JXD: Výhra Čaputové ukázala, že éra mužů končí. Nebuďme zpátečníci, napodobme Slováky
Slovensko sleduje moderní trendy: má euro a prezidentku. Výsledky slovenských voleb ukazují, že v evropské politice pomalu končí věk mužů a že se v době úpadku mužské role prostě ujaly věcí veřejných ženy. Vcelku mě to těší. Jednak jsem heterosexuál a mám ženy raději, za druhé mě hřeje, že tento vývoj už před dvěma a půl tisícem let předpokládal Buddha.
Paní Zuzana Čaputová, rozená Strapáková (narozená v roce 1973), je slovenská politička, původně advokátka a občanská aktivistka. V březnu 2019 byla zvolena prezidentkou Slovenska. Na Slovensku voliči pochopili, že věk mužů skončil – a volili podle toho. A nemyslím dnes často zmiňovanou krizi identity mladých mužů. Mám na mysli fakt, že dnešní muži zapomněli na svou roli bez ohledu na věk – a v politice nejvíc.
Mravní kredit z politiky už zmizel
Bylo, nebylo, jako v pohádce. Ale ono vlastně bylo. Jednak za první republiky – to když ministrovi podezřelému z korupce nepodal na audienci Masaryk ruku, ministr odstoupil. A bylo i v těch kletých devadesátkách – když na politika Kalvodu prasklo, že neoprávněně používá titul, taky odstoupil. Byla to doba kamenná, dávná historie, kdy si ještě politici mysleli, že muž k výkonu politiky potřebuje mít mužské vlastnosti. Například koule. A nejen je. Čest, strach o ztrátu tváře, identitu, vnitřní integritu, osobnostní důstojnost. Osobní šarm, vůdcovství, schopnost být následován. Statečnost, pravdomluvnost, poctivost.
A když prasklo, že některou z těchto vlastností politik nemá – třeba že krade – tak šup do života praktického. Ztratil mravní kredit vykonávat funkci politika, osoby vykonávající vůli lidu při správě veřejných prostředků a řízení společnosti. A teď si zkuste na prstech spočítat české pány politiky, kteří výše uvedené vlastnosti splňují. Soutěže v počítání na prstech se v klidu mohou účastnit i občané, kteří rádi řežou na cirkulárce. Deset jich určitě nenajdete.
Dvě kvalitní kandidátky máme
Buddhisté velmi neradi slyší o tom, že Sidhártha Šákja, později zvaný Buddha, těsně před smrtí v Kušinagaře vyřkl svou poslední promluvu – sútru. Slovo Buddhovo. Slovo o tom, kam se bude ubírat svět a jaký bude osud jeho učení – dharmy. Říká se jí „sútra o úplné zkáze dharmy“ a Buddha v ní mluví o tom, jak se z náboženství stane kšeft a z politiky zlodějina. A mimo jiné řekl: „A když se dharma nachýlí, budou to ženy, kdo bude vykonávat záslužné skutky. Muži budou příliš líní, než aby se chovali podle slov dharmy. Padne-li číkoliv zrak na takové ,světce‘, bude mu jako pohlédnout na lejno.“ Lze tedy konstatovat – už Buddha před dvěma a půl tisíci lety věděl, jak bude člověku, když uvidí naše politiky – Babiše, Zemana, Okamuru a v neposlední řadě pana Roznera. A také Buddha věděl, že až bude opravdu zle a z mužů se stanou babíšci, tak to vezmou do ruky ženy. A na Slovensku se tak právě stalo. Budeme otálet, podobně jako s přijetím eura, nebo se vzpamatují naši voliči?
Když jsem počítal na prstech všechny politiky, kteří splňují výše uvedená kritéria kvalitní mužské identity, tak jsem klidně mohl mít boxerské rukavice. Vztyčených prstů nebylo potřeba. Znám pár politiků, kteří jsou nejspíš slušní lidé – například pan Fiala z ODS – ale vůdci to opravdu nejsou.
A pak mě najednou napadla dvě jména. Lidé, kteří ty vlastnosti potřebné ke kvalitní politice mají a kteří jsou na veřejné scéně. Ta jména zněla: Miroslava Němcová a Lenka Bradáčová. Takže jsme na tom jako na Slovensku. Politiky mužského pohlaví, kteří by zároveň byli čestnými chlapy, neznám. Muži už nefungují. Statečné, poctivé a charismatické ženy schopné dělat kvalitní politiku mě na první dobrou napadly dvě. Příští prezidentský úřad České republiky by měla vykonávat žena.
