Vladimír Pikora: Politici nepotřebují důchodovou reformu, potřebují hlasy. Vše ostatní jsou jen kecy
Ministryně práce Jana Maláčová (ČSSD) mi vytřela zrak, když počátkem března pronesla, že velkou důchodovou reformu nepotřebujeme. Řekl jsem si tehdy, že i malá reforma bude lepší než žádná. Ale mýlil jsem se. Zdá se totiž, že prioritou nové důchodové komise nebude to, kde vzít peníze, ale komu dát peníze. To sice nebude reforma, ale je to jistě politicky chytřejší. Nebudou se řešit peníze, ale gender. To je moderní.
Zatímco otázka kde vzít peníze vždy skončí tím, že se někomu vezmou (což někoho naštve), otázka komu dát peníze vždy toho, kdo peníze dostane, potěší. První otázka tedy voliči bere, druhá dává.
Říkám tomu ryzí populismus. Že o něj opravdu jde, mě ministryně ujistila, když prohlásila, že průzkumy veřejného mínění potvrzují, že lidem v otázce penzí nejvíce chybí „pocit spravedlnosti a nastavení systému“. Ano, populisté se vždy řídí tím, co říká průzkum veřejného mínění. Skuteční politici dělají věci tak, aby společnosti pomohli – ne tak, aby byli oblíbení.
Větší odvody, větší důchody
Problém je v tom, že pod pojmem spravedlivý důchod si každý představí něco jiného. Ministryně stále mluví o genderu. Má pocit, že je nespravedlivé, aby muži brali větší důchod než ženy. Statistiky jí přitom dávají za pravdu: ženy berou v průměru 11 300 korun, zatímco muži mají důchod v průměru 13 700 korun.
Jenže hodně lidí se zase domnívá, že je spravedlivé, aby ten, kdo celý život odvádí na důchody víc, měl taky větší důchod. Nebo si snad někdo myslí, že je spravedlivé, aby to fungovalo obráceně – aby ten, kdo platí míň, dostával víc? Pokud by měl takový názor, měl by se obrátit na soud, aby mu to vysvětlil – soud už v minulosti rozhodl, že je náš systém málo zásluhový. A podle mě měl pravdu.
Ženy totiž mají nižší mzdy než muži, a proto v průměru platí nižší odvody. Medián mezd mužů byl ve čtvrtém čtvrtletí 2018 o 20 procent vyšší než medián mezd žen. Jestliže někdo bere dlouhodobě menší mzdu a platí nižší odvody, je spravedlivé, aby měl nižší důchod.
Asi se prohlásím za ženu
Vlastně ani nevím, zda tím, že se řeší gender, není porušen předpoklad rovnosti pohlaví: Jestliže je totiž v systému daná částka na důchody a máme ženám přidat, musíme vzít mužům. To není rovné. Důchodová komise by neměla gender řešit vůbec.
Pokud politici přijdou s nápadem, že se ženám budou vklady do důchodového systému jaksi „násobit“ koeficientem, aby se „kompenzovalo“ šovinistické zvýhodňování mužů, povede to k jedinému: až půjdu do důchodu, myslím, že si uvědomím, že jsem vlastně celý život byl žena, prohlásím se za ženu a budu chtít navýšit důchod o 20 procent.
Fantasmagorie? Ne. Vidíme to ve sportu. Když je muž málo výkonný, prohlásí se za ženu, závodí jako žena a medaile se sypou. Jen se o tom nesmí mluvit. Veřejně to prohlásila famózní světová tenistka Martina Navrátilová a málem ji ukamenovali.
ČSSD cílí na mladé, progresivní údernice
Sociální demokraté vůbec vnímají spravedlivost jinak než já. Já třeba za spravedlivé považuju, aby se důchody nezvyšovaly jen někomu, ale všem. Stávající návrhy změn se však mají týkat jen nových důchodců. Starobní penzi přitom nyní pobírají přes dva miliony lidí. Ty hází ČSSD přes palubu. Pravděpodobně jim průzkumy říkají, že důchodci stejně volí Babiše, a proto je mohou ignorovat. ČSSD cílí na mladé, progresivní údernice a už nejspíš ani neuvažuje o tom, že by jednou mohla mít ve volbách i víc než 10 procent.
Genderová důchodová komise kvůli zlepšení situace žen údajně zvažuje možnost společného vyměřovacího základu muže a ženy žijící ve společném vztahu. To na první pohled zní rozumně, protože zde není snaha o hrocení vztahu muže a ženy jako dvou zápasících konkurentů, ale naopak je zde brána v úvahu rodina.
Má to ovšem hned několik háčků. Za prvé stále víc lidí neuzavírá sňatky a děti mají s různými partnery. To se ještě matematicky dá v systému řešit, ale už to postrádá logiku pospolitosti páru.
Bezdětné genderové aktivistky ostrouhají
Další věcí je, že to nic neřeší pro fungující rodiny, kde se všechny peníze sesypou na jednu hromádku. Tam nehraje roli, jestli má dědeček vyšší důchod než babička. Muž, který se celý život staral o rodinu, v níž žena byla v domácnosti, tohle řešit nebude. Bude se to řešit tam, kde si hrají na její a jeho peníze, kde ona je bita za to, že jemu vychovávala děti. Řeší se tedy problém lidí, u kterých je podle mého názoru už teď něco špatně. Týká se to také případů, kdy jeden z páru zemře o mnoho dříve než druhý.
Překvapivé je, že důchodová komise nestojí o tradiční řešení, a proto se neshodla ani na tom, že by děti odváděly část příjmu přímo na penze svých rodičů. Tradičně se přitom děti vždy o rodiče staraly. Je to staletími vyzkoušené, podporuje to rodinu a mezigenerační solidaritu. Pochopitelně to ale nepodporuje bezdětné genderové aktivistky. Ty by se důchodu nedočkaly, protože by jim ho neměl kdo platit.
Co se stane, až půjdou do důchodu Husákovy děti?
Zatímco mnou výše popsaný zásluhový systém by vedl k tomu, že kdo víc pracoval a měl víc dětí, bude mít větší důchod, v hlavě ministryně Maláčové vše směřuje k tomu, že všichni dostanou stejně. Nebudeme tak mluvit o důchodu, ale o minimální dávce na dožití. Stále nám totiž politici neřekli, kde chtějí na důchody vzít, až půjdou do důchodu Husákovy děti.
Řešení existuje jediné: víc dětí a tedy plátců do systému. Vše ostatní jsou jen kecy. Politici to ale neřeknou nahlas, a tak budou vymýšlet, kde vzít peníze tam, kde nejsou. Nakonec to opět skončí dalším prohloubením státního dluhu. Tedy špatným řešením.
Nespoléhejte na politiky. Spoléhejte sami na sebe.
