Bohumil Pečinka: Radikalizace Václava Klause ml. překročila hranici tolerance vedení ODS
ODS vyloučila Václava Klause mladšího, což ovšem neřeší problémy této strany. Proč byl Klaus vyloučen a v jaké fázi vývoje se nachází občanští demokraté? V novém Reflexu se nad tím zamýšlí Bohumil Pečinka. Přinášíme zkrácenou verzi článku, který vyjde v Reflexu číslo 12, který bude od čtvrtka v prodeji.
Když se v říjnu 2017 stal Václav Klaus mladší poslancem, byl už mediálním fenoménem první velikosti. Zasloužil se o to svými pondělními sloupky pro internetové Novinky.cz (součást deníku Právo), které zde zveřejňoval od roku 2014.
Klaus mladší (50) si navzdory věku osvojil specifický internetový styl psaní, založený na krátkých větách, příbězích ze života a hovorovém jazyce. Hodně to připomínalo „prchalovský“ styl Andreje Babiše. Základním duchem Klausových textů bylo lamentování konzervativce středního věku na všechno, co lidi dusí, štve a popuzuje. Jeho materiály dosahovaly vynikající sledovanosti (kolem 250 tisíc) a staly se vyhledávaným čtením na začátek týdne.
Ještě většího úspěchu dosáhl na facebooku, kde jeho silná vyjádření, které kdosi přirovnal ke švihnutí bičem, mu získala podporu několika desítek tisíc přátel. S touto pověstí mediální hvězdy prvního řádu přišel na podzim 2017 do Poslanecké sněmovny.
Nové řemeslo
Mít na sociálních sítích víc příznivců než celé vedení ODS dohromady, může být i nevýhodou. Vyvolává to ve vás mylný dojem, že máte politicky odpracováno a všichni by se před vámi měli sklonit.
Václav Klaus mladší však do té doby nevykonával žádnou politickou funkci v komunální, krajské nebo celostátní politice, a to se ukázalo jako jeho handicap, který nemůže vliv na sociálních sítích vykompenzovat.
Stručně řečeno, přes facebook můžete dělat volby, ale v praktické politice vám moc nepomůžou. Tam musíte, marná sláva, utlouct protivníka svými koncepcemi a kritikou těch jeho. Jako šéf školského výboru měl proti sobě jednoho z nejslabších ministrů školství (Plaga), ale nijak jej nepřečíslil. Navíc se na výboru i poslaneckém klubu ukázalo, že jeho argumentace a slovní projev zdaleka nedosahují úrovně jeho psaných textů.
Klaus ml. představí stranu, sliboval i mažoretky. Trikolóra chce zrušit inkluzi >>>
Na Václavu Klausovi mladším bylo patrné, že daleko víc než v prostředí ODS žije ve světě svého otce. Tedy politické skupině kolem Institutu VK, která fakticky pohřbila projekt EU a systematicky relativizuj bezpečnostní hrozby Ruska. Toto společenství už od druhého Klausova prezidentského období (2008-2013) žije v atmosféře posledního soudu. Někdy připomínají starozákonní proroky, staromilsky varujícími před katastrofami moderní doby. V řadě věcí mají pravdu, ale radikální způsob, jímž to sdělují, předem vylučuje přijetí u širší veřejnosti.
Těmito postoji se VK mladší stále více odcizoval prostředí ODS. Když pak nebyl v jednom hlasování zvolen ani místopředsedou pražské ODS, zaujal uraženou pozici nesystematického žihadla, které bodá na různých místech, ale nevytváří to, co od něj část voličů čekala – novou dynamiku pro politickou stranu, na jejíž kandidátce byl zvolen.
V určité chvíli Klausova radikalizace dosáhla takové míry, že překročila mez tolerance stranického vedení. To je v kostce příběh politika, který měl přinést změnu, ale ani ODS, ani českou pravici o moc dál neposunul.
Malá, ale naše
Bylo by naivní si myslet, že odchodem Václava Klause mladšího nastane pravý rozkvět ODS. Tato strana před několika měsíci zvítězila v senátních volbách a na komunální úrovni získala některé pozice, které ztratila na podzim 2014. Znovu se ukazuje, co ji po každém propadu přízně u veřejnosti dokáže spasit – základna relativně respektovaných politiků na okresní a krajské úrovni.
Na rozdíl od situace před rokem 2014 je přízeň voličů nestejnoměrně rozdělená. V jednom městě ODS dominuje, ve vedlejším se nedostane do zastupitelstva. Stručně řečeno, paušální podpora této strany skončila a voliči hodnotí podle jednotlivých osobností. To ji drží na nohou.
Na celostátní úrovni však více fouká, je zde větší konkurence a mediální pozornost. Každá iniciativa je víc vidět a nic se neodpouští. Navíc po roce 2013 došlo k mentálnímu předefinovaní celé strany. Z někdejší sebevědomé strany plné energie a chuti řešit velké věci, se stala politickou stranou ve stylu „malé, ale naše.“
Vedení ODS jede v minimalistickém režimu ve stylu, když nebudeme provokovat, ale čekat na chyby soupeře, dostaneme se každý rok o procento výš. No a procento k procentu a za XY let zvítězíme. Proto Fialovo vedení po sněmovních volbách tak slavilo 11 procentní volební výsledek, přestože první na pásce, Andrej Babiš, měl o téměř dvacet procent víc a poslal ODS do opozičních lavic. Přízrak zániku, který ODS kdysi hrozil, ji stále mentálně svazuje.
Více o situaci ODS bez Klause si přečtěte již zítra v novém tištěném Reflexu.
