Marek Stoniš: Opakování britského referenda je porážkou demokracie a vítězstvím Bruselu
Smutná zpráva; zemřel muž, který se nebál. Katolický kněz, někdejší šéfredaktor Katolického týdeníku a osobní asistent kardinála Duky Milan Bahdal. Když jsem sledoval, co se dnes děje ve Velké Británii kolem brexitu, vzpomněl jsem si na jeho legendární „Desatero liberálního demokrata“. V jeho osmém bodě se praví: „Při volbách nepřijímejte rozhodnutí většiny, je třeba volby opakovat, dokud nezvítězí vaše strana, a pokud to nejde, zpochybňujte výsledky, mluvte o rozdělení společnosti a prosazujte svoji pravdu všemi prostředky.“
V ulicích Londýna pochodují statisíce odpůrců brexitu, žádajících opakování referenda. Podepisují se petice, citují se „prounijní“ celebrity, levicová média se předhánějí v líčení bídy a utrpení, do nichž Británie upadne poté, co opustí laskavou náruč Bruselu. Dokonce jsem narazil na několik filipik, jež tvrdí, že opakování referenda není popřením demokracie, ale pravým vrcholem demokracie (!). Tentokrát totiž půjde o takzvané informované hlasování; občané se budou moci rozhodnout na základě informací, které v roce 2016 neměli (respektive jim je odpůrci Unie asi zatajili). A kdo nesouhlasí s opakovaným hlasováním o brexitu, je rovnou nedemokrat, příznivce národních států, xenofob, nácek, a co bych se rozepisoval dále, znáte to.
Přitom je to všechno přesně naopak. Stačí kapka selského rozumu a trocha pozorovacího talentu, aby se v té britské mele člověk vyznal. Před třemi lety se více než 52 procenta Britů rozhodla pro brexit. Jejich premiérka se snaží s Bruselem vyjednat oboustranně přijatelné podmínky odchodu Velké Británie, předseda Evropské komise Juncker a spol. se místo dohody snaží ze všech sil Británii za brexit potrestat, ponížit, okopat Mayové kotníky i přesto, že její země se nedopustila ničeho, co by jí smlouvy Evropské unie neumožňovaly. Tečka.
Jsou to příznivci nového hlasování, kteří pohrdají demokracií, hlasem lidu. Elitáři, v jejichž představách je kupříkladu člověk z chudšího kraje, který se od rána do večera lopotí, aby uživil sebe a rodinu, člověk nižšího stupně civilizačního vývoje. Člověk, který volí brexit, protože nechce ze svých daní platit rozšiřující se armády přistěhovalců na dávkách, naboby z centra, jejichž jedinou kvalifikací jsou umění vyplnit žádost o grant a vznešené žvásty. Takového zaostalce, jenž o potřebách moderní doby a jediném správném demokratickém uspořádání nic neví, je potřeba ztrestat a opakovaně přivést k novému, tentokrát„informovanému“ hlasování.
Mimochodem, když jsme u toho. Víte, jaký je rozdíl mezi demokraty a nedemokraty? Demokraté uznávají svou porážku v hlasování. Vítěze respektují, i když s ním nesouhlasí. Nepožadují nové volby. Například ti, kteří v roce 2003 hlasovali proti vstupu Česka do Evropské unie, nikdy nevyšli do ulic a netlačili na vládu, aby kvůli lžím, demagogii a zjevným manipulacím v prounijní kampani tehdejšího premiéra Vladimíra Špidly o tom, jaký ráj na české zemi vypukne po vstupu do EU, výsledek referenda zrušila a hlasování se opakovalo.
Takže jestli dojde v Británii k opakování referenda, demokracie na starém kontinentě utrpí velkolepou porážku. A vítězství Bruselu.
