Topolánek? Také on byl zřejmě fascinován dobou nacismu. „Es kommt der Tag,“ napsal jednomu novináři v SMS. Tohle úsloví přitom používali nacisté ze Sudetoněmecké strany před válkou jako výhrůžku, že jednoho dne připojí Sudety k Německé říši. Už v roce 2005 Topolánek sliboval „noc dlouhých nožů“. Tímhle spojením, jímž se označuje vraždění Hitlerovi nepohodlných lidí v roce 1934, měl Topolánek zase na mysli výraznou obměnu státních úředníků.
Nakonec mu zlomil vaz v podstatě nevinný výrok. „Gustav Slamečka, když jde opravdu do tuhého, opravdu do tuhého, tak jako ministr mám pocit, že uhne. A to ten Fischer prostě je žid, není to gay, a ten uhne ještě dřív. To přeci nesouvisí s tím, že je gay, to souvisí s charakterem, to nesouvisí s tím, že je gay,“ řekl neoficiálně během rozhovoru pro časopis Lui. Topolánek samozřejmě vlastnost „uhnutí“ nedával ani do souvislosti s tím, že Jan Fischer je žid. V podstatě chtěl říct pravý opak. Pro stranické okolí to ale z různých důvodů stačilo. I Topolánkovo odvolání působilo dojmem dlouhodobějšího plánování.
A Hitlera už jako příměr použil i současný předseda ODS Petr Fiala: „To, co říká Andrej Babiš, že Parlament je žvanírna, že je to zbytečné, že to zdržuje, to jsme už v historii slyšeli. Říkal to třeba Adolf Hitler.“ Přirovnání má svou podstatu. Ale někdo by taky mohl říct, že srovnávat Babiše a člověka, kvůli němuž zahynulo více než 60 miliónů lidí, je poněkud silná káva.
6. Ztráta, či výdělek?
Václav Klaus mladší má jednu pozitivní schopnost, kterou v takovém rozsahu nemá nikdo ze špiček ODS, většina ji snad nemá vůbec a straně bude chybět. Umí formulovat problém (i bez židovských přirovnání) či společenský jev, jenž lidi trápí, tak, že je to srozumitelné každému. Tohle je vlastnost, která je pro úspěch v politice nepostradatelná. A politické strany (a zdá se, že nejen v Česku) v poslední době nejsou schopné generovat dostatek politiků, kteří tuto schopnost mají. Projevilo se to i na poklesu množství voličů tradičních stran. Politici a lidé si navzájem nerozumějí. Klaus tohle uměl. Jeho volební heslo „Braňme normální svět“ dokázalo ve třech slovech vystihnout pocity dlouhé řady lidí z moderního, složitého světa.
Na druhou stranu to ale Klaus začal přehánět. V poslední době až příliš lehkomyslně nakládal s fakty, za což se stával terčem kritiky. A Klaus jako politik by měl vědět, že si musí dávat pozor na to, aby podivnými příměry či nepravdivými informacemi zbytečně neposkytoval příležitost přehlušit podstatu sdělení, jež může být stokrát důležitější, ale nikdo si ho pak už ani nevšimne.
Je jasné, že Václav Klaus mladší měl nemálo svých příznivců, jež k volbám dokázal dotáhnout. Jejich hlasy ODS riskuje. Na druhé straně stojí řada lidí, kteří tvrdili, že by ODS volili, ale nesměl by tam právě Klaus být. Bude jich víc než hlasů, jež stranu opustí, a ODS na tom vydělá? Nebo jsou to většinou jen prázdné deklarace skalních voličů jiných stran? ODS zariskovala, ale bez toho to v politice nejde. Otázka je, zda počítala se všemi důsledky.
